Fotograf Zone – JH Engström – Dimma Brume Mist 

Řadu fotografických knih lze číst od prostředka, od konce nebo od začátku. Už to je příjemnou pozvánkou do obsahu uvnitř, a navíc samozřejmě také proto, že tato kniha je jakási esence JH Engströma. Autor nazrál pro čas a našel si čas, aby procházel archiv dosavadní tvorby a dle jeho slov mu toto přinášelo „krásu tápání“ a hledání především pohybu, ale také protikladů či naopak motivů, které se podporují, evokují emoce a myšlenky. Nás jako publikum zas na knize může nadchnout její bezcílnost, neuzavřenost, nebo jak to říct. Je to jako řeka, která plyne a kterou můžete pozorovat anebo se do ní ponořit, ale i plavat proti ní. Nic není povinností, nikdo nás nesoudí, my se můžeme zkrátka dívat a nechat se inspirovat texty, které neprozradí o životě příliš, ale leccos napoví.

Text | Markéta Kinterová

Markéta Kinterová

je uměleckou ředitelkou Fotograf.zone a šéfredaktorkou online magazínu Fotograf. Ve své praxi se věnuje uměleckému výzkumu zaměřenému na problematiku veřejného prostoru. Vyučuje na Katedeře fotografie, FAMU v Praze.

#50 Autenticita

Rozšíření generativních modelů umělé inteligence, zdokonalování deepfake technologií, pokročilá obrazová syntéza, ale i filtrování skutečnosti skrze augmentovanou a virtuální realitu mění dřívější nároky na původ, „pravdivost“ (Hito Steyerl, Jean Baudrillard) a hodnoty obrazového sdělení. Naznačená problematika se netýká však pouze manipulace, ale také hlubšího posunu samotného rámce, v němž autenticitu rozpoznáváme a především vnímáme. Kontinuální pobyt na pomezí fyzického a virtuálního rozhraní mění i naši vizuální citlivost, kdy se adaptujeme na syntetické obrazy (Lev Manovich, Katerine Hayles), třídíme naše schopnosti při rozeznávání jejich původu (Peter Weibel) a zároveň po něm stále méně potřebujeme pátrat. Umělé dokážeme číst jako emocionálně platné. Zabydlujeme se v hybridních krajinách a situacích (Joanna Zylinska, Jussi Parikka). Téma sleduje posun v estetice, technických možnostech a etice produkce obrazu na pomezí rozhraní, ale také proměny diváckých potřeb, nároků a citlivosti vůči hybridnímu obrazu na individuální úrovni a jejich vliv na potřebu ukotvení identity v rychle se měnícím světě. Zkoumá autenticitu nikoli jako statickou hodnotu, ale jako pohyblivý vztah mezi autorem, technologií, publikem a světem, který se už dávno nevyskytuje jen „před objektivem“. Zaměření čísla zároveň otevírá otázky etiky technologického pokroku, které souvisí s celospolečenským diskursem environmentálních dopadů, koloniálního dědictví, marginalizace minorit a dalších současných témat, a hledá nové metodologie umožňující chápat autenticitu obrazu v širších společenských souvislostech.