ScreenSaverGallery

3. 3. 2022

Anita Somrová, Eternity Escape Obsession, SSG, 2014 Szabolcs KissPál, Amorous Geography, SSG, 2015
Anita Somrová, Eternity Escape Obsession, SSG, 2014 Szabolcs KissPál, Amorous Geography, SSG, 2015

Operační systém Windows 98 měl ve své nabídce dnes už klasiku spořičů obrazovek – rozrůstající se 3D potrubí, známé také pod názvem Instalatérova noční můra. Potrubí se objevilo v černé prázdnotě a postupně zaplňovalo celý monitor. Opakující se motiv a monotónnost animace navozovaly uklidňující atmosféru. ScreenSaverGallery naopak nabízí různorodý zážitek a moment překvapení.

Původní funkcí programu spořiče bylo spustit pohyblivé obrázky, aby se zabránilo vypalování grafického vzoru (fosforu) na počítačových monitorech. Dnes už tento problém současné monitory nemají, spořiče jsou ale stále využívány například k zabezpečení, kdy požadují heslo k opětovnému přístupu k zařízení. ScreenSaverGallery je online výstavní prostor, který využívá prostoru spořiče jako výstavního média. Tato virtuální galerie je vlastně aplikace, kterou si uživatel/návštěvník sám nainstaluje do počítače a která automaticky aktualizuje nový výstavní program. Aplikaci je možné stáhnout zdarma na stránkách ScreenSaverGallery nebo na dalších platformách. V českém prostředí jde o jedinečný projekt, který dlouhodobě prezentuje digitální a internetové umění. Za jeho vznikem stojí brněnská umělecká dvojice & (Barbora Trnková a Tomáš Javůrek) ve spolupráci s kurátorkou Marií Meixnerovou. Od roku 2013 se ve spořičové galerii vystřídalo přes třicet výstav, v současné době můžete zhlédnout rozsáhlejší retrospektivní projekt The Limits of ScreenSavers_A SCRAVER AS A UNIQUE AND SHOCKING ART FORM, který je také poprvé k vidění paralelně ve fyzickém prostoru, v Galerii XY v Olomouci.

Umělecké projekty ScreenSaverGallery ke svým návštěvníkům přicházejí samy, ve chvíli, kdy naši pracovní plochu přestane okupovat práce, zábava, prokrastinace nebo třeba sebevzdělávání a my se na chvíli od obrazovky odpojíme. Spořič se stane kanálem, který z našich osobních počítačů vytváří galerijní prostor s kurátorovanou výstavou. Vystavená díla se objeví ve chvíli nečinnosti počítače, často v momentě, kdy už u něj nejsme. S uměním tak přicházíme do kontaktu až ve chvíli, když se vracíme k práci. To vytváří zvláštní situaci. Vizuální dílo nevyhledáváme, nesetkáváme se s ním z vlastní iniciativy, naopak, aktivním gestem – dotykem počítače – po chvíli galerii opouštíme, zavíráme a vracíme se k našemu původnímu záměru, od kterého dílo odvedlo naši pozornost.

Umění představované ScreenSaverGallery vzniká většinou jako site-specific, umělci tedy pracují s tímto konkrétním formátem prezentace. Kromě světově známých jmen jako Joanna Zylinska, Aram Bartholl nebo JODI se zde také představili umělci z české scény, Kateřina Olivová či David Přílučík. Zde snímek z projektu Sary Ludy, Dream House, z roku 2015.

 

Všechny fotografie: Anita Somrová, Eternity Escape Obsession, SSG, 2014 Szabolcs KissPál, Amorous Geography, SSG, 2015

Text: Barbora Mrázková

Barbora Mrázková

studovala fotografii na FAMU. Do roku 2008 působila v umělecké dvojici s Filipem Lábem. Pracuje převážně s fotografií, videem a instalací. Zabývá se algoritmickou povahou fotografie.  

#41 Postdigitální Fotografie

Komplexní vidění celého světa fotografie a potřeba neuzavírat toto médium do jednotlivých bublin či mezi skupinky příznivců je vlastní málokterým teoretikům/čkám fotografie. Jedním takovým byl právě Filip Láb. Účastnil se s námi debat při přípravách čísel časopisu, patřil do redakční rady. Filip předčasně odešel z tohoto světa. Jeho výjimečné rozkročení mezi fotožurnalistikou a schopností reflektovat současné umění bylo unikátní a přesně tento typ porozumění a otevřenost, která napomáhá bubliny prolínat, místo se do nich uzavírat, nám všem bude chybět. Toto číslo má rozvíjet odkaz Filipa Lába a jeho poslední knihy se stejnojmenným názvem Postdigitální fotografie. Filipův přínos spočíval jak v zájmu o médium fotografie a technologické aspekty jeho dalšího vývoje, tak ve sledování mediálního světa a odkrývání manipulací, které fotografie dokáže až nebezpečně brilantně zprostředkovávat. Začněme o postdigitální fotografii prvním digitálně upraveným snímkem na světě. Je od Johna Knolla a zobrazujeí jeho přítelkyni na Tahiti. Umělec Constant Dullaart věnoval zmíněné Jennifer celý projekt využívající filtrů Photoshopu se schopností okomentovat jak nedávnou minulost, tak položit otázky ohledně budoucího vývoje práce s obrazem. Jiným exemplárním příkladem, ze kterého by Filip hýkal nadšením, je kauza kolem fotožurnalisty Jonase Bendiksena, o jehož knize plné postprodukovaných snímků píše Adam Mazur. Co je postdigitální fotografie? V případě tohoto čísla je to spektrum přístupů, souvislostí a technologických aspektů počínaje technologií deep face a využíváním umělé inteligence pro automatické vyhledávání obrazů přes (ne)skrytou uhlíkovou stopou dat, fake news a pojem postpravdy k manipulaci skrze postprodukci až po umělecké přístupy od desktopového dokumentu z home-office či divokou postinternetovou estetiku nebo lapidární rozmixování fotek například do tekutého slizu. Pestrá nabídka.