Fotograf Zone – Jakub Ra

Karnal Fuck

Telo v tele. V tekutine. Ruka v tele. V tekutine. Všetky moje sliny, pot, hlieny, ejakulácie a fantazie! Všetko pri vedomí! Telo v societe, ponorené do hmoty. Hmota v hmote. Neustála Penetrácia. Neustála Alienácia! Zo zviazanými očami. Zo zatvorenymi očami uhádnem každý tvar, každé skupenstvo, každú bunku, lebo ju cítim. Dotyk transformovaný do čohokoľvek chceš. Dotýkam sa tvojho tela bez toho aby som sa ťa dotkol v tomto momente, preskupujem celú energiu! Tvojho tela bez statusu, bez štádia, bez stelesnenia. Dotýkam sa tvojho tela bez tvojej existencie! Všetky spôsoby, všetky tvary a formy sú prípustné. Všetky Sny a Predstavy! Všetky moje túžby! Všetko Je a to všetko Žije! Bunky sa menia ako ja chcem, tuk a svaly, mäso sa napĺňa mojimi túžbami, formuje sa a preskupuje sa, mení sa a rodí sa totálne otvorené a bezpravidelné. Som hmota, karnálna vízia. Ja som.

telo samotné formuje všetko
telo je všetko

Fotograf Jakub Ra Svoboda se již dlouhodobě a intenzivně věnuje tělu jako ústřednímu fenoménu své tvorby. Pojímá ho ve velmi obsáhlých a hlubinných souvislostech, metafyzicky rozpracovává všechny jeho přesahy a snaží se tak pracovat s tělem jako skutečným otevřeným médiem dennodenní existence. Jeho tvorba je proto, z hlediska karnální estetiky a objevování diverzity krásy, zásadní. Nebojí se vnitřních struktur, neznámých kontextů ani extrémních poloh, proto každý, kdo se zabývá tělem, tělesností a tělesným prožíváním s přesahem k metafyzickému bytí, duchovnu a transformaci až transcendenci tělesných prožitků, by měl jeho tvorbě věnovat pozornost.

V souboru Medium pronikl za hranici své komfortní zóny a podařilo se mu tak ze zobrazení těla dostat nový rozměr, osvěžující a ponurý zároveň, světlý a přitom potemnělý moment auto-bytí či sebereflexe v napojení na vnější prostředí a vnitřní rytmus. Z klidového vnitřního rozpoložení tak získává celou škálu prezentací či reprezentací psychosomatických pocitů přítomných v těchto zvláštních harmonických snímcích, které ukazují tělo v jakémsi nestandardním rozpoložení, v jakémsi stavu nové rovnováhy.

Text | Peter Susan Šagát

Všechny fotografie | Jakub Ra, z cyklu Medium, 2017

#31 tělo

Zobrazení těla může mít mnoho podob zrcadlících nekonečnou lidskou touhu otiskovat fragmenty sebe sama. Téma těla, tělesnosti se ve fotografii objevuje od samého počátku. Není to však jen klasická a tolik opakovaná podoba aktu. Ten se již, především ve svých komerčních, nebo obvyklých akademických podobách vyčerpal. Samo tělo je však pro člověka schránkou nesoucí jeho bytí, jeho fyzickou existenci, jejíž jedinečnosti a také její pomíjivosti si je vědom, i když se to mnohdy pokouší zapomenout. Tělo je zrozeno, postupně roste, dospívá, stává se objektem nebo iniciátorem milostné vášně, ženské tělo plodí děti, mužské se sexuálním aktem podílí. Lidské tělo také stárne, postupně chřadne, prožívá nemoci, tělesné úrazy a nakonec zanikne, jako vše ostatní v koloběhu času. Fotografie a fotografové sami mají jedinečnou šanci, kteroukoliv s těchto fází zaznamenat, nebo ji jakkoliv interpretovat. Platónovo pojetí tělesnosti dalo vzniknout dichotomii mezi „tělem“ a „duší“. Na základě ztotožnění obojího v naší bytosti, je možné nahlédnout tělo jako primární formu našeho života, jako to, co nás zásadně určuje ve světě a vypovídá o tom, kým skutečně jsme. Bylo by zajímavé, kdyby našemu tělesnému prožívání byla přiznaná stejná, ne-li vyšší, hodnota, jako samotnému myšlení. Reprezentace těla je reprezentací síly i slabosti a s tím spojených sociálních a kulturních kódů. Jejich součástí jsou také sexualita a genderové typy. V rámci koncepce tohoto čísla se zajímáme o autorské a fotografické projekty, kde je výrazně přítomen lidský organismus a nahota, někdy jako předmět, jindy jako prostředek k podnícení diváka a kritickým úvahám o současných politických, kulturních, sexuálních, genderových a sociálně-ekonomických otázkách.