Sběratel nedokonalosti – Rozhovor o polských turistických pohlednicích

Łukasz Gorczyca je nejen historik umění, kurátor a galerista, ale i zanícený sběratel polských socialistických pohlednic. O jeho pohledu na "socmoderní" architekturu, volný čas a turistiku prizmatem pohlednic a o proměnách socialistického elánu a étosu s ním debatoval Pavel Vančát.

PV     Co tě přivedlo ke sbírání pohlednic a kdy jsi s ním začal?

ŁG     Upřímně řečeno, nedokážu určit přesný začátek. Asi to byla jedna z těch dětských posedlostí, poháněných touhou sbírat všelijaké předměty. Pohlednice jsem vždycky vnímal jako malé poklady, jako kapesní průhledy do různých koutů světa, jako způsob, jak se vydat na vzrušující cesty, které nebyly fyzicky možné. Začal jsem tedy sbírat jakékoliv pohlednice, které se mi dostaly do ruky, většinou od členů rodiny. Některé z nich mám ve své sbírce dodnes.

PV     Jak se v průběhu let vyvíjelo zaměření tvojí sbírky?

ŁG     Koncem 80. let, když jsem ještě chodil na základní školu, jsem si začal kupovat pohlednice z kiosků Ruchu. (Ruch byl státní podnik, který se zabýval distribucí časopisů, novin a výrobou pohlednic.) Zpočátku jsem si kupoval pohlednice z prázdninových cest, což byla celkem výzva. Pohlednice nebyly vždycky úplně dostupné, zejména v oblíbených turistických destinacích, kde byly tamější pohlednice vyprodané, ale místo toho se daly koupit jiné pohlednice z odlišných míst.

Po pádu komunismu jsem už záměrně začal sbírat socialistické pohlednice. Mnohé z nich byly stále k dispozici, zejména takzvané „nudné pohlednice“, jak je trefně pojmenoval Martin Parr, které zobrazovaly sídliště a socialistickou architekturu. Tehdy začala vznikat skutečná sbírka. Jakmile jsem získal vše, co bylo k dispozici v běžné distribuci, začal jsem prohledávat bleší trhy a později i internet. Od začátku jsem se soustředil na socialistickou architekturu a sbírku jsem uspořádal podle různých typů budov a infrastruktury.

PV     Série publikací Boring Postcards Martina Parra je dnes už kultovní. Uvažoval jsi někdy o tom, že bys ze své sbírky sestavil něco podobného?

ŁG     Živě si pamatuji den, kdy jsem před mnoha lety narazil na první Parrovy Boring Postcards. Byl jsem strašně nadšený, že jsem našel někoho s toutéž posedlostí! Od počátku jsem věřil, že moje sbírka má velký potenciál jako vizuální záznam a referenční materiál. Postupně se ale ukázalo, že má i umělecký potenciál. Německý kurátor Tobias Berger viděl část mé sbírky na jedné z výstav v naší galerii Raster v roce 2002 a pozval mě téhož roku na Baltské trienále ve Vilniusu. Tam jsem nainstaloval dvacetimetrovou nástěnnou expozici asi s 1500 pohlednicemi socialistických lázní, kempů a dalších míst. Od té doby má sbírka dvě tváře: jednu jako sbírka pohlednic dokumentujících architekturu a propagandu a druhou jako otevřený archiv, který lze využít rozličnými způsoby.

V poslední době sbírám méně, protože je stále těžší najít pohlednice, které ještě nemám. Konkrétně mám na mysli socialistické pohlednice z Polska, které se týkají témat souvisejících s moderní architekturou té doby. Ale pořád mám pro celou sbírku velkou slabost.

PV     Hledáš spíše bizarnost a exkluzivitu, nebo zachycení běžného průměru?

ŁG     Chci to všechno! (smích)

PV     V Československu se pohlednicemi v 50. až 80. letech živili i někteří známí fotografové. Bylo to v Polsku podobné? Byla to lukrativní práce?

ŁG     Ano, v Polsku se prodejem snímků pro pohlednice zabývalo mnoho uznávaných fotografů. Podle mého pátrání však nešlo nutně o příliš lukrativní povolání. Často sloužilo jako jeden z mnoha výdělků vedle fotografování pro tisk, knihy, výstavy apod. Pohlednice byly převážně vnímány jako masově vyráběná propaganda a nebyly považovány za nic výjimečného.

PV     Považuješ některé z pohlednic za umělecky zajímavé?

