Fotograf Zone – Viktoriia Tymonova

Čarodějnictví bylo vždy významnou součástí ukrajinské kultury a každodenního života. Jedním z prvních prozaických děl napsaných v ukrajinštině byl text o čarodějnici z Konotopu (město v Sumské oblasti), který v roce 1833 napsal Hryhorij Kvitka-Osnovjanenko.

Začátek rozsáhlé invaze na Ukrajinu v roce 2022 zasáhl i Konotop. Na jednom z prvních videí z války můžeme vidět neozbrojenou civilistku, která křičí na ruské okupanty na tancích: „Víte vy vůbec, kde jste? Tohle je Konotop! Každá druhá je tu čarodějnice!“

Čarodějnictví vnímám jako způsob, jak získat moc, sebedůvěru, kontrolu a autoritu, ale váže se k němu i strach, úzkost, vzrušení a obavy. K této sérii mě přivedly obavy a úzkosti spojené s magií a také vzpomínky na magické rituály a situace, které mě celý život obklopovaly. Vždy mě fascinovalo, že magie a čarodějnictví nejsou na Ukrajině znovuobjeveným fenoménem, ale spíše dlouhým, lineárním a stále trvajícím procesem. Nesnažím se svým obavám čelit nijak radikálně; líbí se mi s nimi koketovat a kradmo do nich nahlížet. Tento projekt je ale také o přehodnocování a rekonstrukci toho, co bylo ztraceno.

V rámci projektu jsem doposud pracovala s etnografickými texty a dokumenty, příběhy mé rodiny, rekonstrukcemi a inscenacemi čarodějnických procesů a také materiály, jako je hlína, vosk, sklo, těsto a byliny.

POPISKY

Všechny fotografie: Viktoriia Tymonova, I witnessed her transforming rain, 2023–2024

Viktoriia Tymonova

je umělkyně, která zkoumá fikci, magické myšlení, konspirace a paranormální jevy. Viktoriia používá rekonstrukce, hoaxy a vzpomínky jako nástroje. Fascinují ji mystifikace a kombinace historie a alternativní historie. Viktoriia studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Její díla byla prezentována na festivalech Le Cenquatre Paris (Francie), PLATO (Česká republika), DCCC (Ukrajina) a Artsvit (Ukrajina). Zúčastnila se fotografických festivalů, jako je OFF Bratislava (Slovensko) a Circulation(s) (Francie). Její díla byla publikována v časopisech FISHEYE, PhMuseum, Kajet Digital, SZUM a dalších.

#48 About Me

Pojďme mluvit o sobě. Pojďme zjišťovat, co jsme a nacházet, kdo jsme. Je to důležité, protože stejně tak, jako je potřeba rozhlížet se okolo sebe, je zásadní rozhlížet se i uvnitř sebe sama. Jak se proměňuje naše já v čase? A jak toto vše zachytit? Pro toto číslo jsme se rozhodli sledovat autorstvo, které si klade podobné otázky a které má navíc schopnost je zajímavým způsobem obrazově reflektovat. Emília Rigová dlouhodobě tematizuje postavení romské menšiny a skrze práci s vlastní tělesností zdůrazňuje hlas Romů, který často bývá odsouván na okraj. Libuše Jarcovjáková se od útlého věku věnuje fotografické sebereflexi a její fotografie a deníkové záznamy vystihujících ideologické napětí bortícího se socialismu či života LGBTQ+ v subkulturách. Silnou linii tvoří téma genderové a queer identity vetkané v pracích Doroty Frankové, Roberta Gabrise, Sashi Chaiky, Františka Feketeho a Shalvy Nikvashvili. Původní umělecká autoterapie, k níž je obvykle potřeba také nemalá dávka odvahy odhalit se, se zde stává terapií společnosti.