Like everybody else, I have to be somewhere too

"Dobré je pro mě místo, které není žádným konkrétním místem. Stejně jako všichni ostatní musím někde být. A když už někde musím být, ať je to jakkoli, dávám přednost místu, které je místem v co nejmenší míře, místu, které je nekonkrétní v co největší míře. To by mohlo vést k domněnce, že celou dobu dávám přednost tomu, abych byl na místech, kde jsem ještě nebyl...".

– John Fosse, Eseje.

Tato série vychází z fotografií, které jsem pořídil během prvních měsíců po přestěhování do Prahy. Protože jsem se ve své dosavadní práci věnoval především dokumentaci jedné komunity, které jsem byl součástí, zajímalo mě, kam se moje práce bude ubírat po přestěhování do jiného města. Dokumentuji svůj život na místě, které nedokážu pojmenovat a které na mě má obrovský vliv a zahrnuje mě mnoha pocity.

Odchod z mého předchozího města mě nechává soustředit se na menší trhliny v každém dni. Moje zkušenost je přeexponovaná a intenzivní. Možná jsem takový byl už dříve, ale teprve teď vstupuji do prostoru, kde moje bytost není zahlcena lidmi, známými, okolnostmi ani ulicemi, které důvěrně znám.

Hlavním tématem této série je text Johna Fosseho: "Místo, které není žádným konkrétním místem", protože je ztělesněním absurdity místa, o kterém neustále přemýšlím a které se neustále snažím pojmenovat. Vybízím diváka k interakci a nutím ho, aby našel mé myšlenky, které se i v reálném životě stávají uzavřenějšími a nepřístupnějšími pro mé okolí. S novým prostorem se snažím vypořádat prostřednictvím subjektivnější roviny, kde více upozorňuji na sebe a kde se přirozeně stává, že lidé mé fotografie opouštějí a nahrazují je prázdnými prostory. Tento zin je tedy o mně, o člověku, se kterým žiji, o jídle, které jím, o místech, která neznám. I když mi fotografie vždy poskytovala hlavně zastavenou vzpomínku, která se rozvine v ucelený příběh, tyto fotografie mi nic nepřipomínají a zároveň mi připomínají dobu, kdy se jen dívám a pozoruji.

Karina Golisová byla nominována do Futures Talents organizací Fotograf Zone v roce 2024.

Projekt FUTURES, spolufinancovaný programem Kreativní Evropa Evropské unie, je platformou, jejímž cílem je zvýšit kapacitu, mobilitu a viditelnost vybraných umělců a překlenout rozdíly mezi začínajícími a zavedenými umělci.

POPISKY

Všechny fotografie: Karina Golisová, Like everyone else, I have to be somewhere too, 2022

Karina Golisová

se věnuje především dokumentární fotografii. Významným aspektem její tvorby je koncept „zvolené rodiny“, kterou vnímá jako životaschopnou alternativu k tradičnímu rodinnému modelu. Ve své práci zkoumá, jak mohou přátelství a komunity fungovat jako silný nástroj odolnosti v době současných polykrizí. Klíčovým prvkem její umělecké praxe jsou fotografické ziny, které nevnímá pouze jako umělecké objekty, ale také jako inkluzivní médium schopné oslovit širší publikum mimo tradiční galerijní prostor. Prostřednictvím zinů pracuje s dramaturgií obrazů a reinterpretací existujícího materiálu, čímž vytváří nové vrstvy významů a zároveň uzavírá různé životní kapitoly. Je aktivní v slovenské a české undergroundové hudební scéně, kde již řadu let dokumentuje dění a zároveň spoluutváří její vizuální identitu. Je autorkou mnoha vlastním nákladem vydaných fotografických zinů, jako jsou Utopia, Published a Underground. Právě tvorba zinů jí umožňuje znovu interpretovat existující materiál a vytvářet nová, svébytná díla s vlastním významem. Bakalářský titul získala na Katedře fotografie a nových médií na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Jeden semestr strávila na Katedře dokumentární fotografie v Lahti ve Finsku. Magisterské studium dokončila na FAMU v Praze a v současnosti pokračuje v doktorském studiu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.