Seznamte se s talenty nominovanými Fotograf Zone v roce 2025

Zapojí se do aktivit platformy, kde budou mít příležitost představit svou tvorbu mezinárodní odborné veřejnosti, navázat nové profesní kontakty a využít další příležitosti, které jim budou v rámci programu nabídnuty – včetně výstav, publikačních možností, recenzí portfolií a dalších forem podpory.

Proces výběru talentů spočívá v předchozí spolupráci umělkyň a umělců s Fotograf Magazine. Publikování v periodiku tedy tvoří síto, skrze nějž jsou talenti z České republiky a střední Evropy dále vybírání do Futures a to programovou radou Fotograf Zone ve složení: Markéta Kinterová, Světlana Malinová a Viktorie Vítů.

Pravda a lež, vztah sám k sobě, mezilidské vazby a prostředí kolem nás tvoří základní skrumáž množin témat, jimiž se zabývají vybrané umělkyně a umělci. To vše vytváří síť přístupů, které mohou být rozmanité jako barvy nálad, intenzivní jako prosluněný moment strávený s těmi nejbližšími, záhadné jako mýtus či fascinující jako kůra stromu nahlížená novou perspektivou. 

Pozorování sebe sama, vlastní identity a kladení existenciálních otázek – to vše se často dehrává v momentech hledání, pochybování či v situacích plných bolesti a nelehké introspekce, které jsou pro řadu autorů klíčové. Výraznou linií v díle States Doroty Frankové je téma genderové a queer identity a psychického rozpoložení, jež prostupuje jejími díly. Její autoportréty zachycují okamžiky emočního napětí, kdy zkoumá proměny mysli, nálad a stavy mezi nimi. Zkušenosti z pobytů na psychiatrických klinikách či práce v hospicu, kde se každodenně setkávala se smrtí, se promítají do její tvorby s neobyčejnou intenzitou – někdy expresivně, jindy naopak v tichém náznaku. Jakoby jedno nebylo možné oddělit od druhého, jakoby se v jejím přístupu doplňovaly všechny zkušenosti a ve výsledku utvářely jeden fascinující celek.

Varvara Gorbunova nás v sérii On Womanhood nechává nahlédnout do intimního prostředí vlastní rodiny a její ženské části. Cyklus O ženství je citlivou sondou do momentů a vztahů v rámci sdílení volného času i domácích prací, ale také křehkosti okamžiku, blízké tělesnosti či drobných odkazů na spirituální život. V projektu Coming Home rovněž následuje osobní zkušenost spojenou s oním prazvláštním pocitem, když se po dlouhé době autorka vrací domů. Z fotografií je patrné, že se jedná o křehké a osobní téma v jakési letní nostalgické atmosféře a přece s jistou dávkou palčivosti.

Povrchy věcí nás mohou uchvátit svou rozmanitostí, fascinují svou strukturou a komplexností vztahů, které vytvářejí. Co však odhalují o tom, co leží pod nimi? Lze v jejich uspořádání najít skryté zákonitosti, nebo nás upoutávají pouze svou estetickou hodnotou? Nese jejich struktura zprávu o obsahu, který ukrývají, nebo stojí sama o sobě jako autonomní vrstva významu? Lukáš Opekar skrze zkušenosti jak s grafickým designem, tak s generováním obrazů, přistupuje k těmto otázkám s výraznou tvůrčí svobodou. Jeho inovativní přístup, překračující hranice žánrů a médií, otevírá prostor pro zkoumání průniků mezi různými oblastmi a nabízí jedinečný pohled na vztah mezi povrchem a obsahem. V sérii Imprint zkoumá nové úhly pohledu na zdánlivě všední detaily prostřednictvím technologií, které umožňují odlišně nahlížet na povrchy věcí. Jeho „snímky tvořené převážně 360° panoramaty kmenů stromů“ odhalují přírodní struktury v novém světle. Výsledné záběry odkrývají mikrokrajiny těchto zašlých povrchů a přinášejí nečekanou estetiku – jedinečnou reflexi plynutí času a proměnlivosti prostoru. Naopak projekt Blue Hideouts je dokumentární sérií snímků striktně zaměřených na využití stavební plachty se svou typicky výraznou modrou barvou, která je lapačem pozornosti v rámci veřejného prostoru. Původně praktické využití se autorovou perspektivou stává obrazem výrazně esteticky vepsaným do vizuality prostředí.

Archivy, ať už rodinné, institucionální, či online obsah na sítích, skýtají mnoho perspektiv a možností. Vhled do jejich vybraných výseků nás vybízí k přemýšlení o vztahu mezi vnějším a vnitřním, mezi strukturou a obsahem a nakonec mezi reálným a imaginárním. Viktoriia Tymonova je talentovaná umělkyně zaujatá důvěrou v nadpřirozené jevy. Studiem ukrajinských historických pramenů díky své žurnalistické praxi dlouhodobě prohlubuje své znalosti v této oblasti, které ve výsledku přetavuje do fotografií či nápaditých instalací. Její práce I Witnessed Her Transforming Rain se opírá o etnografické texty, rodinné příběhy, rekonstrukce čarodějnických procesů a experimenty s materiály, jako je hlína, vosk, sklo nebo byliny. Projekt se zaměřuje na přehodnocení a znovuvytváření zapomenutých tradic, které v ukrajinské kultuře čarodějnictví tvoří nepřerušenou linii až do současnosti. Inspiraci pro svůj projekt čerpá autorka z fascinace tímto tématem, které chápe jako zdroj moci, sebevědomí a kontroly, ale zároveň jako pole strachu, úzkosti a vzrušení. Autorka se v rámci projektu We Want to Know the Truth zabývá zkoumáním záhadných jevů spojených s mýtem kulového blesku. Smyslem její práce je pohrávat si s absurditou těchto příběhů, které spojují nevysvětlitelné jevy s tajnými laboratořemi, utajovanými technologiemi a záhadnými úmrtími.

Všechny tyto projekty nás znejišťují, nutí pochybovat a hledat skrytý význam tam, kde na první pohled nemusí vše být hned zřejmé. Umění zde není pouze o zobrazování světa, ale o jeho dešifrování, objevování neviditelných vrstev a otevření prostoru pro nejasnosti, které nás nutí přehodnocovat naše představy o realitě.

Markéta Kinterová
šéfredaktorka

Platforma Futures, spolufinancovaná program Kreativní Evropy Evropské unie, je organizace zaměřená na podporu nově vznikajících talentů ve fotografii v Evropě. Od roku 2017 projekt nabízí unikátní komplexní program na zvýšení potenciálu, mobility a viditelnosti různých umělců a umělkyň, které každý rok nominují přední fotografické instituce napříč Evropou. 

Platforma Futures je spolufinancována programem Kreativní Evropa Evropské unie. Švýcarský program je podporován organizací Pro Helvetia.