Redakční výběr Barbory Vanické Čápové

Ad Van Denderen – Už žádný Club Med – Temná stránka cestovního ruchu

Uměle vytvořená prostředí jsou často koncipována jako odraz našich tužeb. Při jejich hlubším ohledání ale nadšení a důběra většinou velmi rychle vyprchá. Fotografie Ada Van Denderena nás zvou na nebezpečnou cestu do země zaslíbené, úchvatnou pláž s jasně definovaným koncem a začátkem nebo do blahobytné oázy uměle zavlažovaných golfových hřišť uprostřed vyprahlé krajiny. Vytváří tak obrazy křehkých ostrovů naší imaginace, které by nikdy neměly být navštíveny.

Josef Koudelka – Ruiny

Zánik může být krásný, minimálně tedy jeho obraz. Nejedná se o stabilní stav. Je to proces, který neustále probíhá a během kterého něco vzniká i zaniká. Objekty nacházejí novou funkci, prostory nové obyvatele. V cyklu Ruiny Josefa Koudelky minulost a budoucnost jakoby bez přestání cirkulovaly a setkávaly se v momentu, kdy se koloběh začíná opakovat.

Neustále být připraven na to, že věcem nerozumíme

Skládat celek z jednotlivostí může být náročné. Jaká realita je ale utvářena, postupujeme-li od celku k detailům? Neurotypický pohled na svět kolem nás může z určité perspektivy vypadat jen jako potrhané ostrůvky v kompaktním, jasném prostředí neurodivergentního myšlení. Palo Fabuš v rozhovoru s Nikolou Ivanovem zasazuje toto téma do doby, kdy se před našima očima rodí celá fauna nových inteligencí.

Za hranou rozlišení – S Olgou Moskatovou o pohybu obrazů, nestabilní materialitě a (nejen) digitálních obrazech bez kamery

Neustále pohyblivý digitální obraz jako by z momentu na moment ztrácel kontury: Neustále protéká zařízeními i sítěmi, mění formát, rozlišení i materiální infrastrukturu. V rozhovoru Noemi Purkrábkové a Olgy Moskatové se obrazy stávají nestabilním teritoriem, kde se stírá hranice mezi vnitřkem a vnějškem, mezi autonomií a závislostí na širším, často neviditelném ekosystému.

Krysztof Goluch – Hotel 

Tiché chodby a místnosti hotelu, kde se setkávají stále stejné tváře při stále stejných rutinních úkonech. Beze spěchu a stresu. Odměnou je jim dobře odvedená práce a tato sdílená energie vytváří ochranné magnetické pole před venkovním světem. Hotel Krzysztofa Golucha je jako plovoucí archa křehké rovnováhy.