Naoya Hatakeyma – Exploze, tsunami a metropole

#3 min Moritz Neumüller, Naoya Hatakeyama

14. 9. 2021

Blast #11106A, 2004

Stopy po lidských zásazích v krajině, těžba surovin a rozvoj městské zástavby jsou ústředními tématy v tvorbě japonského fotografa oceňovaného za cyklus zachycující působivé exploze ve vápencových lomech.

V posledních třiceti letech zkoumal Naoya Hatakeyama metropolitní oblast Tokio–Jokohama a její rostoucí a proměňující se aglomeraci hned několikrát. Ve své práci se také zaměřuje na témata lidského zásahu v krajině, která zahrnují i obrazy dolů, továren a stavenišť. Snad nejznámějším z těchto cyklů je projekt Blast, ve kterém se mu podařilo utišit a zamrazit exploze probíhající ve vápencových lomech a zachytit tak masivní balvany a rozervané kameny letící vzduchem. Nejosobnějším a nejdojemnějším z jeho projektů je pak nepochybně ten, ve kterém se věnuje svému rodnému městu Rikuzentakata, které se nachází na severu největšího z japonských hlavních ostrovů. V roce 2011 město velmi silně zasáhla ničivá vlna tsunami, která nejenže odnesla základy jeho domu, ale vzala život i jeho matce. Hatakeyamaova citlivá analýza následků katastrofy a pomalého zotavování se z ní vznikala čtyři roky a následně byla vydána i formou knižní publikace.

Původ autorova zájmu o zmrazení momentu exploze lze vysledovat již v díle jeho učitele Kiyojiho Otsujiho, který v 50. letech dokumentoval japonské umělce, například Shōzōa Shimamota, jenž svá díla tvořil rozbíjením plechovek s barvou na rozměrných, horizontálně položených plátnech. Zájem o přírodu a základní suroviny je pak odkazem k tvorbě Bernda a Hilly Becherových a kanadského fotografa Edwarda Burtynského. Je možné nalézt i přímou souvislost s Becherovým zájmem o industriální architekturu navzdory zcela zřejmému rozdílu ve vizuálním jazyku a uměleckém záměru obou umělců: německý pár se zachycením budov a struktur na svých snímcích snaží zasadit o jejich zachování a zabránění jejich destrukci, například jejich prohlášením za národní památku, zatímco Hatakeyama dokumentuje jak vztah dolu Zeche Westfahlen I/II Ahlen s okolní krajinou, tak i jeho postupný rozpad a demolici, která kulminovala vyhozením úpravny uhlí do povětří a srovnáním celého komplexu se zemí.

Fascinující dílo Naoya Hatakeyamy pozorovatele konfrontuje s jeho vlastní nicotností a smrtelností tváří v tvář přírodě: exploze, tsunami a vztah mezi krajinou a architekturou jsou všechny citlivě zdokumentovány a uzavřeny do fotoknih, které jsou skutečnou vizuální bombou.

Text: Moritz Nuemüller

Moritz Neumüller

Ph.D., (nar. 1972 v Linci, Rakousko) je kurátor, pedagog a spisovatel v oblasti fotografie a nových médií. V současné době je hlavním kurátorem Photobookweeku v dánském Aarhusu a provozuje platformu The Curator Ship, která poskytuje užitečné informace pro vizuální umělce a kurátory. Je editorem nedávno vydané publikace Routledge Companion to Photography, Representation and Social Justice.

Naoya Hatakeyama

se narodil roku 1958 na severu Japonska. Dříve než se přestěhoval do Tokia, vystudoval pod vedením Kiyojiho Otsujiho Univerzitu v Tsukubě. Jeho tvorba byla mnohokrát vystavena jak v Japonsku, tak zahraničí, mimo jiné i v Japonském pavilonu v rámci 49. Bienále v Benátkách.

#40 Pozemšťané*ky

Čtyřicáté číslo časopisu Fotograf je věnováno pozemšťanství. Jako obvykle tak částečně sdílí téma Fotograf Festivalu, ale rozšiřuje jej jak o teoretické, tak další fotografické roviny. Přesvědčení, že fotografie jakožto záznamové médium je jen jedním ze způsobů, jak zaznamenávat přírodní procesy a sledovat klimatické změny, stojí v jádru uměleckých prací a přístupů představených na stránkách časopisu. Průvodním motivem je představa přírodního metabolismu obrazů a důvěra ve schopnost zachytit v něm stopy měnící se reality kolem nás. Ten se pojí s přesvědčením, že lidová (či umělecká), ne vědecká praxe může být vodítkem v zobrazování klimatické krize a v odhalování principů pozemšťanství.