Seznamte se s talenty nominovanými Fotograf Zone pro rok 2026

Proces výběru navazuje na dlouhodobou spolupráci umělkyň a umělců s platformou Fotograf Zone a Fotograf Magazine. Publikační a výstavní činnost tak funguje jako přirozený filtr, skrze který jsou talenti z České republiky dále vybíráni do platformy FUTURES. O nominaci rozhoduje programová rada Fotograf Zone ve složení: Markéta Kinterová, Světlana Malina, Barbora Vanická Čápová a Viktorie Vítů.

Soubor čtyř autorských projektů se pohybuje na pomezí osobního prožitku a citlivého pozorování světa, v němž se intimní zkušenost neoddělitelně prolíná s širšími společenskými a environmentálními otázkami. Autorky a autoři pracují s fotografií, instalací i pohyblivým obrazem jako s prostředky, které umožňují zpomalit vnímání, fragmentovat realitu a znovu skládat významy. Společným jmenovatelem je důraz na proces, otevřenost a schopnost ponechat otázky nezodpovězené.

Ondřej Kubeš

ve Fracture of the Sun rozvíjí osobní výpověď, v níž se světlo a slunce stávají určující silou formující tělo, paměť i vnímání sebe sama. Fragmentárně pojatá tělesnost, oči, nahota a samota jsou prezentovány jako jednotlivé stopy a záznamy zkušenosti. Do této roviny vstupují archivní předměty, rodinná paměť a společenské normy, které tělesnost rámují a podmiňují. Kožená šňůra, vinoucí se instalací, slouží jako obraz systému, který drží pohromadě, ale zároveň omezuje, přestože je jeho rozpletení na dosah. Otázky queerness zde nejsou formulovány explicitně, ale spíše prožívány, jako by šlo o proces, který autor sleduje především sám u sebe a umožňuje nám pouze částečné nahlédnutí do jeho vnitřního světa.

Jakub Tulinger 

se dlouhodobě věnuje krajině v jejích různých podobách, ať už přírodní nebo městské, a experimentuje s technologiemi 3D videa a laserového skenování. V projektu Extension se zaměřuje na oprýskané omítky zdí, které snímá laserovým skenerem a proměňuje v detailní mikrokrajiny. Povrchy se stávají nositeli paměti času a prostoru a odhalují nečekanou estetiku všedních, přehlížených struktur. 

Tento přístup souzní s jeho širší autorskou metodou, v níž se dokumentární pozorování, terénní výzkum a sběr materiálu postupně přetavují do virtuálního 3D prostředí videoeseje Sorry I Am Late, I Was Dealing with Something in the Valley (Assembly of Things). Vybrané motivy inspirované konkrétními místy zde získávají novou digitální identitu a vytvářejí klidné, až meditativní situace, založené na příchodu, setrvání a odchodu. Schéma cesty se v jeho tvorbě opakovaně vrací jako podvědomý vzorec, který autor postupně rozvíjí. Projekt věnovaný kontroverzním stavbám moderního turistického spektáklu na Králickém Sněžníku ukazuje schopnost zpracovat významnou kauzu vrstvu po vrstvě novými způsoby. Kombinuje osobní zkušenost, nalezené předměty i prvky náhody s ironickým odstupem, který vyrůstá přímo z pozorovaných situací.

Miriam Pružincová

ve svém cyklu fotografií Everyday is the most beautiful vytváří křehký dokument, který podává poetický, ale zároveň syrový obraz každodenního života. Skrze fragmenty lidského těla a intimní situace z rodinného prostředí sleduje období bilancování, kdy se její rodiče vyrovnávají s novými a nelehkými životními situacemi. V těchto momentech získává každodennost nový význam. Autorka se dotýká témat separační úzkosti, strachu ze samoty, duševního zdraví napříč generacemi i hledání bezpečného prostředí, zároveň však upozorňuje na důležitost plynutí, soustředění a připomínání si jednoduchých, základních hodnot. Výběr snímků naznačuje, že cesta k porozumění sobě samým není nikdy přímočará, ale odehrává se v neustálé proměně hledání a znovunalézání smyslu v drobných, zdánlivě banálních situacích všedního dne a důrazu na přítomnost.

Linda Zhengová

Linda se ve svém projektu Maybe, Happiness Is… vrací k jedné z nejobecnějších a zároveň nejtěžších otázek,co vlastně znamená štěstí. Vychází z osobní zkušenosti vztahově komplikovaného životního období plného změn, stěhování a turbulencí, kdy lidé přicházejí a odcházejí a jistoty se rozpadají. Autorka pracuje s lidmi ve svém okolí a zkoumá hranici mezi tím, co se odehrává přirozeně před kamerou, a tím, co je ovlivněno samotnou její přítomností. Návrat k analogové fotografii zde funguje jako gesto zpomalení a snaha uchopit realitu jako něco hmatatelného a skutečně prožitého, nikoli jako pomíjivou digitální stopu. Projekt osciluje mezi dokumentem a inscenací a klade otázky po autenticitě, paměti a možnosti zachytit prchavé okamžiky lidské blízkosti.

Výběr těchto projektů vytváří pestrý obraz současné autorské tvorby, v níž se osobní zkušenost stává výchozím bodem pro širší úvahy o světě, vztazích a prostředí, v němž žijeme. Společně ukazují, že vnímavost a otevřenost procesu mohou vést k formám, které nejsou uzavřenými výpověďmi, ale pozváním k pozornému a pomalému čtení reality.

Platforma FUTURES, spolufinancovaná program Kreativní Evropy Evropské unie, je organizace zaměřená na podporu nově vznikajících talentů ve fotografii v Evropě. Od roku 2017 projekt nabízí unikátní komplexní program na zvýšení potenciálu, mobility a viditelnosti různých umělců a umělkyň, které každý rok nominují přední fotografické instituce napříč Evropou. 

Platforma FUTURES je spolufinancována programem Kreativní Evropa Evropské unie. Švýcarský program je podporován organizací Pro Helvetia.

Text | Markéta Kinterová