Pauline Harmange – I Hate Men

16. 6. 2021

Pauline Harmange. I Hate Men. New York: Harper Collins Publishers, 2021. ISBN 9780008457587
Pauline Harmange. I Hate Men. New York: Harper Collins Publishers, 2021. ISBN 9780008457587

Je až ironické, že kniha I Hate Men se stala úspěšným bestselle-rem díky rozhořčení jednoho muže. To, co původně vzniklo jako blogový příspěvek Pauline Harmange o feministickém vyhoření, se stalo esejistickým manifestem podněcujícím k hledání štěstí, solidarity a sesterství prostřednictvím misandrie. Obviňování z nenávisti vůči mužům je dodnes pouze jedním z celé řady snah, jak ženy v jejich boji za rovnoprávnost umlčet. Zatímco feministky vynakládaly velké množství energie na udobřování se s muži, Harmange zaujímá jiný postoj: navrhuje, že misandrie může fungovat jako efektivní, avšak nenásilný nástroj k posílení vzájemné lásky a podpory mezi ženami. Není pochyb o tom, že jde o velmi logický krok, nicméně je odsouzen k tomu čelit apatii těch, kteří se nyní musí snažit, aby si svou privilegovanou pozici udrželi. Možná by se ale feministický aktivismus projednou nemusel točit pouze a jen kolem mužů.

Text: Laura Amann

Laura Amann

je kurátorkou a architektkou působící ve Vídni. V současnosti pracuje jako kurátorka Kunsthalle Wien společně s kolektivem WHW. Amann je spoluzakladatelkou Significant Other, prostoru pro projekty a kurátorské platformy, kde se zabývá průsečíky mezi uměním a architekturou. Ve svých posledních projektech zkoumá fenomény šílenství a duševních chorob jako forem vědění a způsobů vytvářejících prostor pro neposlušnost.  

#39 Slast, Bolest

Máme chuť podrobit revizi naše vztahy. Tentokrát vztahy mezi lidmi. Vztahy mezi gendery, jejichž hranice nejsou tak pevné, jak jsme si ještě nedávno možná mysleli, a jsou zcela prostupné. Na nebinární nebo na proměnlivé identity společnost reaguje velmi různorodě: sexismem, vehementní exkluzí, skrytou exkluzí, skleněnými stropy nebo snahou o inkluzi. Vzájemné poměry těchto sil se vyvíjejí, neustále mění a my jsme se rozhodli se jimi zabývat a nebýt na to tentokrát sami. Udělali jsme experiment a našimi hostujícími editujícími se stal kolektiv ateliéru Nové estetiky na Katedře fotografie FAMU v Praze: Nikol Czuczorová, Nikolaj Jessen, Andrej Kiripolský, Zuzana-Markéta Macková, Tobias Páral, Ezra Šimek, Leevi Toija, Max Vajt a Hynek Alt s Jenem Kratochvilem. Spolupráce rozšířila škálu perspektiv o věkovou skupinu aktuálně studujících. Společně jsme se dobrali nejen k výsledku tištěného čísla, ale také k nové podobě digitálního obsahu, sérii podcastů a videí. Pomohli zcitlivět a zpřítomnit témata zobrazená na mentální mapě, kterou vytvořili při koncipování čísla, a lobbovat za revizi zažitého vnímání vybraných množin, které tvoří páteř obsahu: slast, bolest, chaos, jouissance, úzkost, odpovědnost, orgasmus, nebinární jazyk, aktivismus, perverze, sociální experiment. Řetěz asociací může pokračovat při listování časopisem anebo při poslechu podcastů, jejichž nemalou ambicí je referovat mluveným slovem o vizuálním umění. Bude to slast, provázená bolestí, jinak by to ani nemohla být slast.