ŁG     Když se podíváme na pohlednice ze socialistického Polska, jen málo z nich lze považovat za „umělecké“, ale je mezi nimi spousta vynikajících fotografií. Zvláště v 50. a 60. letech 20. století byla většina pohlednic vyráběna tradičními analogovými fotografickými postupy, tedy jako černobílé zvětšeniny. Některé z nich jsou skutečně pozoruhodné.

PV    Zkoušel jsi mluvit s některými fotografy nebo vydavateli?

ŁG     Mluvil jsem s Pawlem Pierścińským, jedním z aktivních fotografů spojených se Svazem. I po roce 1989 pokračoval ve výrobě pohlednic v rámci svojí vlastní firmy, ale nebyl z celé věci nijak zvlášť nadšený, a to jak před rokem 1989, tak po něm. Ale existují instrukce ze 70. let, ve kterých nakladatelství Ruch radí fotografům, jak zachytit dokonalý snímek pro pohlednici, a které jsou dnes velmi zajímavým zdrojem pro pochopení běžného postupu tehdejších fotografů.

PV    Zajímají tě zadní strany pohlednic? Co o té době mohou prozradit?

ŁG     Určitě mě zajímá, jak vůbec pohlednice fungovaly ve veřejném a společenském životě. Sám si vzpomínám na tehdejší pracoviště mé babičky, kde si lidé navzájem posílali pohlednice z dovolené a ty si pak vystavovali pod sklem na stole. Vypovídá to o kultuře práce za komunismu, kdy člověk trávil spoustu času sněním o úniku z úmorné práce. Pokud jde o pozdravy napsané na socialistických pohlednicích z Polska, není lepší zdroj než kolekce pohlednic z Osvětimi, kterou shromáždil a vydal Paweł Szypulski.

PV     Na některých českých pohlednicích z 50. let se výslovně hlásá, že nový komunistický režim poskytuje všem pracujícím privilegia volného času a rekreace, dříve vyhrazená jen elitám. Je podobná třídní unifikace patrná i na polských pohlednicích?

ŁG     Ta třídní unifikace byla zvláště výrazná v období stalinismu od konce 40. do poloviny 50. let. Propaganda byla v této době mnohem přímočařejší, kombinovala obraz a text. Mohu uvést dva příklady, jeden s logem FWP (Fundusz Wczasów Pracowniczych – Fond dělnických dovolených), nové organizace zodpovědné za financování dovolených pro dělnickou třídu. Po politickém tání v 60. letech se však komunikace stala subtilnější a spoléhala se výhradně na vizuální stránku.

PV Jak se v průběhu času měnila nálada prázdninových pohlednic?

ŁG     Každá dekáda měla svůj osobitý charakter. V 50. letech to byly poněkud pochmurné záběry ovlivněné estetikou socialistického realismu a vlastivědné fotografie. 60. léta představila modernější, ale stále černobílé snímky, často s vyprázdněnou krajinou a socialistickou architekturou. 70. léta představovala živou éru, kdy se barevné pohlednice staly standardem a nedílnou součástí snímků byli veselí lidé. V 80. letech jsme byli svědky nástupu nudných a podivných pohlednic s nepravděpodobnými záběry, tiskovými vadami a absurdními kompozicemi. Zdálo se, že se celý systém rozpadá. Všechny ty změny úzce souvisely s politickými a ekonomickými změnami. Od konce 60. let navíc naše vizuální kultura napodobovala západní kapitalistické vzory, patrné na plakátech, reklamách, fotoknihách a dalších formách, ačkoli samotný obsah zůstával „socialistický“.

PV     Lze prostřednictvím pohlednic přímo pozorovat společenské a ekonomické změny v poválečném Polsku?

ŁG     Rozhodně! Je to jasně patrné a bylo by zajímavé sepsat o tom hlubší studii. Jedním z aspektů je materialita samotných pohlednic. Tiskařské standardy se měnily, kvalita a technologie se zlepšovaly, ale stejně tak je zajímavý výběr motivů a způsob jejich ztvárnění. Kromě toho lze sledovat osoby zobrazené na pohlednicích – jak se chovaly a jak se oblékaly. Přestože byly pohlednice manipulovány a cenzurovány, stále nabízejí velmi detailní vhled do tehdejších časů.

PV     Jak moc diktovala styl a obsah polských pohlednic socialistická ideologie?

