Tamar Moyzes & Shlomi Yaffe – Politická moc mycelia

#7 min Jitka Hlaváčková, Tamara Moyzes, Shlomi Yaffe

20. 10. 2025

Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, instalace Oltář, Calix Lactis (kalich mléka), foto: Pery Mendelboym, 2023

Podzemní síť houbových vláken neboli mycelium, je současnou vědou uznáváno jako „mozek ekosystémů“, alternativa soustředěného vědomí. Nabízí bohatou půdu pro umělecké a filozofické zkoumání a podněcuje úvahy nad druhy inteligence, modely komunikace a legitimitou antropocentrického pohledu na svět. Mycelium, uctívané v náboženství bohyně Laktérie, díle umělkyně Tamary Moyzes, je empatickou strukturou, schopnou zasévat do trhlin rozbitých společenských systémů zárodky funkčních a odolných vazeb.

Instrumentární moc (…) morálka nezajímá. Její morální imperativ má základy v utopické břečce. Pokud pro ni existuje hřích, je to hřích autonomie: odvaha odmítnout proudy, které z nás dělají předvídatelné stádo.“ —Shoshana Zuboff, 2019, překlad Jitka Hlaváčková

Klíčovým východiskem artivistické tvorby Tamary Moyzes je nepochybně její multikulturní rodinná historie, propojující slovenské, maďarské, židovské a romské kořeny. Nezřídka traumatizující zkušenosti jí propůjčují schopnost autenticky prezentovat lidsky náročná témata. Její sociálně angažovaný přístup jde přitom daleko za běžné hranice umění. Ve své tvorbě i v galerijním prostoru Artivist Lab¹ mapuje situace vyloučených, migrujících, či válkou postižených jednotlivců i komunit a z ekofeministických a ekopolitických pozic zkoumá možnost čelit radikální lhostejnosti a dehumanizaci mocenských struktur. Dlouhodobě se zabývá izraelsko-palestinským konfliktem, situacemi romských komunit, genderových menšin či migrantů. Na většině svých projektů spolupracuje se svým partnerem, izraelským umělcem Shlomi Yaffem.

V roce 2022 začala umělecká dvojice pracovat na ideji monoteistického náboženství s názvem Laktismus, založeného na víře v panteistickou sílu mateřské emoce a empatie a na využití dosud ne zcela prozkoumaných superschopností alternativní sítě vztahů - mycelia. Otevřený projekt, nacházející se na rozhraní mezioborového uměleckého výzkumu, rituálních performancí a multimediálních instalací, rozvíjí Moyzes a Yaffe od roku 2022 postupně v rámci výstav a festivalů mezi Prahou a Jeruzalémem. Část s názvem Mycoremediation² tematizovala problematiku environmentálně nespravedlivé situace většiny slovenských romských osad, jež jsou vedle sociálního vyloučení vystaveny i ekologickým rizikům souvisejícím s blízkostí skládek komunálního či industriálního odpadu a kontaminací vodních zdrojů. Další fáze projektu se uskutečnila v Izraeli těsně po říjnovém útoku hnutí Hamás a během příprav izraelské ofenzivy do Gazy. V atmosféře společenského traumatu se ve výstavě po řadu týdnů setkávali lidé bezprostředně dotčení válkou, ztrátou blízkých, i mobilizací, z židovské, muslimské i křesťanské komunity. Množství dokumentací spontánních skupinových setkání dokazuje, že téma univerzalisticky pojatého ženského sdílení se v extrémních podmínkách stalo funkčním prostředkem k vzájemné komunikaci a porozumění. Zatím poslední část série Laktismu proběhla opět v Praze v létě 2024³. Společná performance multietnické skupiny žen, čtoucích své osobní výpovědi v hebrejštině, vietnamštině a romštině se odehrála před monumentální projekcí postavy bohyně Laktérie, rozpínající své nespočetné ruce nad krajinami míst geopolitických konfliktů.

Úvahy žen o solidaritě, v kontextu jejich etnických a rodinných historií, a jejich individuální osobní rituály tu rámovala četba Stínové zprávy o rovnosti žen a mužů⁴, popisující situaci migrantek v České republice.

Propracovaný teologický aparát Laktismu a jeho mycelia je ukotven v ekofeminismu a v souladu s ním transformuje tradiční rasové a genderové stereotypy do oslav rozmanitosti identit a inkluzivity nehierarchických přístupů k organizaci přírody a společnosti. Podoba bohyně Laktérie tak kupříkladu vznikla zpětnou kritickou apropriací teorie Francise Galtona, zakladatele eugeniky, který pomocí portrétů složených z více jedinců stejné etnické skupiny tvořil rasové archetypy. Mycelium je nejen symbolem sociální struktury, ale zároveň i komentářem ke zranitelnosti společnosti dohledu⁵, založené na technologickém, tedy kontrolovatelném propojení. Poselstvím Laktismu je tak důraz na funkčnost a odolnost přirozených, fyzických a emocionálních vazeb jakožto alternativy mocenských systémů, dnes stále častěji zneužívaných soukromými ekonomickými zájmy.

Bohyně Lakteria byla vytvořena kolektivem žen: Maayan Sheleff, Věra Duždová Horváthová, Hannan Abu Hussein, Osher Kasa, Lee He Shulov, Michal Mendelboim, Tran Hong Van, Trương Thu Thủy, Lea Mauas, Noa Pardo, Liora Lupian, Rosa Andraschek.

