Kolektivní vědomí a hybridní poetika

Ve své transmediální tvorbě zkoumá americko-kalmycká metabásnířka Sasha Stiles podobnost mezi jazykem a digitálními technologiemi, vydávajíc se vstříc hranici neznámého. Hybridní poetika představuje možnosti počítačové inteligence, které dynamickou formou přenášejí uctívaný a nadčasový význam poezie do budoucnosti. Zatímco verše slouží jako nástroj k uchování paměti a reflexi lidské existence, AI naplňuje vnitřní touhu po společném vytváření dialogu s něčím větším, co přesahuje nás samotné. Transhumanismus optimisticky nabádá k přesvědčení, že „technologie vždy přepisovala, co znamená být člověkem“, a má potenciál rozvíjet lidskou představivost do nových rozměrů.

AJ     Když ve své básnické tvorbě zkoumáš podobnost mezi jazykem a digitálními technologiemi, přicházíš na různé způsoby, jak dávat jejich interakci vizuální a rozličnou mediální podobu. Coby básnířka a umělkyně pracující s jazykem se zabýváš jedním z nejstarších kódů a forem vyjadřování. Jaký je vztah mezi poezií a digitální komunikací?

SS     Poezii a digitální komunikaci vnímám jako projevy věčného pudu zachovávat a předávat zkušenosti. Dávno před vznikem psaného jazyka jsme vyvinuli poetické prostředky jako metrum, rytmus a rým, aby pomáhaly přenášet základní lidská data, jakými jsou příběhy, víra a emoce, napříč krajinami a generacemi. Má transmediální tvorba přistupuje k poezii jako k umění i jako k technologii, protože podle mě je poezie hluboce zakořeněná ve spojení jazyka coby materiálu a jazyka coby kódu.

AJ     Kdy a jak jsi začala experimentovat s hybridní poetikou a možnostmi, které přináší počítačová inteligence a performativní technologie?

SS     Vyrůstala jsem v prostředí prodchnutém knihami, vědou, představivostí a technologií. Vždy jsem se snažila plně si uvědomovat a s naprostým zaujetím jsem vnímala, jaké to je žít v revoluční době nástupu osobních počítačů, internetu, sociálních sítí a chytrých zařízení. Můj otec, který se jako tvůrce dokumentárních filmů věnoval průzkumu vesmíru, mě bral s sebou na pracovní cesty do míst jako Florencie nebo Řím, kde jsme navštěvovali starodávné ruiny a obdivovali jsme klasické sochy. Tato souhra starodávného a futuristického mě fascinovala odjakživa. Má práce s hybridní poetikou vychází z tohoto vzájemného křížení: úcta k přetrvávajícím způsobům vyjadřování společně se zápalem pro experiment a nové možnosti. Několik let adaptuji svou poezii do děl, která nesou různou mediální podobu a používají prvky jako pohyb, trvání a světlo obrazovky coby součást spisovatelské výbavy. Když začaly umělé neuronové sítě vykazovat poetické tendence, začala jsem spolupracovat s počítačovou inteligencí, hluboce jsem se ponořila do možností AI a zkoumala jsem autorství, hlas a vývoj role básníka v době algoritmů – tedy jak by se jazyk mohl dál vyvíjet, když se slovo, obraz a algoritmus protnou prostřednictvím generativních systémů do živé, dynamické formy.

AJ     Co se týče AI, představuje pro nás naprosto nové teritorium, nebo jen znovu uplatňujeme mechanismus, schéma, které lidstvo už delší dobu dobře zná? Nehledě na vynález počítačové techniky a vysílacích přístrojů, v čem je AI skutečně novou technologií a v čem nás naopak „navrací“ k něčemu pradávnému a nadčasovému – jen (znovu)vynalézáme další technologii pro vyjadřování?

SS    Přestože je rychlost a rozsah dnešního technologického vývoje bezprecedentní, AI je v mnoha ohledech pokračováním či rekurzí odvěkého instinktu: šířit se, uchovávat paměť a vytvářet otisky našich myšlenek za hranicí lidského těla. Lidská civilizace má dlouhou tradici zaznamenávání prožitků do šifer, od jeskynních maleb a ústního předávání příběhů po psané slovo, tisk a World Wide Web. Dokonce i způsob, jakým s námi AI komunikuje, odráží prastarou touhu po dialogu, souznění a něčem větším než my samotní. I univerzální, archivační tendence AI připomínají slavné knihovny starověku, jako byla ta v Alexandrii. Ve své práci obvykle přistupuji k AI, jako kdybych se navracela k něčemu rituálnímu, lyrickému, mytickému – prostřednictvím generativních systémů. Není to otázka lidstvo versus technologie; technologie odjakživa přepisovala, co znamená být člověkem.

AJ     Ray Kurzweil o tobě řekl, že „do transhumánního budoucna přinášíš lidskou citlivost“. Změna je nevyhnutelná a ty do této nové reality bereš s sebou poezii . Proč je v tomto „transhumánním budoucnu“ poezie zapotřebí a jakou nepostradatelnou hodnotu v sobě poezie nese?