ŁG     Jak jsem už říkal, šlo o vědomý a plně kontrolovaný produkt státní propagandy. O to jsou však pohlednice poutavější. Komunistická strana se upnula k myšlence modernizace společnosti a utváření nové krajiny pro socialistického člověka. Proto vyráběla pohlednice s novými sídlišti, panelovými byty, školami, úřady a státními budovami. Je těžko představitelné, že byste něco takového posílali z dovolené své rodině. (smích) Vzpomínám si na středoškolský výlet do Gdaňsku v letech 1987–1988, kdy jsme se s kamarádem neubránili hysterickému smíchu v jednom z obchodů Ruch při nákupu sady pohlednic s názvem "Polák ve vesmíru" (Polak w kosmosie), věnované jediné cestě Poláka do vesmíru v roce 1978 v rámci sovětského programu Interkosmos. Koncem 80. let se už všichni okolo ušklebovali; propaganda kolem nás byla očividná, absurdní a zkažená.

PV     České pohlednice z prázdnin se většinou omezovaly na domácí turistiku a občasný pozdrav od Baltského moře nebo z Jugoslávie. Cesty mimo východní blok byly většinou povoleny jen elitě. Je tento „omezený svět“ patrný i na polských pohlednicích?

ŁG     Mezi prázdninovými pohlednicemi je zvláštní ambivalence. Jedny se snaží akcentovat západy slunce u Baltského moře, nádherné výhledy na jezera a hory. Jiné zobrazují přeplněné pláže, kempy, masivní lázeňská střediska a velké „ošklivé“ hotely, a to vše proto, aby splnily své propagandistické cíle, tedy zdůraznily, že v socialistické společnosti je každý dost bohatý, aby si mohl užívat dovolené v moderních letoviscích pro pracující.

PV    Sbíráš také vybrané prázdninové pohlednice z Anglie. Dokážeš rozlišit nějaké rozdíly mezi západním a východním poválečným optimismem?

ŁG     Mám v oblibě britské pohlednice Johna Hindeho z 50. a 60. let 20. století, které zachycují prázdninová letoviska dělnické třídy. Tyto pohlednice překypují umělostí, zářivými barvami a vydatnou zábavou. V naší části moderního světa měly pohlednice melancholičtější nádech s četnými nedokonalostmi. Mezi Východem a Západem vždy existovala určitá propast, pocit odstupu, počínaje nedokonalostí tiskové technologie. Všichni jsme měli pocit, že žijeme v umělém prostředí a že skutečný svět existuje někde jinde. Pohlednice barvitě ilustrují tenhle příběh neobyčejné krajiny socialistického modernismu, světa, který už zmizel v propadlišti dějin.

Popisky 

1 | Łukazs Gorczyca, portrét generovaný Nikolou Ivanovem a Midjourney, 2023

2 | Porąbka-Kazubnik. Komplex rekreačních a školících domů společnosti Metallurgical Renovation Company, foto: A. Szymański, publikováno KAW, 1984

3 | Świętoujść. Kemp "Tramp", foto: W. Makarewicz, publikováno KAW, 1985

4 | Borowy Młyn. Rekreační středisko RSW (The Workers Publishing Cooperative), publikováno KAW, 1977

5 | Kąty Rybackie. Rekreační středisko závodu na výrobu automobilových převodovek POLMOT  v Tczewu, foto: S. R. Sadowski, publikováno KAW, 1983

6 | Ustroń-Zawodzie. Léčebný a rekreační dům "Złocień", foto: J. Tymiński, publikováno KAW, 1980

7 | Zakopane. Hotel "Orbis Kasprowy", foto: A. Chmielewski, A. Stawicki, publikováno KAW, 1976

8 | Poloostrov Hel. Kemp "The Little Sea", foto: Z. Błażejczyk, publikováno KAW, 1986

9 |  -

10 | Szczyrk. Hornické turistické a sportovní centrum "Zagroń". Recepce, foto: J. Siudecki, publikováno Ruch, 1960s

11 | Jarosławiec. Rodinné rekreační středisko Odborového svazu státních a sociálních zaměstnanců, foto: K. Madejski, publikováno PTTK, 1962

12 | Mazurské jezero. Kemp u jezera Święcajty, foto: A. Stelmach, publikováno Ruch, 1971

13 | Rudno. U jezera – rekreační a školicí středisko ZSMP (Svaz polské socialistické mládeže), foto: J. Kozłowski, publikováno KAW, 1980s

14 | Szczyrk. Rekreační středisko "Zagroń", foto: J. Tymiński, publikováno KAW, 1980s

15 | Národní park Krkonoše. Na vrcholu Sněžky, foto: L. Surowiec, publikováno KAW, 1980s