Prestižní veletrh jako síť vztahů

Paris Photo je především veletrh a je důležité jej tak vnímat, čili jej nezaměňovat s očekáváním od velké kurátorované výstavy, jinak může přijít zbytečné zklamání. A tomu se snažím vyvarovat. Proto se někdy méně dívám na díla, ale více pozoruji lidi proudící okolo mě. To mě fascinuje. Kdy jindy se člověk ocitne mezi příznivci fotografie z celého světa a tlačí se s nimi v davu v přímo v Grand Palais?

Pro mě je veletrh především o setkávání. Paris Photo je moment, kdy se sem sjede velká část fotografického světa, aby si ověřila, co rezonuje, kde se něco posouvá a které hlasy sílí. Myslím že, se nedá mluvit o jediném dominantním trendu. Jistě je patrný zájem o nezápadní autorstvo, queer perspektivy a místy o různé marginalizované skupiny. Zároveň přetrvává silná orientace na příběh. A k tomu pokračující zájem o analogové techniky, důraz na výslednou materialitu obrazu a historické či experimentální postupy. V době, kdy se velká část vizuální kultury odehrává online, má fyzická přítomnost díla dotaženého do detailu stále větší váhu.

Rezonuje to, co je výrazné

Některé detaily provedení a instalační přístupy jsou opravdu precizní. Z mého pohledu nejlépe fungují ty, které jsou přísně selektivní, vizuálně konzistentní a zřetelně definují, koho chtějí oslovit. Dlouhodobě mě baví sledovat stánky Persons Projects, Raster gallery nebo Kuckei + Kuckei. Persons Projects letos představili soubor etablovaných severských autorů a autorek včetně ženských tvůrkyň z okruhu Helsinki School a také výraznou prezentaci polské umělkyně Zofie Kulik, u níž se podle všeho podařila významná institucionální akvizice. Raster Gallery přivezla precizně vystavěnou kolekci propojující dokumentární, performativní i experimentální fotografii napříč desetiletími a soustředila se na vztah člověka a přírody v době antropocénu. Německá Kuckei plus Kuckei přivezla práce Barbary Probst a Lilly Lulay.

Jednou z nejsilnějších expozic hlavní sekce byla při vstupu nepřehlédnutelná instalace Sophie Ristelhueber reprezentovaná pařížskou galerií Poggi. Na dlouhé, téměř čtyřicetimetrové stěně se objevil výběr prací z celé její kariéry. Autorka se dlouhodobě věnuje důsledkům konfliktů a katastrof, přičemž nepracuje s klasickým reportážním obrazem. Spíše zkoumá stopy a jizvy, které zanechává historie na krajině i lidských tělech. V této výrazné formě působil výběr z díla jako silná a zároveň citlivá strategie, jak referovat o traumatických událostech.Letošní kurátorský tým tvořily výhradně ženy. Nebylo to údajně cílené rozhodnutí, ale souvisí to s širší snahou systematicky zvyšovat zastoupení žen autorek. Díky dlouhodobému programu Elles x Paris Photo se podíl autorek od roku 2018 zvedl z dvaceti procent na téměř čtyřicet. Je to zdařilá strategie, jak upravit vizibilitu v oboru, kde byla nerovnováha dlouhodobě citelná.

Jednou z nejoblíbenějších částí veletrhu jsou tradičně stánky nakladatelů. Mohla bych tam strávit celý týden a odvézt si pak pravděpodobně metrák knih. Každý vydavatel má něco, co stojí za pozornost. Mám slabost pro japonské stánky, které nabízejí nevídanou kvalitu tisku nebo velmi odvážný design či jinou vychytávku. Pokud je pro někoho vydavatelský oceán knih nepřehledný, velmi dobře slouží k orientaci v kvalitě výběr knih Paris Photo Aperture PhotoBook Awards, kde letos získali ocenění: Eleonora Agostini, Hicham Benohoud a titul Generalized Visual Resistance.

Česká fotografie a její stabilní místo na mezinárodním trhu s uměním

Opět se ukázalo, že česká fotografie má své velmi pevné místo v mezinárodním kontextu. Galerie Pace prodala soubor děl včetně prací Josefa Koudelky. Bruce Silverstein zaznamenal úspěšné prodeje klasiků, mezi nimi Františka Drtikola, Roberta Franka či Dorothey Lange. Z dalších světových jmen byla výrazná Seydou Keïta, Rinko Kawauchi, Shirana Shahbazi, Mohamed Ghazali, Paul Mpagi Sepuya, Sibusiso Bheka či Mari Katayama.

Ráda se pochlubím úspěchem, že mladá fotografka Viktoriia Tymonova, kterou jsme s kolegyněmi nominovaly za Fotograf Zone do evropské talentové platformy Futures, byla následně vybrána do prestižního programu Carte Blanche Students. Ze šesti set přihlášených ji porota zařadila mezi čtyři finalisty. Prezentace v Grand Palais a výstava v Paříži jsou pro mnohé z nich naprosto zásadní profesní posun v kariéře mladých talentů.

Prodej fotografie je na vzestupu

Paris Photo je tam, kde chce být – na vrcholu. Po covidových letech, které výrazně zasáhly trh, a po loňském návratu do zrekonstruovaného Grand Palais působí veletrh stabilněji než kdy dřív. Jako by se vloni znovu usadil na trůn a letos se na něm pohodlně uvelebil. Organizátoři navíc už vyhlížejí příští rok, kdy připadne dvousté výročí vynálezu fotografie, což celý rámec ještě více posílí.

A znovu se vrátím na začátek. Musíme být kritičtí, takže je nutné dodat, že veletrh obsahuje i díla povrchnějšího zaměření nebo hrající více na vizuální efekt než na kontext, kterým nefandím. Přesto jsem ráda, že tento svátek fotografie existuje, protože i mně pomáhá znovu a znovu si uvědomovat důležitost a rozmanitost umění založeného na fotografii a pohyblivém obraze.

Text: Markéta Kinterová

POPISKY

1 | Viktoriia Tymonova s dalšími třemi talents Carte Blanche, Paris Photo,© Grégoire Grange
2 | Zofia Kulik, Who Conquered the World?, ze série Carpets, silver gelatine print, 300 x 650 cm, 1994Persons Projects
3 | Viktoriia Tymonova s projektem We want to know the truth, Paris Photo, foto: Archiv Viktoriie Tymonove
4 | Sophie Ristelhueber, Beyrouth, Résidence des pins Tirage pigmentaire sur papier baryté Fine Art 120 x 86 cm, 1984/2016 Galerie Poggi,  © ADAGP