Fotograf Zone – Michał Patycki

Slunce. Fundamentální zdroj energie. Žhne. Vybuchuje. Sálá. Vysiluje se. Spaluje samo sebe pro život ostatních. Podobnou oběť na sebe bere také nitro Země vyčerpávané těžbou černého uhlí. Tam, kam sluneční paprsky nedosahují, lopotí se jedinci získáváním energetických zdrojů pro komfort zbytku populace.

Projekt Slunce byl inspirován článkem o horníku Staszku Ziębovi, uveřejněném v polovině 50. let 20. století ve slezském týdeníku Panorama. Zaznamenává proceduru využívající “horského slunce” jakožto kompenzace nedostatku denního světla v dolech. Soubor Slunce reaguje na problematiku těžby vědeckofantastickým záznamem pořízeným v prostředí experimentálního dolu Barbara v polském Mikulově a také mikroskopickými fotografiemi uhlí vizuálně připodobněnými Slunci. Uvažuje nad možnou apokalypsou způsobenou drancováním, ale nabízí také netradiční pohled na energetické spojitosti. Je nad slunce jasné, že neobnovitelné zdroje jednou pohasnou. Kdyby se to stalo Slunci, čekal by planetu poslední týden života. Jaká tma ale nastane, až vyčerpáme své vlastní hlubiny?

Všechny fotografie: Michał Patycki, Slunce, 2015–2019

Michał Patycki

je polský vizuální umělec žijící v Česku. Vystudoval obor tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Ve své umělecké praxi Patycki často uplatňuje jak fotografii, tak další formy výtvarného umění. Fotografie mu dává možnost přiblížit se neznámým skutečnostem, které může zpracovat výsledným obrazem. Síla jeho tvorby pramení především z její autenticity; každé téma, kterým se zabývá, důkladně zkoumá prostřednictvím uměleckého výzkumu – v každém případě hledá vhodný způsob sebevyjádření. Patycki často pracuje s fotografickými archivy a pohrává si s příběhy, které se mohly, ale také nemusely vůbec stát. Jeho práce byly vystaveny v Polsku i v zahraničí.

#40 Pozemšťané*ky

Čtyřicáté číslo časopisu Fotograf je věnováno pozemšťanství. Jako obvykle tak částečně sdílí téma Fotograf Festivalu, ale rozšiřuje jej jak o teoretické, tak další fotografické roviny. Přesvědčení, že fotografie jakožto záznamové médium je jen jedním ze způsobů, jak zaznamenávat přírodní procesy a sledovat klimatické změny, stojí v jádru uměleckých prací a přístupů představených na stránkách časopisu. Průvodním motivem je představa přírodního metabolismu obrazů a důvěra ve schopnost zachytit v něm stopy měnící se reality kolem nás. Ten se pojí s přesvědčením, že lidová (či umělecká), ne vědecká praxe může být vodítkem v zobrazování klimatické krize a v odhalování principů pozemšťanství.