Bára Mrázková – Hledání obrazem

Bára Mrázková, Yellow Box, 2020
Bára Mrázková, Yellow Box, 2020

Něco vidíme, nevíme jistě co. Chceme to zjistit, zadáme obrázek do vyhledávače. Něco nám najde, nevíme přesně jak, většinou je to víceméně ono. Vyhledávání pomocí obrázků (nebo přesněji reverzní vyhledávání obrázků) bude většina dnešních uživatelů internetu znát. Pro Báru Mrázkovou představují takové vyhledávače tvůrčí nástroje. Pro ty, koho zajímá její práce, zase možné vodítko. Jde totiž o to, co je na obrazech, co je mezi nimi a co za nimi.

Bára Mrázková spolu s Filipem Lábem nafotila sérii Americká noc (2006), v níž prozkoumávala nejen opuštěný vojenský prostor, ale i zvnitřněná bojiště studené války a rozděleného světa. Série Americká noc byla doplněna a výrazně rozšířena do série Východní blok (2006), v níž Bára Mrázková spolu s Filipem Lábem zkoumala nejen prostory východoevropského postkomunismu, ale i fotografické hranice dokumentu a fikce. V sérii Daily Mirror (2008) Bára Mrázková spolu s Filipem Lábem z knihovních mikrofilmů přefotila sérii novinových článků o sérii bombových útoků na domy. Přehodnocovala tak nejen podoby terorismu předcházející globální antiteroristické ofenzivě, ale i informační povahu protodigitální fotografie před globální digitalizací nejen obrazových informací. V práci Kill Your Darling (2010) Bára Mrázková s pomocí videa, fototapety a vlastních fotografií, které se nevešly do předchozích sérií, přehodnocovala nejen vztah jednotlivého obrazu k vystavovanému obrazovému souboru, ale i vlastní fotografickou práci. V práci Zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva (2012) s pomocí reflektoru a projektoru přehodnocovala povahu jediné vystavené fotografie, stejně jako povahu diváckého přístupu k ní.

Na začátku zatím posledního a stále probíhajícího projektu Báry Mrázkové byla tajně pořízená fotografie YellowBoxu, jak se přezdívá jedné laboratoři spadající pod Media Lab na MIT (Yellow Box, 2020). Vyvíjejí se tam mikro a nano elektromechanické a elektrochemické systémy a kvůli filtrování UV světla, které by mohlo narušit efektivitu některých procesů, je celá laboratoř žlutá. Pokračováním jsou tři videa sestávající ze sekvencí statických obrazů, které různé vyhledávače (konkrétně ty od Googlu, Yandexu a Bingu) spojily s oním vstupním snímkem. Algoritmické asociace sledují barvy, motivy anebo kdovíjaká jiná data a metadata. Diváci sekvencí sledují, jak se původní fotografie postav v ochranných oblecích na laboratorních židlích ve žlutém světle transformuje do jiných fotografií, jiných postav, jiných obleků, jiných laboratoří a jiných židlí. Nebo jinak řečeno, do jiných forem, kontur, kontrastů anebo prostě jiných informací. Sekvence končí, když z prvotního obrázku zbývá jen žluté světlo. Nebo ještě jinak řečeno, s arbitrárním rozhodnutím, že smysluplné souvislosti oslabily dostatečně.    

Právě v zařízeních, s jejichž pomocí se připojujeme na internet, se uplatňuje koltan, tedy ruda obsahující niob a tantal, které se řadí mezi takzvané konfliktní minerály. Těžba koltanu tak pomáhá napájet nejen naše zařízení, ale i válečné střety a vykořisťování dělníků. Zvětšené a ořezané snímky koltanu z geologických sbírek mimoděk zachycují inventární čísla jednotlivých exemplářů. Na pozadí matně temného povrchu rudy se tak vyjevují systémy klasifikace a kvantifikace, které se zesilují ve všeprostupujícím hučení serveru.

Teoretici vědy a techniky mluví o black boxech, které je třeba otevřít, aby se vyjevily skryté mechanismy jejich fungování. Bára Mrázková svůj žlutý box otevírá, zavírá a převrací na různé strany. Při reverzním hledání obrázků na samotných obrázcích zas tak moc nezáleží, nebo aspoň ne tak, jak jsme na ně navyklí se dívat. Víc záleží, aspoň Báře Mrázkové, na technikách odvykání, ať už se jedná o odvykání poučkám z fotografické školy, anebo nevědomé samozřejmosti, se kterou se prostřednictvím svých nejen fotografických zařízení vztahujeme ke světu. 

Text: Vojtěch Märc

 


 

POPISKY

1–2 | Bára Mrázková, Yellow Box, 2020
3 | Bára Mrázková, Yellow Box, video sestavené ze sekvence fotografií stažených z obrazového vyhledávače Reverse Image Search, 2020

Vojtěch Märc

se jako historik a teoretik umění zajímá o okraje specializací, disciplín a institucí. Vystudoval dějiny a teorii moderního a současného umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Barbora Mrázková

studovala fotografii na FAMU. Do roku 2008 působila v umělecké dvojici s Filipem Lábem. Pracuje převážně s fotografií, videem a instalací. Zabývá se algoritmickou povahou fotografie.  

#41 Postdigitální Fotografie

Komplexní vidění celého světa fotografie a potřeba neuzavírat toto médium do jednotlivých bublin či mezi skupinky příznivců je vlastní málokterým teoretikům/čkám fotografie. Jedním takovým byl právě Filip Láb. Účastnil se s námi debat při přípravách čísel časopisu, patřil do redakční rady. Filip předčasně odešel z tohoto světa. Jeho výjimečné rozkročení mezi fotožurnalistikou a schopností reflektovat současné umění bylo unikátní a přesně tento typ porozumění a otevřenost, která napomáhá bubliny prolínat, místo se do nich uzavírat, nám všem bude chybět. Toto číslo má rozvíjet odkaz Filipa Lába a jeho poslední knihy se stejnojmenným názvem Postdigitální fotografie. Filipův přínos spočíval jak v zájmu o médium fotografie a technologické aspekty jeho dalšího vývoje, tak ve sledování mediálního světa a odkrývání manipulací, které fotografie dokáže až nebezpečně brilantně zprostředkovávat. Začněme o postdigitální fotografii prvním digitálně upraveným snímkem na světě. Je od Johna Knolla a zobrazujeí jeho přítelkyni na Tahiti. Umělec Constant Dullaart věnoval zmíněné Jennifer celý projekt využívající filtrů Photoshopu se schopností okomentovat jak nedávnou minulost, tak položit otázky ohledně budoucího vývoje práce s obrazem. Jiným exemplárním příkladem, ze kterého by Filip hýkal nadšením, je kauza kolem fotožurnalisty Jonase Bendiksena, o jehož knize plné postprodukovaných snímků píše Adam Mazur. Co je postdigitální fotografie? V případě tohoto čísla je to spektrum přístupů, souvislostí a technologických aspektů počínaje technologií deep face a využíváním umělé inteligence pro automatické vyhledávání obrazů přes (ne)skrytou uhlíkovou stopou dat, fake news a pojem postpravdy k manipulaci skrze postprodukci až po umělecké přístupy od desktopového dokumentu z home-office či divokou postinternetovou estetiku nebo lapidární rozmixování fotek například do tekutého slizu. Pestrá nabídka.