DARST – Jak se hledá naděje uprostřed rozpadajícího se světa

Je to zvláštní pocit, klikat z pohodlí evropské metropole na virtuální mapu, na které se začnou vykreslovat trasy, které musely kvůli válečnému běsnění ujít statisíce Iráčanů a Iráčanek. Projekt The Map of Displacement, zaštítěný dokumentárním studiem DARST, vznikl ve spolupráci s vůbec první iráckou fotoagenturou Metrography. Pod kurátorským vedením Daria Bosia a Stefana Cariniho odhaluje tu stranu války se samozvaným Islámským státem, na kterou nemají západní reportéři čas, prostředky ani trpělivost.

V žádné z dvanácti fotosérií a textových reportáží nejsou ani spektakulární záběry boje, ani srdcervoucí scény rozbombardovaných měst. Místo toho na nich sledujeme každodenní život dvojice sirotků, scény z utečeneckého tábora nebo sérii portrétů, na nichž mají ženy bílým závojem zahalené tváře – jsou to přeživší, kterým se povedlo utéct ze zajetí ISIS. The Map of Displacement vypráví příběhy, které by jinak zůstaly zapomenuté nebo jimž by nebyla v rychlosti mediálního provozu věnovaná větší než nezbytně nutná pozornost. Příklad za všechny: fotograf Rawsht Twana strávil pět měsíců v improvizované uprchlické škole. Jen díky intimitě, kterou si za tu dobu vybudoval, mohl ve své sérii vykreslit barvitý portrét mladého učitele Mohameda, který se snaží i uprostřed válečné deprese vykřesat aspoň nějakou naději.

Až na výjimky jsou všichni autoři fotografií iráckého nebo kurdského původu. The Map of Displacement tak funguje i jako protipól objektivizujícímu pohledu západních médií a připomínka toho, že ke zkoumání vlastní země jsou často nejzpůsobilejší její vlastní obyvatelé. The Map of Displacement odkrývá mechanismy, které současný Irák formují. Za osobními příběhy leží náboženské i ekonomické vztahy. Bez důkladné konfrontace s každodenní realitou by takový materiál šlo posbírat jen těžko.

Jakkoliv se tvůrčí metoda autorů reportáží může zdát banální (většina materiálu je formálně vzato klasická dokumentární fotožurnalistika), unikátní je svou perspektivou. Do projektu zapojení autoři a autorky nedokumentují realitu, o které víme – naopak jsou dost možná první, kteří například odhalují osudy šabakské menšiny. Webová prezentace navíc zdůrazňuje propojenost jednotlivých událostí – třeba když se na stejné fotografii potkají uprchlíci ze 400 km vzdálených měst.

Vedle mapy s vyznačenými zónami konfliktů je to i časová osa, jež události špinavé války propojuje a dává kontext bitvám a ofenzivám, které donutily ke stěhování desetinu irácké populace ke stěhování. Kromě akčních fotografií mužů s kalašnikovy bychom totiž měli svou pozornost obrátit i k méně adrenalinovým příběhům. Tedy, jak se to vezme. Když Sebastian Meyer v sérii Oil and Blood vypráví příběh sedmnáctiletého Jamala, který kvůli záchraně rodiny spravuje ropnou rafinerii bez jakéhokoliv bezpečnostního vybavení, vznáší otázku, jestli tohle nakonec není to pravé válečné hrdinství.

Text | Ondřej Trhoň

POPISKY

z cyklu Oil and Blood, 2015
1 | Tanjero, Irák. Jamal (17) kouří v chatce ochucený tabák z malé vodní dýmky. Rodiny Jezídů, které musely opustit Sindžár, žijí vedle ropné rafinerie v kurdské oblasti Iráku. Mladíci rafinerii čtyřiadvacet hodin denně provozují téměř bez bezpečnostních zařízení. Foto © Sebastian Meyer.

z cyklu The Shabak, 2015
2 | Tábor Chermo, Chamchamal, Irák. Portrét Mohameda (35), jeho manželky Vian (28) a jejich dětí Fatimy, Mahdího a Tahy. Z města Bartella u Mosulu. Foto © Stefano Carini, Dario Bosio / DARST.

z cyklu The Exemplary School of Sitak, 2015
3 | Vesnice Sharbazher. Přestávka na čaj při stavbě domku na pozemku patřícím Mohamedově tetě. Foto © Rawsht Twana / DARST.

z cyklu Shaqlujah, 2015
4 | Shaqlawa, Irák. Vysídlené děti z Fallúdži věší prádlo na provazy před sklepem, kde poslední rok a půl žijí. V domě žije jedenáct rodin a každá z nich používá místnost o ploše 3×4 m, za kterou platí 300 000 iráckých dinárů (250 dolarů). Foto © Rawsht Twana, Stefano Carini, Dario Bosio / DARST.

z cyklu At the Chicken Farm, 2015
5 | Dibaga-Makhmur, Irák. Vysídlení chlapci sedí na dvoře kuřecí farmy, kde žijí od ledna 2015, kdy jejich vesnice padla do rukou ISIS. Foto © Hawre Khalid / DARST. 

z cyklu Shaqlujah, 2015
6 | Shaqlawa, Irák. Tahrír (34) z Fallúdži si otevřel provizorní stánek uvnitř nedokončené stavby v centru města Shaqlawa, kde prodává ovoce a zeleninu. Foto © Rawsht Twana, Stefano Carini, Dario Bosio / DARST.

z cyklu Stranded Lives, 2015
7 | Kirkúk, Irák. Abdaláh Hazbar před svým stanem. Abdaláh byl zraněn při bombardování iráckých válečných letounů, když s rodinou opustil svou vesnici. Foto © Hawre Khalid / DARST.

z cyklu Stranded Lives, 2015
8 | Kirkúk, Irák. Pohled na tábor Laylan IDP v noci. Tábor Laylan leží 20 km jižně od Kirkúku. Tábor s asi 1 500 stany postavil Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a obec Kirkúk. Žije v něm asi 8 450 lidí. Foto © Hawre Khalid / DARST.

z cyklu Escaped, 2015
9 | Zakho, Irák. dvacetiletá Jihan, negramotná ze Sinonu, oblasti Sindžár. Délka zajetí: 10 měsíců. Naložili mě s dalšími čtrnácti dívkami do kamionu a odvezli nás do Mosulu. Všechny jsme byly mladé a hezké. V Mosulu jsme nezůstaly dlouho; odvezli nás do malé vesnice, kde jsme zůstaly patnáct dnů. Byly tam strašné podmínky. Strčili nás do špinavé místnosti, všechny jsme onemocněly. Pak nás převezli do syrské Rakky. Řekli nám, že nás prodají, některé jako otrokyně, jiné jako nevěsty pro bojovníky. Bylo horko, nesnesitelné horko, a v domě bez oken a bez přístupu vzduchu nás bylo sto padesát. Jedno odpoledne do domu přišlo asi dvacet mužů a začali nás bít. Křičeli, že jsme jejich otrokyně a musíme je poslouchat a dělat, co se nám řekne. Řekli, že nás potrestají, ale nikdy nás nezabijí, protože nás raději budou mučit. Foto © Seivan Salim / DARST.