Fotograf Zone – Lenka Glisníková

Práce Gadget Tools je odnoží aktuálních projektů umělkyně Lenky Glisníkové. Jednu z částí své práce, jež posouvá svého druhu aranžovanou fotografii předmětů denní kancelářské potřeby k novým formám, představila v roce 2019 v galerii Lítost a později také jako finalistka ceny StartPoint. Aktuální projekt, v němž můžeme rozpoznat hladké zakulacení notebooku či lesklý bílý povrch sluchátek, časově navazuje na autorčinu práci s digitálně manipulovanou a do ornamentu duplikovanou fotografií. Vícevrstevnatost, detailnost a propojenost objektů v rámci obrazu odkazuje k určitému šedému šumu technologií, nenápadné repetice k rytmu opakující se práce. Nové pracovní nástroje však Glisníková nevnímá ani jako hrozbu, ani jako výhodu, zkoumá je spíše z vnější stránky a ve vizuální rovině rozvíjí utopický charakter kanceláří budoucnosti, kde ergonomika nástrojů dokonale přilne k tělům jejich uživatelů nebo naopak.

Text | Tereza Rudolf

Všechny fotografie | Lenka Glisníková, Gadget nástroje, 2019

Lenka Glisníková

Lenka Glisníková absolvovala magisterský program studia v Ateliéru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a bakalářský ve fotografickém ateliéru Fakulty umění v Ostravě. Tvoří samostatné umělecké projekty a také společné umělecké i užité s Karolínou Matuškovou, s níž tvoří duo pod názvem Shotby.us. Za tuto činnost získaly v roce 2020 ocenění Czech Grand Design.

#36 Nové Utopie

Fenomén utopie chápeme jako problematicky široký pojem, a proto se jej snažíme ukotvit především v oblasti politické ekonomie a čtenáři ho představit prizmatem co nejsoučasnější umělecké a teoretické interpretace. Termín utopie je dnes často chápán především jako historický pojem, který nepřináší mnoho nového a v širší společnosti je spjatý především s minulostí, v případě vizuální kultury a umění pak zejména s modernistickými architektonickými vizemi vyjadřujícími představy o novém uspořádání společnosti. Takovému zjednodušujícímu a do historie se nořícímu přístupu se chceme vyhnout. Samozřejmě nelze nezohlednit některé zásadní projekty, např. politické hnutí Black Panthers, umělecké vzdělávání Black Mountain College, architekturu florentských radikálních designerů UFO, Superstudio či 9999, případně i projekty Le Corbusiera či školy Bauhaus. Vždy je však nezbytné nabídnout pohled na to, jak se k daným myšlenkám vztahujeme dnes, a jak je s nimi tedy v oblasti obrazu pracováno. Východiskem pro interpretaci pojmu utopie je pro nás termín commons neboli společné sdílení. Umožňuje rozehrát v čísle pátrání po nových utopií v současné společnosti. Ptáme se po tom, jak jsou nové možnosti spolupráce, soužití, společného sdílení zdrojů, informací a komodit aktuálně reflektovány ve vizuálním umění (a s ohledem na historii odkud čerpají)? Zajímají nás oblasti komunitního a duchovního života, nových ekonomických sítí, radikální pedagogiky, současné vize možností vědeckého poznávání světa i způsoby utváření nových podob sociálních vztahů. Rádi bychom se pokusili hledat odpovědi na to, jaké jsou role a podoby utopie v současné společnosti, jež je nálepkována tolika dystopickými termíny (např. riziková či postpravdivá) a prostřednictvím tematického čísla chceme nabídnout pozitivní pohled ohledávající možná řešení současných katastrofických dat, scénářů a debat. Právě po nabízení řešení v době „permanentní krize“ je tolik voláno, jen málokdy jsou však v umění i teorii představena. Z pohledu obrazové komunikace se vedle fotografie budeme také více obracet k novým možnostem zobrazování, s nimiž umělci pracují, aby dokázali prefigurovat nové systémy komunikace a vztahů. Pracováno tedy s pohyblivým obrazem, videohrou i počítačovými animacemi.