Krzysztof Gołuch – Hotel

Dějiny fotografie obsahují řadu cyklů věnovaných postižení. Ve své formě mohou být velmi rafinované, ale zároveň velmi povrchní. Mnoho fotografů nemělo možnost toto téma zpracovat do hloubky, protože se ve světě postižených pohybovali příliš krátce a často bylo jejich cílem pouze ukojit zvědavost diváků. Krzysztof Gołuch (1966) si vybral jinou cestu. Jeho cyklus Ragby, zachycující postižené sportovce, a především kniha Každý sedmý jsou nejlepšími příklady naprosto opačného přístupu k tématu. Autor připomíná, že podle statistik je každý sedmý člověk v Polsku osobou s postižením. Říká také, že dobrý zdravotní stav nám není dán na celý život. Tato triviální, ale zároveň krutá pravda vybízí k vnímání postižených lidí z úplně jiné perspektivy. A právě takovou reflexí fotografie Krzysztofa Gołucha jsou. Přestáváme se na handicapované osoby dívat z hlediska komfortu zdraví. Naše pozice už není vůči lidem zasluhujícím pomoc nijak privilegovaná. Dochází k neobvyklé záměně. Postižení plní roli učitelů ukazujících, jak si bez majetku, obdivu a krátkodobé slávy udržet fundamentální jakost, tedy vlastní hodnotu. Ti, kteří nemají možnost soupeřit v boji o úspěchy se zdravými lidmi, jsou zdánlivě ve ztracené pozici. Nemůžeme se však mýlit víc. 

Jednou ze základních hodnot života je práce. Zabírá čas, vyvážený pocitem potřebnosti, užitečnosti a důležitosti. Zdraví stejně jako postižení mohou být na sebe právě díky práci hrdí a získávat odměnu nepřeveditelnou na žádnou světovou měnu – pocit důstojnosti.

Optimalizovaný svět, ve kterém žijeme, spěje k minimalizaci úsilí a maximalizaci zisků. Již dnes roboti zastávají činnosti, které doposud vykonávali lidé. Těžiště se přenáší z práce na spotřebu. Všeobecně přijatou touhou je pracovat co nejméně a co nejvíce vydělávat a utrácet. Tento spěch za efektem dobra, jež není vykoupené žádným úsilím, se ukazuje jakožto neudržitelný. Potřebujeme pokoru a příklad, díky němuž budeme schopni najít jinou cestu. Všechny tyto základní prvky šťastného a uspokojivého života najdeme ve fotografiích Krzysztofa Gołucha, který svým vyprávěním o lidech s handicapem prozrazuje, jakým způsobem dává práce lidskému životu cíl.

Text | Michal Szalast

POPISKY

1–5 | Krzysztof Goluch, Hotel, Katovice, 2015–2020