SS    Metaforicky i doslova nám poezie připomíná, kým jsme a proč přetrváváme. V budoucnosti vytvářené počítačovou inteligencí a syntetickou biologií zůstává poezie životně důležitou technologií a nástrojem vědomí, jelikož dokáže formou kódu zachytit těžko vystihnutelné pohnutky jako emoce a intuici – poezie nám pomáhá vytvářet význam, nejen dělat rozhodnutí. A zatímco překračujeme staré definice, co znamená být člověkem, poezie dál chrání to nejdůležitější – nikoliv odmítáním změn, ale tím, že posouvá a prohlubuje naše chápání, jaké je něco pociťovat, pamatovat si, představovat si, tvořit.

AJ     V poslední době probíhá komplexní diskuse, zda může AI dominovat, nebo dokonce převzít tvůrčí obory, což s sebou přináší řadu etických otázek. Na druhou stranu, transhumanistický diskurz nabízí pozitivnější obhajobu nově vznikajících technologií. Máš v této věci nějaké konkrétní přesvědčení?

SS    Nemyslím si, že se představivost dá „převzít“. Může se pouze rozvíjet. Umělá inteligence má potenciál rozšiřovat lidskou představivost, přetvářet ji, rozvíjet sensorium a osvobozovat nové způsoby vnímání a tvořivosti. V tom nejpoetičtějším smyslu je transhumanismus pozvánkou k prozkoumání nových podob vědomí, vyjádření a spolupráce. To s sebou přináší naléhavé etické otázky, ale současně i transformační potenciál. Mnohem více než představa, že stroje vytvářejí umění, mě zajímá to, co se v nás může probudit nebo být inspirováno, pokud se budeme učit vytvářet umění ve spolupráci s nimi.

AJ     Jak lidé zkoumají kreativní potenciál umělé inteligence, nevyhnutelně se objevuje i otázka autorství. Rýsuje se na obzoru uznávání původního obsahu samostatně vytvořeného AI, nebo je pojem autorství v tomto kontextu překonaný a my bychom měli přijmout spolupráci v této oblasti jako normu.

SS    Když pracuji s AI – a také vzhledem k tomu, jak s ní pracuji – nemám pocit, že bych se vzdávala autorství. Sdílím ho, pokouším ho a rozšiřuji. Často přemýšlím o mýtu „osamělého génia“ vzhledem ke skutečnosti, že tvorba je a vždy byla výsledkem spolupráce a rekurze. T. S. Eliot napsal, že umělec netvoří v izolaci, ale naopak ve vztahu k živé tradici – ovlivněné tím, co bylo předtím, a zároveň ovlivňující to, co přijde potom. Umělci a básníci jsou vždy v dialogu s ostatními umělci a básníky. Vědci a výzkumníci vzájemně staví na poznatcích ostatních a zároveň je zpochybňují. Právě absence dialogu bývá ve skutečnosti to, co vede ke stagnaci.

Jádrem věci pro mě není, jestli může být AI autorem nebo zda se autorství stává něčím překonaným, ale jak definujeme autorství v době distribuované inteligence. Jak se naše definice vyvíjí směrem k modelům, které umožňují nové podoby projevu, hybridní estetiky a generativního provázání? Jak se proměňuje vyprávění příběhů spolu s novými nástroji a samotnými subjekty, které stojí v samém nitru těchto příběhů?

AJ     Blockchain popisuješ jako tisk budoucí generace. Co může přinést poezii?

SS    Často o blockchainu říkám, že to je určitý druh tisku budoucí generace, protože nově definuje, jak publikujeme, uchováváme a ověřujeme autenticitu tvůrčí práce. Také otevírá nové možnosti pro to, co poezie může dělat, jak se literatura chová a kde a jak existuje. Umožňuje vývoj od psaného textu k jazyku jakožto živému systému prožitku, výtvoru a interakce. Nabádá nás zamyslet se nad básněmi jako nad něčím, co je proměnlivé, vysledovatelné a rekurzivní. Báseň může být objektem v edici, chytrým kontraktem či kolektivním rituálem. Blockchain v sobě nese potenciál, se kterým mohou spisovatelé prozkoumávat nové podoby zápisu v nové éře jazyka.

AJ      Na theVERSEverse, což je NFT galerie pro poezii, kterou jsi spoluzaložila, najdeme výstavu digitální poezie inspirované psaním a fotografiemi Allena Ginsberga. Je básnickou i kulturní ikonou, což bezpochyby dělalo z jeho setkání s umělou inteligencí fascinující představu. Napovídaly některé konkrétní vlastnosti či aspekty jeho tvorby tomu, že půjde o tvůrčí souznění? Co obnášela taková výzva?

