Legendární Josef Sudek (1896-1976) je dnes považován za klasika světové fotografie. Podstatná část jeho uměleckého odkazu byla po jeho smrti darována sestrou Boženou do sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Jedná se zhruba o 21 000 autorských pozitivů a asi 27 000 negativů.
Restaurátorské oddělení muzea v čele s Martinou Chadimovou a externím odborníkem na skenování Petrem Šálkem postupně digitalizovali část negativů, z nichž je vybrán výstavní soubor. Nejsou to finální Sudkovy fotografie, ten ještě velice kreativně pracovat na jejich konečné podobě v pozitivu, ale formou digitálních tisků umožňují nahlédnout do pestré palety více než šedesátileté tvorby. Částečně se jedná i o práce, které sám Sudek nikdy nevykopíroval, diváci je mohou vidět v Galerii Kinský ve výstavní premiéře.
Info
Umělec | Josef Sudek
Doba trvání výstavy | 22. 5. – 1. 11. 2026
Otevírací doba | Informace na jejich webu
Místo | Galerie Kinský v Novém zámku v Kostelci nad Orlicí
Adresa | Komenského 266, 517 41 Kostelec nad Orlicí
Skutečný obraz
Zdání dokumentárnosti fotomechanicky reprodukovaných obrazů je umělci využíváno jako nástroj manipulace a hry už od samotného vzniku tohoto média. Ať už mechanicky v temné komoře, nebo digitálně, „skutečný“ obraz bývá s nejrůznějšími záměry dodatečně manipulován; je mu dáván nový význam, který nebyl součástí původní intence při zmáčknutí spouště. Jindy je fotodokumentace převzatá z médií umělecky využívána pro montáže, jakožto médium politické kritiky beze slov.

Fotograf Contemporary – Continuum
Fotografie není statická. Pohybuje se mezi minulostí a současností, skutečností a konstrukcí, soukromým a veřejným prostorem, záznamem a fikcí. Výstava propojuje několik generací autorek a autorů Fotograf Contemporary a ukazuje fotografii jako médium, které se neustále proměňuje podle toho, kdo s ním pracuje, jakými prostředky a k čemu je používá.

Marie Lukáčová, Karina Kottová – Dcery povodně
Dcery povodně jsou vizuálně i tematicky vrstevnatým filmovým dílem, které propojuje intimní rodinný příběh s mytologií a ekologicko-politickým komentářem. V centru vyprávění stojí tři generace žen – dcera, matka a babička – jejichž dialogy a vzpomínky se prolínají s polofiktivními televizními reportážemi o povodních, archivními záběry divoké vody a animovanými sekvencemi o vodních bytostech.