Critical Zones – Hauntologická extrospekce světa

Rejstříky výpovědí, techniky a praktiky zviditelňování a motorové stroje po dlouhou dobu konstruovaly Zemi jako předmět vymáhání, jako objekt, který lze přetvořit podle potřeb člověka a který poskytuje téměř nekonečné množství zdrojů a surovin, díky nimž se mohou fantazie o nekonečném pokroku stát skutečností. 

Stroje Zemi stratifikují, činí z ní uspořádanou plochu, povrch reprezentovaný shora aparáty vidění a „zevnitř“ diagnostickými aparáty. Geologie je nemožná bez dialektiky povrchu a hloubky. Důlní šachty, přistávací plochy, hloubení základů pro jaderné elektrárny, výbuchy elektráren, radioaktivita šířící se tělem Země, vymezení hranic ostnatými dráty, podzemní bunkry a experimentální biologické laboratoře – to vše jsou symptomy, stopy, jizvy, činící ze Země „nekonečně porézní, houbovitou, kavernózní texturu bez prázdna, vždy dutinu v dutině“.^¹

Z této perspektivy zemský povrch jako celek není „kritickou zónou“. Kritické zóny jsou plochy a oblasti, u nichž hrozí nebezpečí smrti či zmizení, jsou to „bílá místa“ v mapách, území válečných konfliktů, oblasti s vysokou mírou radioaktivity či urbánní prostředí, v nichž bují zločin, sociální exkluze, násilí a ekonomická deprivace. Kritické zóny jsou zasedací a konferenční místnosti, v nichž se rozhoduje o zvýšení úrokových sazeb, demonstrace za „svobodu“ a vystoupení antivaxerů v mediálním prostoru. Jako by se „nekritické“ zóny redukovaly na monadologická uzavřená prostředí, která jsou koncipována tak, že setkávání se s druhými je a priori zamezeno.

Výstava Critical Zones v ZKM v Karlsruhe² nabízí odlišné vidění, pracuje s nástroji na vizualizaci kontextů, o nichž se stále více hovoří v environmentálním diskurzu a jež jsou obecně rámovány tématem udržitelnosti. Critical Zones zvou návštěvníka k tomu, aby se postavil čelem ke „kritické situaci“, v níž se Země nachází³, a to za pomoci ohledávání nových variant koexistence všech forem života. Jinými slovy, výstava Critical Zones upozorňuje na to, že v současnosti dochází k radikální proměně „podmínek existence“, jež mají potenciál dosáhnout dystopických rozměrů. A samozřejmě: hrozící dystopie zakládá nutnost konceptualizace a tvorby „nových teritorií“, „nové Země“, Země, která by byla nadále obyvatelným, živoucím, a ne mrtvolným, fosilním povrchem. 

Critical Zones zaměřují pozornost na to, že pokud je Země umrtvována, neobyvatelnost planety musí být tematizována; od kácení pralesů a budování silnic napříč přírodním prostředím přes znečištěné prostředí transformující každodenní habitaty až k (post)biopolitice odpadních materiálů či proměn materiálních a urbánních infrastruktur. „Kritickými zónami“ jsou tyto momenty transformace a přechodu. Jenomže jejich zviditelnění pomocí videoesejů, fotografií či instalací odkazuje na jeden implicitní paradox provázející celou výstavu: zdá se totiž, že již je pozdě, že to, co je zviditelňováno uměleckými technikami, není nic jiného než přízrak světa v rozpadu, jemuž už nelze zabránit. Promýšlení „nové Země“ a „nových teritorií“ je heroickým, hauntologickým fantazmatem, utvářejícím materiální, vizuální a diskurzivní archiv plný stop překonání hranic, díky nimž se udržitelnost a „novost“ teritorií stává snem, dubletou materiálního svědectví. Critical Zones jsou koncipovány v souvislosti s „politikou věcí“ jako inferno odcházejícího světa, v němž možná svítá naděje, jež však bude s největší pravděpodobností zdecimována nezadržitelnou akcelerací: rozpad již nastal, akorát naše vědomí za ním zaostává. 

Avšak výstava je to skvělá. Zaplňuje nejen jedno celé křídlo ZKM, ale také nabízí informační saturaci ve formě webových stránek plných doprovodného materiálu a možnosti virtuální prohlídky expozice. Critical Zones jsou koncipovány jako multiplicita, rhizom různých observatorií. Popis celé koncepce, který je samozřejmě vždy reduktivní, by sledoval pohyb od hlubin Země směrem vzhůru, k oblakům: od instrumentů měřících životní funkce přes audio shluky a „slyšení“ života pod a na zemském povrchu, fotografie a videonahrávky proměňujícího se životního prostředí, rozhovory s těmi, kdo sídlí přímo v epicentru změn, až k forenzní analýze mraků a oblohy. 

Nebylo by to ovšem ZKM, kdyby ohledávání nových teritorií nebylo neseno genealogicko-archeologickou tendencí zviditelnit nitky a návaznosti mezi současným stavem a teoretickou reflexí stavu Země. Tento způsob simultánního předvedení několika časových rovin silně zdůrazňuje to, co bylo ztraceno, co nelze oživit, vyvolává neinvazivní děs a hrůzu, depresi nad mizejícím prostředím, nad nemožností jeho revitalizace. 

Critical Zones nejsou určeny na jedno odpoledne. Je nutné se vrátit, jednou či dvakrát. Pokaždé, když člověk obrovskými skleněnými dveřmi ZKM opustí, se v jeho hlavě jako fonografická páska neustále ozývá jeden imperativ: „Hluboce se nadechněte, vdechněte vzduch kolem sebe – a poškození plic, sliznic a podráždění pokožky na sebe nenechají dlouho čekat. Vzduch, který dýcháte, je metalický.“^⁴

Výstava: Critical Zones, The Science and Politics of Landing on Earth
Kurátoři: Bruno Latour, Peter Weibel, Martin Guinard, Bettina Korintenberg
ZKM (Centrum pro umění a média), Karlsruhe
23. 5. 2020 – 09. 01. 2022

Text: Martin Charvát

POPISKY

1 | Forensic Architecture, Cloud Studies, 2020, ve spolupráci se ZKM | Karlsruhe a Bruno Latour, © Forensic Architecture, © ZKM | Karlsruhe, foto: Tobias Wootton
2 | Elise Hunchuck, Jingru (Cyan) Cheng, Marco Ferrari, Henry Valori, Lena Geerts Danau, Nico Alexandroff (ADS7), Sky River: Politics of the Atmosphere, 2019-2020, © Umělci, © ZKM | Karlsruhe, foto: Tobias Wootton