Łukasz Gorczyca

Ředitel, Raster Gallery

V dnešní době je fotografická tvorba natolik rozmanitá, že nabízí celou řadu individuálních přístupů. Právě proto si myslím, že lidé hledají určitý pocit jedinečnosti. Možná se vyhýbají dílům, která vycházejí ve vícero edicích, ale především mnohem pečlivěji zvažují, co je jejich vlastní zaměření a zájem ve fotografii. Sbírání se tak stává spíše výběrem než pouhým hromaděním. Otázka volby a konzistence je zásadní, protože určuje kvalitu sbírky.

Z mého pohledu zůstává výzvou, jak pomoci klientům pořizovat fotografie vědomě, namísto toho, aby jen sledovali konkrétní trendy na trhu. A právě to je na fotografii fascinující – existuje nekonečné množství způsobů, jak k ní přistupovat a jak ji vnímat. Přitom platí jediná dobrá rada: vyhnout se sběratelským trendům. Na druhou stranu, v rámci nové dynamiky trhu se lidé stále častěji obracejí k fotografii jako dostupnější alternativě sbírání současného umění.

––––––––––––––––––––

Lydia Melamed Johnson

Výkonná ředitelka, AIPAD

Nejsilnějším trendem je v současnosti sbírání umění napříč médii. Dřívější rozdělení sběratelů na „současné umění“ a „fotografii“ už neplatí, protože jednotlivci mají díky mnoha platformám a zkušenostem přístup k široké škále děl. Podobná změna se zároveň projevuje ve sběratelském přístupu k technikám. Zdá se, že vizuální a intelektuální dopad díla má dnes větší váhu než loajalita k určitému období, technologii nebo typu fotografie.

Fotografie zůstává fascinující oblastí, je snadno přístupná a zároveň cenově dostupná pro mladé nebo začínající sběratele, zatímco zkušení znalci se mohou ponořit do jemných technických detailů tisku nebo do fyzické podstaty samotného objektu.

Stále častěji se zaměřujeme na sbírání děl autorek a skupin, které byly dříve opomíjené. Nedávný veletrh představil skvělý výběr tamních umělců, kteří z různých úhlů nahlížejí na své dědictví i současné globální podmínky. Tento širší trend podpory rozmanitosti se neprojevuje jen v současné fotografii, ale také ve znovuobjevování umělců z minulých období a v návratu k analogovým technikám.

––––––––––––––––––––

Felix Hoffmann

Umělecký ředitel, FOTO ARSENAL WIEN

FOTO ARSENAL WIEN je výstavní prostor zaměřený na fotografii a média založená na optickém zobrazování. Nemáme vlastní sbírku a ani se sběratelstvím fotografie nezabýváme. V posledních letech lze sledovat dva hlavní trendy. Tím prvním je silný nárůst zájmu o digitální umění v různých podobách, podpořený mezinárodním trhem s uměním. Klíčovými pojmy zde jsou NFT a blockchain. Tento trh však začal slábnout a v mé výstavní praxi nikdy nezískal větší ohlas. Je třeba si uvědomit, že můj kurátorský přístup se vždy primárně zaměřuje na obsah, a teprve poté na to, zda umělecká díla fungují digitálně nebo analogově. Některé z těchto přístupů se ostatně objevují ve videoartu a performanci už dlouhou dobu.

Druhým trendem je zájem o klasické vintage objekty, kde hrají důležitou roli fotograf/umělec, přesné definice expozic, jejich oběh, provenience a tak dále. To je patrné na současných významných aukcích na mezinárodním trhu s uměním. Tyto ukazatele lze vždy dobře sledovat. Oba tyto směry jsou úzce propojené s obecnějším trhem s uměním a jejich vývoj je zřejmý.

––––––––––––––––––––

Olivia J. Stone

Asistentka kurátora, Worcester Art Museum

Jako kurátorka s velkým zájmem sleduji výrazné nové směry, které se objevují jak v digitální, tak v tradiční analogové fotografii. Nejvíce mě – stejně jako mnoho sběratelů, se kterými jsem mluvila – oslovují díla, která prokazují mistrovské zvládnutí zvolené techniky, ale zároveň mají odvahu tuto techniku zpochybňovat, ať už narušením očekávání, nebo narativů umělecké historie.

