Jules Spinatsch – Kontrola a selhání. Dočasné nepohodlí a projekty panoramatického sledování

Tématem projektu Temporary Discomfort je hledání podmínek pro fotografování událostí, jež jsou obvykle nepřístupné široké veřejnosti (protože všichni jsme potenciální demonstranti) i tisku (protože některá jednání oficiálně neproběhnou). Spinatsch tehdy začal využívat různé nástroje, od klasického fotoreportážního 35 mm objektivu po dlouhý teleskopický objektiv, středoformátové fotoaparáty a video.

Jeho čtvrtý pokus v rámci projektu, TD IV Pulver Gut, Davos, jde ještě o krok dál: spolu s odborníkem na webové kamery Spinatsch vytvořil trojúhelník ze tří sledovacích kamer, které téměř bez přerušení snímaly celé prostředí Světového ekonomického fóra. TD IV je také výchozím bodem pro novou sérii prací, Surveillance Panorama Projects.

Série Temporary Discomfort a Surveillance Panorama Projects mají tři hlavní aspekty: Prvním z nich je sledování jako forma politické kontroly, nerovného vztahu moci, který je nutné zachovávat pomocí aparátu zajišťujícího sledování i bezpečnost. Jules Spinatsch si některé z těchto mechanismů v souvislosti se Světovým ekonomickým fórem osobuje a podle svých vlastních slov „jeho technologii subverzivně obrací proti (samotnému Fóru)“. Samotný aparát se přitom stává druhým, metodologickým aspektem – lze ho totiž ve větším měřítku využít v kontextu propagátorů či naopak odpůrců globalizace. Tato Spinatschova díla se tak řadí k historické tradici, kterou jsem kdysi nazval „bezpilotní fotografií“: k fotoaparátům neseným holuby, raketovým fotoaparátům, satelitním snímkům, webovým kamerám a dronům. Tato tradice je téměř stejně stará jako fotografie sama, a díky ní vznikla dálkově ovládaná a autonomní fotografická zařízení, z nichž většina se používá pro vojenské účely.

Ve svých nejpronikavějších dílech Jules Spinatsch využívá naprogramovaný kamerový systém, jímž zachycuje určitou oblast ve sloupcích zleva doprava, a během celého trvání akce sleduje přesnou souřadnicovou síť. Jednotlivé záběry pak chronologicky uspořádá do jednoho velkého panoramatu. Výsledné snímky pak vznikají díky rozporuplnému spojení kontroly a jejího selhání. Dva navzájem si konkurující programy – harmonogram události a naprogramování kamery – vytvářejí nový narativ a stávají se impulsem ke spekulacím o času, obrazu a realitě, obrazový plán je totiž rozdělen do náhodných časových fragmentů.

Objektivizovaná realita řízená strojem se přitom podobně jako v příběhu Borgesových kartografů natolik blíží skutečnosti, až se stává zbytečnou. Nejlepším příkladem může být série Heisenbergs Offside, jež vznikla během kvalifikačního zápasu Švýcarska proti Francii pro fotbalové mistrovství světa. Spinatsch během celého zápasu pořídil 3 003 záběrů interaktivní síťovou kamerou, ani jeden však nezachytil míč. „Akci se tak vlastně vůbec nepodařilo zachytit, že?“ říká Spinatsch. Série snímků zobrazuje jen strukturu, rámec události – je vidět každičký divák, ale podstata hry se vytrácí. 

Třetím aspektem těchto děl je prezentace, jež má formu velkolepé, konzervativní instalace ve veřejném prostoru ve stylu muzeí a knižní podobu. Jako ilustrativní model v mnoha ohledech poslouží stěžejní série No. 4 Vienna MMI. V roce 2009 při vídeňském Plesu v opeře Spinatsch rozmístil po celé budově kamery, které automaticky pořizovaly snímky celých osm hodin od otevření dveří opery do konce plesu v pět hodin ráno. Získal tak dvě 720 stupňová panoramata s asi 10 000 záběry. Při jejich bližším zkoumání odhalil působivost jednotlivých snímků: „Celková struktura je velmi přesně naprogramovaná, a prostor je tak zachycen dvakrát. Ovšem to, co se děje na záběru, je náhodné. Tento rozpor mezi kontrolou prostoru a nulovým dějem je jádrem celého díla.“ Po prezentaci kruhového panoramatu ve veřejném prostoru a souborů jednotlivých snímků v uměleckém kontextu Spinatsch dílo oživil potřetí v knižní podobě: „Je to ta nejlepší finální forma tohoto díla. Funguje dokonale.“ První svazek obsahuje všechny snímky a připomíná proces animace typu „flip book“: 10 008 chronologicky seřazených snímků na 568 stranách, přičemž každá dvojstrana obsahuje 36 snímků z různých pozic kamery, jež představují dvě minuty akce. Pro druhý svazek Spinatsch vybral 71 jednotlivých snímků reprezentujících celou akci. Třetí svazek obsahuje text Davida Campanyho a text neurofyziologa Wolfa Singera.

V tomto smyslu v sobě dílo Opernball spojuje všechny důležité otázky a metody celé série, postupy, metodologie, kterou Spinatsch objevil již u série TD IV a opakovaně v pozměněné podobě využíval až do svého posledního díla Inside SAP, které jde ještě o krok dál. 

Text | Moritz Neumüller

POPISKY

1 | Discontinuous Panorama B251356, Demonstrace proti Světovému ekonomickému fóru, Davos, Švýcarsko, 2013. 1 740 snímků zaznamenaných od 13:56 do 17:15. Kamera B: Hertistrasse, Talstrasse, Kongresové centrum – jižní vstup, Kurpark
2 | Discontinuous Panorama C240700, Světové ekonomické fórum, Davos, Švýcarsko, 2003. 817 snímků zaznamenaných od 07:00 do 08:30. Kamera C: Promenáda, Kongresové centrum – severní vstup, Davos Valley
3 | Discontinuous Panorama A240635, Světové ekonomické fórum, Davos, Švýcarsko, 2003. 2 176 snímků zaznamenaných od 06:35 do 09:30. Kamera A: Promenáda, Kongresové centrum – severní a střední vstup
4 | Discontinuous Panorama A281818, Demonstrace proti Světovému ekonomickému fóru, Davos, Švýcarsko, 2003. 2 176 740 snímků zaznamenaných od 18:18 do 21:13. Kamera A: Promenáda, Kongresové centrum – severní a střední vstup, Kurpark
© Jules Spinatsch / se svolením galerie Christophe Guye