Lenka Glisníková – Fotka může být pořád nová a odvážná

Vedle autorské tvorby dlouhodobě spolupracuje s Karolínou Matuškovou v rámci dua Shotby.us, které se pohybuje na pomezí umělecké a komerční fotografie. Schopnost přenášet experimentální přístupy mezi oběma světy se stala jedním z charakteristických rysů jejich práce. Za společnou tvorbu dvakrát získaly ocenění Czech Grand Design, Glisníková je zároveň laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého 2023.

Na začátku června jsme Lenku a Karolínu navštívili v rámci programu sběratelského klubu Collector's Circle přímo v ateliéru. Povídali jsme si o fotografii jako trojrozměrném médiu, o recyklaci obrazů a materiálů, o tvůrčím dialogu v uměleckém duu i o tom, proč ji stále fascinuje otázka, kde vlastně končí možnosti fotografie.

Váš sdílený ateliér trochu připomíná živý organismus, jak byste tenhle prostor popsaly?

KM     Je to něco mezi fotografickým ateliérem, dílnou a knihovnou naší předchozí tvorby. Máme tu také věci od jiných umělců, s nimiž prostor sdílíme, je to taková symbióza. Spoustu věcí, které se tu objeví, znovu používáme do nových projektů a recyklujeme je. Ateliér je vlastně dobrý odraz toho, jak přemýšlíme o tvorbě: nic se nezahazuje, všechno může něčím být.

Jak vůbec vzniklo duo Shotby.us?

LG    Setkaly jsme se na Fakultě umění Ostravské univerzity v ateliéru Michala Kalhouse, ale překrývaly jsme se tam jen krátce, já odcházela na magisterské studium na UMPRUM do Prahy, když Karolína teprve začínala. Řekly jsme si, že jednou něco zkusíme spolu, což se povedlo o pár let později. Dnes jsme spolu osm let, a přijde mi, že nám povedlo najít společnou vizuální řeč.

Lenko, tvoje umělecká tvorba i komerční zakázky jako Shotby.us jsou na první pohled hodně propojené. Jak vnímáš tu hranici, nebo spíš její absenci?

LG    Ta hranice je skutečně daleko menší, než tomu bylo třeba na začátku. Ve výsledku jsou to dva světy, které se neustále ovlivňují a inspirují navzájem. Volná tvorba je místo, kde si můžeme klást otázky, aniž bychom musely znát odpovědi. V komerční práci je potřeba komunikovat jasněji a myslet na specifické potřeby konkrétního zadavatele nebo příjemce, ale i tam se snažíme zachovat si prostor pro moment překvapení.

Jak k práci na komerčních zakázkách přistupujete?

KM    Snažíme se do toho vždy přinést něco nečekaného. Když jsme dostaly zakázku nafotit byt pro Svoboda & Williams, sledovaly jsme kotě, které bytem procházelo, a ono nám vlastně vybíralo záběry. Když fotíme lidi, snažíme se je dostat do poloh, ve kterých ještě nikdy nebyli foceni. Pro editorial Dolce Vita jsme oslovily malíře a malířky a z jejich děl jsme udělaly tetovačky, které pak figurovaly před objektivem vedle designových šperků. Překvapilo nás, jak všichni z volného umění s tímhle konceptem bez váhání souhlasili. Podobně jsme přistupovaly i k focení pro Sport in Art, když jsme lepily míčky a míče na vrak auta. Jsou to hravé přístupy a nás baví protínat komerční a umělecký svět.

Lenko, ve tvé tvorbě je znát, že se postupně vzdaluješ od klasické postprodukce a vracíš se k ryze fotografickým prostředkům. Proč?

LG    Přijde mi, že fotografie toho unese mnohem víc, než si myslíme. A já chci testovat, kde jsou ty hranice, co ještě fotka zvládne, co ještě může být. Barevné blesky, práce s negativy jsou nástroje, které jsou fotografii vlastní, a mě zajímá je dotlačit do extrému. Zároveň mě baví, když výsledek není „čistý a hezký". Pro mě osobně i pro Shotby.us platí, že hledáme cesty, jak fotit jinak.

Tvoje tvorba se ale nezastavuje u fotografie jako takové, přecházíš od plochy k objektu a zpátky. Jak bys tento proces popsala?

