Průtočnost materiálu v kamerách Bohdana Holomíčka (*1943) bývala pověstná –plodem pětačtyřiceti let práce s kinofilmem zůstává neodhadnutelné množství realistických postřehů. Stejně tak se nikdo nedopočítá originálních zvětšenin opatřených literárním přípisem a na památku opětovného shledání rozdávaných protagonistkám a protagonistům snímků. Výstavu ke svým osmdesátinám instaloval autor nezaměnitelné poetiky tam, kde je sám doma, totiž v předhůří Krkonoš. Věkovitá trutnovská elektrárna, proměněná v Centrum současného umění, hostila více než tisícovku záběrů exponovaných před rokem 2004, kdy dal Holomíček přednost digitálním přístrojům. V rámci retrospektivy vydal i knižní opus Album 1958–1977.¹

Osobní doznání

Aby vynikl příběh ústředního hrdiny, rozhodl se nakladatel Viktor Stoilov pro víceméně chronologický sled 238 reprodukcí. Fotograf nám tedy postupně představí rodiče, sourozence, kamarády a kamarádky či zestárlou paní učitelku, jež ho zasvětila do slabikáře, počtů a vlastivědy… Předvede nám dočasné módy, způsoby dorosteneckého vyžití, změny rysů svých známostí, internáty a pracoviště, jimiž v různých rolích prošel; neopomene ovšem ukázat ani vlastní manželství a svatby přátel, rodinné sešlosti a potomstvo… Obnaží vášně, jimž podléhal, včetně těch, které mu vydržely. Kromě fotografování samotného nezapře sklony k pohybu rozmanitými typy dopravních prostředků – bicykly, autobusy, vlaky… Moped střídají čtyřstopí veteráni předválečných konstrukcí, po desítky let udržovaní štafetami majitelů v chodu, dokonce ve frekvenci všedního provozu… Jenže do optimisticky nahlížené každodennosti vjedou v srpnu 1968 armády pětice údajně spřátelených režimů, aby předešly nesouhlasu s rozmístěním sovětských jaderných zbraní na československém území…

Album 1958–1977 má 176 stran formátu 210 × 305 mm. Střídmě elegantní grafickou úpravu mu vtiskl Robert V. Novák. Kniha připomene rukodělné vazby unikátních pozitivů, řetězených k listování dávno před tím, než mohl fotograf publikovat tiskem. Dvě monografie se záhlavím Bohdan Holomíček vydal Viktor Stoilov v letech 1995 a 2000, na podzim 2016 vyšlo Album Václav, shrnující portréty a momentky ze sedmatřiceti let autorova přátelství s Václavem Havlem a lidmi jeho okruhu. 

Generační osudí 

Namísto obvyklých textů s rozbory díla platí za součást Holomíčkových alb vkládané brožury s poznámkami ozřejmujícími vztahy k zachyceným osobám a okolnosti fotografování. Vzpomínkové glosy přinášejí množství podrobností a leccos uvádějí na pravou míru. Estetika příslušná naoko nejjednoduššímu užití média nevznikla naráz, rozvíjela se jakožto efekt programového sebeuvědomování a kýžené spontaneity osvitů… Odtud zdánlivě bezděčné mizení zpočátku poměrně častých vertikálních kompozic. 

Právě rozsah fotografova záběru a cílenost svědectví napomáhají k tomu, aby podívaná přerůstala v nadosobní sondu do středoevropského údělu. 

Příštím počinem má být Album 1978–1989, v plánu je také svazek divadelních snímků. Realizace jsou závislé na tempu autorského bilancování. „Já to chci dělat sám, jen tak to má pro mě význam. Když projíždím archiv, znovu prožívám ty situace a něco se o sobě dozvídám, potvrzuju si svůj život,“ uzavírá Bohdan Holomíček.²

Text: Josef Moucha