POPISKY

1 | Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, instalace Oltář, Calix Lactis (kalich mléka), foto: Pery Mendelboym, 2023, s laskavým svolením umělců
2 | Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, Logo Lactism, design: Noa Segal, 2023, s laskavým svolením umělců
3 | Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, Hologram, 2022, 3D model bohyně Lacteria: Jan Mucska, © 2046, s laskavým svolením umělců
4 | Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, statický snímek z video díla Lacteria’s Hands Over Wounded Lands, 3:08 min, 2022, s laskavým svolením umělců
5 | Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, Statua Lactariae Matris (socha Matky Lacterie), 3D model: Jan Mucska, foto: Michal Ureš, pohled na instalaci, Galerie NOD, 2022, s laskavým svolením umělců
6 | Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, vernisáž výstavy v Art Cube Artist’s Studios, Jeruzalém, ve spolupráci s organizací Sulha (Odpouštění), foto: Pery Mendelboym, 2023, s laskavým svolením umělců
7 | Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, Lactism: Mycoremediation, kartografie environmentální nespravedlnosti, mapa romských osad na Slovensku, sláma, mycelium, houby, Art Cube Artist’s Studios, Jeruzalém, statický snímek z kamery, Jakub Rajnoch, 2023, s laskavým svolením umělců
8 | Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, Altare Lacteriae (oltář Lacterie), Art Cube Artist’s Studios, Jeruzalém, fasáda budovy ve veřejném prostoru, foto: Pery Mendelboym, 2023, s laskavým svolením umělců

Artivist Lab“ byl založen Tamarou Moyzes v prostorách Kampusu Hybernská, provozovaném Magistrátem hlavního města Prahy a Univerzitou Karlovou v roce 2018.” – viz https://www.artivistlab.info/
Prezentováno v roce 2023 na skupinové výstavě Seno, sláma, skládka v Galerii Václava Špály v Praze, pod vedením kurátorského týmu Společnosti Jindřicha Chalupeckého.
Performance proběhla v rámci festivalu Re-Connect Art na piazzettě Národního divadla.
Valentová, E., “Chapter 16. Female Migrants” in: Stínová zpráva o stavu genderové rovnosti v České republice v letech 2016–2020 [Shadow Report on the Status of Gender Equality in the Czech Republic in the Years 2016–2020], ed. Petra Jelínková, Jana Radovanovičová (Prague: Česká ženská lobby, z. S., 2021), 91–97. Most of the migrants covered in the report came from Ukraine and Russia. Accessed at https://czlobby.cz/sites/ default/files/news_download/stinova_zprava_2021_web.pdf.
Viz Zuboff, S. (2019). The age of surveillance capitalism: The fight for a human future at the new frontier of power. PublicAffairs.

Jitka Hlaváčková

je teoretička umění, od roku 2006 pracuje v Galerii hlavního města Prahy, kde je kurátorkou sbírky fotografie a nových médií. Ve svém výzkumu se zaměřuje na teorii akustického umění, fotografii, videoartu a umění reflektující technologie v postmediálních kontextech. Souběžně zkoumá také „veřejný jazyk umění“, tj. aktuální strategie městského a environmentálního umění ve vztahu k sociálním, genderovým a komunitním otázkám.

Tamara Moyzes

je kurátorka a umělkyně, jejíž tvorba vychází z politického umění a kriticky zkoumá strukturálně marginalizované identity a žité zkušeností. Doktorské studium absolvovala na AVU v Praze, kde v roce 2018 založila interdisciplinární galerii Artivist Lab, jež slouží jako experimentální laboratoř pro umělecký výzkum artivismu. Je spoluzakladatelkou uměleckého kolektivu Romane Kale Panthera (2014) a iniciátorkou rezidenčního programu Artist in Need (2022) určeného pro umělce prchající před válkou. V roce 2024 také založila program Avindo/The Future, jehož cílem je podpora romských umělců, teoretiků a kurátorů.

Shlomi Yaffe

je intermediální umělec původem z Izraele, který v současnosti žije a pracuje v Praze. Ve své tvorbě se často zabývá společenskými a politickými tématy a zpochybňuje zejména pseudovědecké představy o rase a těle, které mají kořeny v mýtech, ideologiích nebo kulturních předpokladech. Od roku 2020 také pracuje na dlouhodobém projektu s názvem Laktismus, který představuje utopický ekofeministický koncept světa bez geografického rozdělení.

#49 Mluvme Spolu

Toto číslo se věnuje jazyku – jeho podobám, možnostem i hranicím. Zabýváme se tím, jak spolu komunikujeme v digitálním prostoru, jak jazyk umělé inteligence mění naše představy o tvořivosti a jak mohou vizuální obrazy nahrazovat slova. Dozvíte se, proč jazyk nikdy není neutrální a jak dokáže formovat identitu, vytvářet nerovnosti i otevírat cestu k osvobození. V čísle najdete reflexi bell hooks, uměleckou praxi Eszter Magyar, projekty mapující romskou komunitu v Brně i vizuální eseje Claudie Larcher a Tabora Robaka. Časopis ukazuje jazyk jako nástroj komunikace, moci i odporu a zve k přemýšlení o tom, co dnes znamená opravdu spolu mluvit.