LG    Je to takový nekonečný cyklus. Vyfotím věc, rozložím ji, aplikuji na fotografii a znovu to složím dohromady, takže to výsledné dílo vypadá nečekaně, možná až trochu divně. Z objektu se stává plocha, z plochy zase objekt. Snímky na sebe nabalují další vstupy, jako geologické vrstvy, a mutují, rodí se v nových podobách. Nabourávám klasickou definici fotografie jako jednoho zmrazeného okamžiku.

Jaké techniky a materiály tvojí tvorbu definují?

LG    Hodně pracuji s recyklací materiálů i objektů. Dokumentace jednoho díla se může stát vstupním materiálem pro dílo další. Experimentuji s plexisklem, do kterého jsou obtištěné struktury a světlo skrz ně dělá obrazce na zeď nebo podlahu. Fascinuje mě vodní tisk, kdy se fotka rozpustí ve vodě a do toho roztoku se namočí objekt, takže snímek přilne přímo na jeho povrch.

Zmiňuješ objekty, jakou roli v tom pro tebe hraje lidské měřítko?

LG    Fotografie je obecně vnímána jako dvojrozměrná, a mě zajímá, jak ji přenést do tří dimenzí. Chci, aby divák mohl objekt obejít, vnímat ho z různých stran, mít s ním tělesný vztah.

V rámci výstavy v Kunsthalle jste se s Karolínou dostaly také ke kurátorství, jaká to byla zkušenost?

LG    Kurátorování výstavy dokáže otevřít otázky, které bych sama od sebe možná nepoložila. Když jsme pracovaly na výstavě v Kunsthalle, inspirovaly jsme se ideou domečku pro panenky a také našimi předchozími zkušenostmi se scénografií. Přímo pro tento projekt textilní sochy z našich fotografií, které přetvářely prostor a zároveň pomáhaly odprezentovat díla vystavených umělců a umělkyň. Byla to skvělá zkušenost.

Jak se vám pracuje v duu? Nemáte pocit, že tím omezujete vlastní individuální výraz?

KM    Spíš naopak. Jedním z největších problémů v kreativní práci je blok, to, že vám dojde energie nebo nápady. Díky tomu, že jsme dvě, se vzájemně posouváme, jedna z nás vždy přijde s impulzem a druhá ho rozvine nebo doplní.

Vaše práce pro divadlo Husa na provázku trvá už šest let a začalo to výstavou v galerii Fotograf Zone. Jak tahle spolupráce funguje?

KM    To je pro nás hodně cenná spolupráce, šest let je dlouhá doba a každý rok přináší nové téma, nový prostor pro experiment. Začalo to skutečně výstavou ve Fotograf Zone, a myslím, že právě tenhle začátek nastavil spolupráci tak, aby měla umělecký přesah, nejen dokumentační charakter. Teď pro divadlo děláme vizualitu další sezóny, a každý rok je to pro nás velká kreativní výzva, protože se samozřejmě nechceme opakovat.

Lenko, tvoje dílo bude součástí podzimní výstavy v THE DESIGN, která proběhne v rámci paralelního programu festivalu Fotograf Zone. Můžeš naznačit, co tam bude k vidění?

LG    Řekněme, že je to ještě v procesu. Budou to určitě fotografie i objekty, je to ovšem intervence do již probíhající výstavy, takže by se tam mělo nepochybně propsat i toto.

Na závěr: co tě teď v tvorbě nejvíc baví nebo zaměstnává?

LG    Stále mě fascinuje otázka, co všechno fotografie může být. Kde jsou její hranice, a jestli vůbec nějaké má. Mám pocit, že médium je pořád nové a odvážné.

FOTOGRAF CONTEMPORARY

se zaměřuje na renomovaná jména současné fotografické scény, jejichž díla prezentuje na vybraných přehlídkách a zprostředkovává je k prodeji. Jedná se také o online platformu s pestrou nabídku prodejních děl těch nejzajímavějších autorů a autorek pracujících s fotografií u nás.

Vybraná díla Lenky Glisníkové i tvorba dua shotby.us jsou k zakoupení na platformě Fotograf Contemporary.