Portfolio review: jak využít 20 minut naplno
#4 min Markéta Kinterová
2. 4. 2026

Co je to vlastně portfolio review? Jedná se o setkání, které může trvat často i jen dvacet minut. Pro někoho až nezvyklý formát – něco mezi profesionální konzultací a nezávazným speed datingem. Na jedné straně přichází umělkyně a umělci, na druhé lidé z oboru: kurátoři, editoři, galeristé, kteří poskytují svou pozornost, zkušenost a především zpětnou vazbu. Jak těch dvacet minut co nejlépe využít?
Tady je pár tipů z praxe, které vám ušetří čas i nervy.
Štěstí přeje připraveným
A je to velká pravda. Zjistit si, s kým se potkáte, není taktika, ale základní projev respektu. Krátká zmínka na začátku ve smyslu, že víte, čemu se reviewer věnuje a proč vás jeho pohled zajímá, může pomoci nastavit úplně jinou dynamiku hovoru. Na druhou stranu to nesmí být příliš důrazné ani vlezlé. Lze podle situace samozřejmě tento bod přeskočit.
Ujasněte si, v jaké fázi se nacházíte
Pak přichází jeden klíčový moment: zkusit pojmenovat, kde se právě nacházíte. Vysvětlím na příkladu: v jaké fázi je váš projekt a nebo vaše tvorba celkově („jsem právě po škole a přemýšlím, co dál“, „mám vybudovaný rukopis, ale zvažuji změnu“, „dokončuji projekt a hledám způsob, jak jej prezentovat“.)? Co od toho setkání vlastně chcete? Zpětnou vazbu? Kontakty? Ujištění?
Nechte vybrat
Máte-li více projektů, někdy je dobré se zeptat: “Zajímá Vás širší kontext mé tvorby, který mohu prezentovat naukázce více projektů a nebo půjdeme rovnou k jednomu projektu, který považuji aktuálně za svůj hlavní?”
Neobhajujte se
Když začnete představovat svou práci, zkuste se vyhnout jedné časté chybě: obhajobě. Portfolio review není pitching ani grantová komise. Nemusíte dokazovat úspěch a vyjmenovávat seznam zásluh či argumentů. Mnohem přínosnější bude upřímně pojmenovat, proč projekt vzniká. Co vás k němu vede. Nebo i momenty, ve kterých si nejste jistí.
Prostor pro obě strany
A nyní to nejdůležitější. Je dobré umět prezentovat svou práci, ale je stejně důležité v určitý vhodný moment přestat mluvit a poskytnout prostor. Nechat druhou stranu reagovat. Ticho neznamená selhání, protože to je také prostor pro myšlení. Pokud nepřichází otázky, ptejte se vy. Rozhovor nemá být jednostranný.
Celé to stojí na jedné věci: citlivosti k situaci. Je to setkání dvou lidí, nikoliv formální jednání. Pokud máte pocit, že tlačíte na pilu, tak uberte a prostě dejte na svůj instinkt. A úplně na závěr: nezapomeňte, že těch dvacet minut nemusí skončit odchodem od stolu. Proto se ke konci zeptejte, zda můžete s dotyčným zůstat v kontaktu, nechat vizitku a který typ komunikace případně preferuje.
Tip nakonec: Pár dní po setkání můžete emailem poslat poděkování za zpětnou vazbu a malý update.
Text | Markéta Kinterová








