Robert Gabris – Akty provokace a sebeochrany, síla zákazu a tabu

Dílo You Will Never Belong Into My Space (Nikdy nebudeš patřit do mého prostoru) představuje interiéry tří různých místností z domácnosti umělcova otce, které jsou fotografovány zepředu. Prostory představují pečlivě sestavené modely v měřítku 1:20. Jsou zdokumentovány a následně zvětšeny do téměř životní velikosti ve formě tapet, čímž vytvářejí iluzi, že do nich lze kdykoliv vstoupit.

Ve skutečnosti však tyto prostory neexistují a nikdy neexistovaly – alespoň ne jako takové. Byly vytvořeny umělcem, aby podaly svědectví o existenční nejistotě romského života na Slovensku, aniž by spadly do pasti sociální pornografie k uspokojení „bělošského pohledu“. Zároveň se ale úmyslně vyjadřují k institucionálnímu zneužívání politiky identity a intersekcionality, ke kterému dochází pod rouškou inkluzivity. Umělec jimi zároveň vzdává poctu svému zesnulému otci Edu Gabrisovi.

Tento dvojí překlad – nejprve do modelu a pak do tapety – je strategickým uměleckým rozhodnutím, které Gabrisovi umožňuje zpodobnit nemožnost a negaci prostoru ve společnosti, která své romské spoluobčany stále násilně diskriminuje a zanedbává. Romské osady na Slovensku jsou těžce podfinancované, často jim chybí elektřina, pitná voda, odpovídající kanalizace nebo systémy sběru odpadu a topení. Rasismus, diskriminace a hluboce zakořeněné negativní vnímání Romů roztáčí začarovaný kruh exploitace, který činí obtížným, ne-li nemožným dokončit školu, získat vyšší vzdělání a následně slušně placenou práci, aby mohli zlepšit své životní podmínky. Vzhledem k tomu, že veškeré „snahy“ státu zůstávají v nejlepším případě prázdnými volebními sliby, což vede k tomu, že se může zdát, že potvrzují všechny negativní stereotypy a rasistické tropy.

Právě do tohoto prostoru Gabris usazuje své dílo; zde hraje za obě strany, chcete-li. V tomto smyslu lze You Will Never Belong Into My Space číst mnoha způsoby: jako prohlášení bílé suprematistické společnosti ovládané strachem nebo institucí prolezlých strukturálním rasismem, ale prohlašujících inkluzivitu, diverzitu a podobně. Nebo naopak jako výkřik usilující o zachování a udržení zkorodované, ale přesto odlišné identity, zvyků a forem příbuzenských vztahů žitých Romy, kteří se snaží vybojovat si svůj prostor ve společnosti i kulturních institucích.

Text: Laura Amann

Popisky

Všechny fotografie: Robert Gabris, YOU WILL NEVER BELONG INTO MY SPACE!, Replika domu mého otce - model 1:20, Vídeň, 2021