Jitka Hlaváčková (ed.) – Věštění z noční oblohy částečně zakryté mraky. Role fotografie v postmediální době

#1 min Tomáš Pospěch, Jitka Hlaváčková

29. 1. 2024

Jitka Hlaváčková (ed.) – Věštění z noční oblohy částečně zakryté mraky. Role fotografie v postmediální době, Praha: GHMP 2022
Jitka Hlaváčková (ed.) – Věštění z noční oblohy částečně zakryté mraky. Role fotografie v postmediální době, Praha: GHMP 2022
#46 TurismusRecenzeFotoknihy

České sbírkotvorné a výstavní instituce postupem času věnují stále větší prostor fotografii. GHMP připravila česko-anglický katalog k výstavě, která byla dalším pokusem o vhled do současné „postmediální fotografie“. Kurátorka a editorka katalogu Jitka Hlaváčková se ve spojení s 25 českými i zahraničními umělci a 12 spolukurátory pokusila předestřít dnešní uvažování o fotografii v kontextu umění. Především sledují specifika a role fotografie v umění poté, co ji vstřebal internet a sociální sítě, ale jenom v úzké oblasti fotografujících umělců. Vedle analýzy média fotografie je zajímá angažovanost umění v kontextu světových sociálně zaměřených hnutí.

Text: Tomáš Pospěch

#46 TurismusRecenzeFotoknihySpolečnostKurátorstvíDokumentInstitucionální kritikaSociální médiaTurismus

Tomáš Pospěch

je historik umění, vizuální umělec. Působí jako pedagog na Institutu tvůrčí fotografie SU v Opavě a jako kurátor fotografie Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Jako historik umění se zaměřuje především na fotografii a současné umění střední Evropy. Je autorem nebo spoluautorem více než 40 knih, například Eugena Wiškovského, Viktora Koláře, Jindřicha Štreita, Jiřího Hankeho, Jana Jindry, Gustava Aulehly, Jaroslava Pulicara, Pavla Vavrouška nebo výběru z deníků Josefa Koudelky.

Jitka Hlaváčková

je teoretička umění, od roku 2006 pracuje v Galerii hlavního města Prahy, kde je kurátorkou sbírky fotografie a nových médií. Ve svém výzkumu se zaměřuje na teorii akustického umění, fotografii, videoartu a umění reflektující technologie v postmediálních kontextech. Souběžně zkoumá také „veřejný jazyk umění“, tj. aktuální strategie městského a environmentálního umění ve vztahu k sociálním, genderovým a komunitním otázkám.

#46 Turismus

Tamar Moyzes & Shlomi Yaffe – Politická moc mycelia

#7 min Jitka Hlaváčková, Tamara Moyzes, Shlomi Yaffe

Tamar Moyzes & Shlomi Yaffe – Politická moc mycelia

#49 Mluvme SpoluProjektŽivotní prostředí

Podzemní síť houbových vláken neboli mycelium, je současnou vědou uznáváno jako „mozek ekosystémů“, alternativa soustředěného vědomí. Nabízí bohatou půdu pro umělecké a filozofické zkoumání a podněcuje úvahy nad druhy inteligence, modely komunikace a legitimitou antropocentrického pohledu na svět. Mycelium, uctívané v náboženství bohyně Laktérie, díle umělkyně Tamary Moyzes, je empatickou strukturou, schopnou zasévat do trhlin rozbitých společenských systémů zárodky funkčních a odolných vazeb.

Josef Koudelka – Ruiny

#3 min Tomáš Pospěch, Josef Koudelka

Josef Koudelka – Ruiny

#46 TurismusProfilHistorie

Jak bude vypadat Praha nebo New York za tisíc nebo dva tisíce let? Nezamýšlím zde přispívat k dnes tak oblíbeným dystopiím. Máme ale dostatečnou historickou zkušenost, že civilizace vznikají a zanikají. Není proto až tak nepředstavitelné, že na místě New Yorku budou vlny narážet do zbytků betonových skeletů několika výškových budov a v Praze najdeme ruiny několika nejvýznamnějších staveb, nebude-li město zcela opuštěné. Aniž by to přímo zobrazil, i takové představy může vyvolávat nejnovější soubor fotografií Josefa Koudelky nazvaný Ruiny.

Jídlo servírované fotoaparátu

#12 min Tomáš Pospěch

Jídlo servírované fotoaparátu

#42 JídloHistorieŽivotní prostředí

Všudypřítomnost a primární biologická potřeba jídla předurčuje, že jídlo nepochybně někdy fotografoval každý fotograf. Kromě toho se dnes „gurmánské snímky“ těší velké popularitě, podle průzkumů patří mezi nejvíce lajkované obrázky na Instagramu a z food bloggerů se stávají „celebrity“ a přinášejí tu radost, tu vrásky číšníkům. Narůstá zájem o původ surovin, vznikají blogy o jídle, v televizi sledujeme reality show o vaření a stále častěji se objevují restaurace s otevřeným pohledem do kuchyně. Zažíváme obrat v uvažování o podobě našeho jídla a forem stravování.