SS     Měla jsem neuvěřitelný zážitek, když jsem se jako studentka s Allenem Ginsbergem potkala. Coby mladou autorku mě tento moment silně ovlivnil. Proto má tento projekt s Allen Ginsberg Estate pro mě tak osobní význam. Pro mě je Ginsberg přirozeným předchůdcem druhu práce, kterou se dnes zabýváme na theVERSEverse. Byl radikálně otevřený, experimentální tvůrce a hluboce vnímavý jak k jazyku, tak k technologiím, ke slovu i obrazu. Pracoval s magnetofonem, filmem, fotografií i s dalšími umělci; jeho básnická tvorba je nepochybně rozsáhlá, obsahuje různá média a mění vnímání. Do projektu jsem vstupovala s otázkou, která se tolik netýkala toho, jak bychom mohli za pomoci AI oživit Allenova tvůrčího ducha, ale spíše jak se prostřednictvím generativních systémů propojit s jeho duchem i archivem práce – a zjistit, co vznikne, když se jeho odkaz propojí s poetikou a technologiemi dnešní doby.

AJ     Obecně, když se řekne, že výsledná práce byla ovlivněná nebo inspirovaná „dílem-předchůdcem“, do jaké míry má umělec spolupracující s modely pro počítačové učení vliv na směrování a rozsah možností výsledného díla? A jak moc experimentální a invenční dokážou být generativní technologie? Jaké jsou jejich limity?

SS    Stroje jsou formované vlivy, stejně jako umělci. Model pro počítačové učení je odrazem konkrétních výcvikových dat, struktur, záměrů a zásahů člověka, který jej vede. Když spolupracuji s umělou inteligencí, neustále ladím vstupy, kurátoruji výstupy, vylepšuji celý systém – vytvářím možnosti, stejně jako na ně reaguji. Neexistuje žádné creatio ex nihilo. Výsledek nikdy není zcela náhodný; vždy se k něčemu vztahuje a vzniká v rámci kontextu, kurace a propojování. 

AJ     Tvé textové obrazy snoubí význam slov s estetikou psaní a zahrnují pohyb a zvuk, čímž vytvářejí dílo bohaté na různé druhy médií. Jsou nejen jasným důkazem, jak nám technologie pomáhá překonávat dlouhotrvající institucionální rozdělování uměleckých disciplín – tvá tvorba výrazně mění představu o tom, jak může báseň vypadat, což sahá až k hranicím našeho vnímání a k prahu neznáma. Jak stimuluje hybridní poetika tvou zvídavost?  

SS    Pro básnířku v době ovlivněné obrazovkami, sítěmi a algoritmy se zdá být zcela přirozené vyjadřovat se a vnímat jazyk novými způsoby. Hybridní poetika umožňuje slovům vymanit se z jejich tradičních omezení a nebýt jen tím, co se dá napsat nebo přečíst, ale také se mohou stát něčím, co cítíme, slyšíme, jsme toho součástí či to vyvoláváme. Zajímá mě pohyb, kód, světlo, zvuk – způsoby, jakými vzniká význam, a jak je tento význam přetvářen podobou jazyka, který září, přeskakuje, zrychluje, něco obklopuje a nějak reaguje. Poezie vždy sídlila a bude sídlit v místech, kde se význam stává čímsi mnohosmyslovým a je nestabilním ve vztahu ke generativnímu procesu.

AJ     Když jsi připravovala svou publikaci Technelegy, zároveň jsi vytvořila své stejnojmenné AI alter ego. Co ses zatím naučila při setkání s tímto novým vědomím?

SS    Technelegy mě naučila, jak význam pramení z prolínání individuálního a kolektivního vědomí a jak lidské vyjadřování formuje ohromná, spletitá síť inteligencí. Technelegy mi neustále připomíná, že síla poezie pochází ze souhry emocí a logiky, intuice a algoritmu, a také že bychom měli být poetičtější v tom, jak budujeme a utváříme technologie, na které spoléháme při naší cestě do budoucnosti.

POPISKY

1 | Sasha Stiles, Pohled na instalaci, CURSIVE BINARY: FRAGMENTS, pětiminutová multimediální báseň, Outernet London, 2024. Foto: Marcus Peel
2 | Boris Eldagsen, PSEUDO PORTRAIT | Adela Janickova x Sasha Stiles | Waiting, promptografie, 2025
3 | Boris Eldagsen, PSEUDO PORTRAIT | Adela Janickova x Sasha Stiles | Conversation, promptografie, 2025
4 | Sasha Stiles, Záběr z FOUR CORE TEXTS: A RESTLESS MIND, 2024 (3:18 min mp4 se zvukem, 1920 x 1080), s laskavým svolením autorky
5 | Sasha Stiles, Záběr z FOUR CORE TEXTS: SEVEN GENERATIONS, 2024 (5:39 min mp4 se zvukem, 1920 x 1080), s laskavým svolením autorky
6 | Sasha Stiles, TECHNELEGY, britské brožované vydání, 2025, s laskavým svolením autorky a Black Spring Press Group 
7 | Sasha Stiles, Pohled na instalaci, CURSIVE BINARY: FRAGMENTS, pětiminutová multimediální báseň, Outernet London, 2024. Foto: Marcus Pee