About me

21. 4. 2025

Pojďme mluvit o sobě. Pojďme se zaobírat sami sebou. Pojďme být sami sebou. Pojďme zjišťovat, co jsme a nacházet, kdo jsme. Je to důležité, protože stejně tak, jako je potřeba rozhlížet se okolo sebe, je zásadní rozhlížet se i uvnitř sebe sama. Umět vyrovnat oba světy. Ten vně a ten uvnitř.

Navíc je to cesta, která prochází vývojem. Nikdo nejsme tím, kým jsme byli před hodinou. Možná jsme před hodinou byli někým o trochu jiným. Pragmaticky řečeno, přinejmenším naše přítomné já od toho já před hodinou dělila jedna hodina. A najednou to začíná být o to víc zajímavé a komplikované. Jak se proměňuje naše já v čase? A jak toto vše zachytit?

Pro toto číslo jsme se rozhodli sledovat autorstvo, které si klade podobné otázky a které má navíc schopnost je pro nás zajímavým způsobem obrazově reflektovat a posouvat tak hranice vizuálního i osobního vyjádření. Emília Rigová dlouhodobě tematizuje postavení romské menšiny, jíž je součástí, a skrze práci s vlastní tělesností zdůrazňuje hlas Romů, který bývá většinovou společností dlouhodobě a záměrně odsouván na okraj. Libuše Jarcovjáková se intuitivním, a tím velmi přesvědčivým způsobem věnuje fotografické sebereflexi od útlého věku a její úspěch je letos násoben také filmem s názvem Ještě nejsem, kým chci být složeným čistě z fotografií a deníkových záznamů vystihujících ideologické napětí bortícího se socialismu a také života LGBTQ+ v subkulturách.

Silnou linii tvoří téma genderové a queer identity vetkané v pracích Doroty Frankové, Roberta Gabrise, Sashi Chaiky, Františka Feketeho a Shalvy Nikvashvili. Pozorování vlastního těla, odhalování sexuality, existenciální otázky a to vše často zachycené v momentech hledání, tázání se anebo v situacích, které jsou nelehké, bolestivé a pro tvůrce a tvůrkyně stěžejní. O to víc zásadní mohou být pro nás, diváctvo. Původní umělecká autoterapie, k níž je obvykle potřeba také nemalá dávka odvahy odhalit se, se tak může stát terapií společnosti. Otevřením se novým otázkám. Nechme nyní dotčené mluvit o sobě.

Markéta Kinterová
šéfredaktorka

Markéta Kinterová

je uměleckou ředitelkou Fotograf.zone a šéfredaktorkou online magazínu Fotograf. Ve své praxi se věnuje uměleckému výzkumu zaměřenému na problematiku veřejného prostoru. Vyučuje na Katedeře fotografie, FAMU v Praze.

#48 About Me

Pojďme mluvit o sobě. Pojďme zjišťovat, co jsme a nacházet, kdo jsme. Je to důležité, protože stejně tak, jako je potřeba rozhlížet se okolo sebe, je zásadní rozhlížet se i uvnitř sebe sama. Jak se proměňuje naše já v čase? A jak toto vše zachytit? Pro toto číslo jsme se rozhodli sledovat autorstvo, které si klade podobné otázky a které má navíc schopnost je zajímavým způsobem obrazově reflektovat. Emília Rigová dlouhodobě tematizuje postavení romské menšiny a skrze práci s vlastní tělesností zdůrazňuje hlas Romů, který často bývá odsouván na okraj. Libuše Jarcovjáková se od útlého věku věnuje fotografické sebereflexi a její fotografie a deníkové záznamy vystihujících ideologické napětí bortícího se socialismu či života LGBTQ+ v subkulturách. Silnou linii tvoří téma genderové a queer identity vetkané v pracích Doroty Frankové, Roberta Gabrise, Sashi Chaiky, Františka Feketeho a Shalvy Nikvashvili. Původní umělecká autoterapie, k níž je obvykle potřeba také nemalá dávka odvahy odhalit se, se zde stává terapií společnosti.