Josef Koudelka – Ruiny

#3 min Tomáš Pospěch, Josef Koudelka

28. 1. 2024

J. Koudelka, ›Ruiny‹, Turecko, Side, 2011
J. Koudelka, ›Ruiny‹, Turecko, Side, 2011

Jak bude vypadat Praha nebo New York za tisíc nebo dva tisíce let? Nezamýšlím zde přispívat k dnes tak oblíbeným dystopiím. Máme ale dostatečnou historickou zkušenost, že civilizace vznikají a zanikají. Není proto až tak nepředstavitelné, že na místě New Yorku budou vlny narážet do zbytků betonových skeletů několika výškových budov a v Praze najdeme ruiny několika nejvýznamnějších staveb, nebude-li město zcela opuštěné. Aniž by to přímo zobrazil, i takové představy může vyvolávat nejnovější soubor fotografií Josefa Koudelky nazvaný Ruiny.

#46 TurismusProfilHistorie

Od roku 1986, kdy vytvořil první fotografie pro francouzskou urbanistickou instituci DATAR, fotografuje řadu projektů na panoramatický formát. Lidé se na těchto obrazech objevují jen sporadicky. Ve středu pozornosti stojí především lidská interakce s krajinou, jak člověk krajinu přetváří industriální činností nebo svými konflikty. Fotografie nejnovějšího souboru vznikaly dlouho, jak je ostatně pro Josefa Koudelku typické. Pořídil je mezi lety 1991 až 2017. Byly vytvořeny na více než dvou stovkách archeologických nalezišť ve Středozemí, včetně Albánie, Alžírska, Bulharska, Egypta, Francie, Chorvatska, Itálie, Izraele, Jordánska, Kypru, Libanonu, Libye, Maroka, Portugalska, Řecka, Slovinska, Sýrie, Španělska, Tuniska a Turecka. Než získaly definitivní podobu na výstavě a v knize Ruins, (Bibliotehque Nationale, Paříž, 2020) byly nejprve představeny na výstavě Vestiges (Marseille, 2013).

Ruiny jsou především projektem o paměti. Josef Koudelka vždy fotografoval svět, který mizí a je potřeba si jej připomínat – Romové, invaze ’68, náboženské slavnosti, tradiční psychiatrické léčebny nebo prohledává vrstvy paměti krajiny konstruované lidskou činností, ať už je to průmysl, těžba, nebo válka. Měli bychom si připomínat, že památky a archeologická naleziště nejsou jen body křížení neuralgických sítí globálního turismu, které přispívají k rozpočtu jednotlivých zemí a nepochybně se podílejí na udržování těchto památek. Tato „starověká nádhera“ je také ztělesněním mocenských ambicí, vznikla často prací otroků a jako výsledek obchodů a válek.

Je zánik krásný? Přinejmenším je krásný obraz zániku, jak nás o tom chce Josef Koudelka přesvědčit. Černobílý obraz řeckých a římských ruin v ranním světle může být právě tak fascinující jako pohled na oheň zachvacující chalupu v závěru Formanova filmu Hoří, má panenko. Můžeme obdivovat úchvatné památky i cítit, že co jsou dnes antické památky Středomoří, čeká dříve nebo později i naši civilizaci.

 

 

Popisky

1 | Josef Koudelka, Ruins, Turecko, Side, 2011
2 | Josef Koudelka, Ruins, Turecko, Aphrodisias, 2006
3 | Josef Koudelka, Ruins, Jordánsko, Ammán, 2012
4 | Josef Koudelka, Ruins, Řecko, Delfy, 1991
všechny fotografie © Josef Koudelka/ Magnum Photos, S laskavým svolením Josef Koudelka Foundation

#46 TurismusProfilHistorieArchitekturaPaměťDokumentTurismus

Tomáš Pospěch

je historik umění, vizuální umělec. Působí jako pedagog na Institutu tvůrčí fotografie SU v Opavě a jako kurátor fotografie Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Jako historik umění se zaměřuje především na fotografii a současné umění střední Evropy. Je autorem nebo spoluautorem více než 40 knih, například Eugena Wiškovského, Viktora Koláře, Jindřicha Štreita, Jiřího Hankeho, Jana Jindry, Gustava Aulehly, Jaroslava Pulicara, Pavla Vavrouška nebo výběru z deníků Josefa Koudelky.

Josef Koudelka

se začal věnovat fotografii od roku 1958. V roce 1968 zdokumentoval Invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa, které získaly ocenění Robert Capa Gold Medal a jsou dnes považovány za klasické dílo poválečné reportážní fotografie. Od roku 1974 je členem agentury Magnum Photos. V roce 1975 publikoval ve spolupráci s francouzským nakladatelem Robertem Delpirem knihu Cikáni, v roce 1988 následovala kniha Exily. Od té doby Josef Koudelka publikoval šestnáct knih věnujících se dokumentování vlivu člověka na současnou krajinu.

#46 Turismus

Jídlo servírované fotoaparátu

#12 min Tomáš Pospěch

Jídlo servírované fotoaparátu

#42 JídloHistorieŽivotní prostředí

Všudypřítomnost a primární biologická potřeba jídla předurčuje, že jídlo nepochybně někdy fotografoval každý fotograf. Kromě toho se dnes „gurmánské snímky“ těší velké popularitě, podle průzkumů patří mezi nejvíce lajkované obrázky na Instagramu a z food bloggerů se stávají „celebrity“ a přinášejí tu radost, tu vrásky číšníkům. Narůstá zájem o původ surovin, vznikají blogy o jídle, v televizi sledujeme reality show o vaření a stále častěji se objevují restaurace s otevřeným pohledem do kuchyně. Zažíváme obrat v uvažování o podobě našeho jídla a forem stravování.