Na loňských veletrzích Paris Photo a AIPAD jsem se setkala s celou řadou umělců, kteří kombinují digitální i analogovou fotografii, často také pracují s fotokoláží, aby vytvořili díla nově interpretující klasická témata. Zaujaly mě především práce inspirované nizozemskými květinovými zátišími ze 17. století. Dva výrazné příklady: Luzia Simons, která používá skener místo fotoaparátu, a Awol Erizku, který do této tradice vnáší svůj osobitý mužský a africký pohled.

Všímám si také rostoucího sběratelského zájmu o menší formáty. Zatímco velkoformátová díla jsou stále běžnou součástí výstav, myslím, že po desetiletích dominance těchto rozměrů začínají soukromí i institucionální sběratelé narážet na praktická omezení – ať už v oblasti skladování, nebo vystavování. Svou roli podle mě sehrála i pandemie covidu-19: období, kdy jsme byli nuceni obrátit pozornost dovnitř a do svých domovů a svět se nám náhle zmenšil na intimnější měřítko. Umělci si tuto změnu vnímání uvědomují. Formát, který padne do ruky – a který známe z klasických vintage tisků – má dnes znovu silnou přitažlivost, což je vidět i na některých současných pracích.

––––––––––––––––––––

Christoph Wiesner

Ředitel, Rencontres d'Arles

Je zřejmé, že digitální a analogový přístup ve fotografii dnes vedle sebe koexistují. Mnoho fotografů sice převážně tvoří digitálně, ale analogové – tedy argentické (chemické) – techniky stále využívají. Někdy z nostalgie, jindy proto, že chtějí prozkoumat jiné výrazové možnosti. Tyto přístupy se často kombinují – například když digitální zpracování navazuje na analogový základ. Digitální tvorba dnes sice dominuje, ale analogové metody jsou stále velmi živé a přítomné. Jejich vzácnost zatím automaticky nezvyšuje sběratelský zájem ani tržní hodnotu nových děl, stále však vidíme rostoucí zájem o unikátní, jedinečné tisky – tedy díla, která existují pouze v jednom exempláři.

Za mimořádně důležitý trend považuji vznik digitálních koláží a využití umělé inteligence. Tyto nástroje umělcům umožňují vytvářet alternativní příběhy, zaplňovat mezery v historickém vyprávění nebo ho zcela přepisovat. Nabízejí možnost znovu si přivlastnit zapomenuté nebo vymazané dějiny – a právě to vzbuzuje velkou pozornost.

––––––––––––––––––––

Maria Sukkar

Sběratelka, kurátorka, Photo London

Současný trh s fotografií prochází zajímavým dualismem. Na jedné straně roste znovuobjevený zájem o analogové a historické techniky – například platinotisk, cyanotypie nebo ručně vyvolávané stříbrné želatinové tisky si získávají nové uznání nejen díky svému řemeslnému zpracování, ale také díky své hmatatelnosti a trvalé přítomnosti v digitálně přesyceném světě. Sběratelé oceňují materiálnost těchto děl, otisk ruky umělce i dojem trvalé hodnoty, který tato díla vyzařují.

Současně se digitální fotografie neustále vyvíjí a přináší novou generaci sběratelů, kteří vyhledávají umělce posouvající hranice digitální tvorby – ať už skrze digitální manipulace, velkoformátová díla, využití umělé inteligence, nebo pohlcující způsoby vyprávění. Diskuse se dnes přesunula od tradičního rozdělení analog versus digitál k otázkám záměru a kvality provedení. Je dílo konceptuálně silné? Je hlas umělce výrazný? Právě tyto otázky dnes rozhodují o tom, co se sbírá.

Zajímavý je také rostoucí zájem o hybridní přístupy – kdy umělci kombinují analogové a digitální techniky nebo využívají tradiční procesy, aby reflektovali současná témata. Tento trend se odráží i mezi sběrateli, kteří jsou informovanější, zvědavější a vnímají fotografii jako živé a neustále se proměňující médium.

Tradiční metody tak sice zažívají renesanci, ale rozhodně ne na úkor inovace. Trh zraje a roste poptávka jak po odkazu minulosti, tak po experimentu. Dnešní sběratelé hledají smysl, kontext a osobní propojení – bez ohledu na to, jaké médium si zvolí.