Polina Davydenko

1. 6. 2020

Polina Davydenko, Veřejný tinnitus II, video, audio Toyota Vangelis, 5:49 min, 2020, Založeno na skutečných událostech, 2019

V souboru Založeno na skutečných událostech jsem se snažila eliminovat své běžné strategie a návyky, které používám jako dokumentarista. Mým záměrem bylo vytvořit sérii vizuálně poutavých obrazů, která nemá snadný klíč. Chaotický set obrazů, ze kterých je možné vyčíst více významů. Absence vyprávění i jakéhokoli textu zachycuje trasu, která není artikulována ani vyznačená v mapě míst nebo v mapě mého rozhodování, přesto vytváří celkový obraz.

Hlavním vypravěčem je kousek uhlí, který zpívá baladu o městě Dobropolje a o hlušinách a ptá se, proč jsou některé stereotypy natolik nepřekročitelné. Kus uhlí přirovnává celý mechanismus hornického města ke včelímu úlu, kdy se med včelám odebírá a nahrazuje cukrem. Podobně vnímám hornické město, které je udržované jen díky výměně uhlí za peníze a ty následně za produkty. Všudypřítomná těžba uhlí, která udržuje naživu celé město je slyšet a vidět, ale nikdo tomu nevěnuje pozornost. Podobně jako tinnitus neboli pískání v uších, které mizí a objevuje se v závislosti na tom, jakou pozornost mu věnujeme. Je to civilizační nemoc způsobená zvukovým smogem a stresem, kterým se obklopujeme.

Všechny fotografie: Polina Davydenko, Veřejný tinnitus II, video, audio Toyota Vangelis, 5:49 min, 2020, Založeno na skutečných
událostech, 2019

Polina Davydenko

pracuje převážně s médiem fotografie s přesahem do médií videa, zvuku a textu. Klíčovým tématem její práce je vyprávění a jeho různé podoby. Zaměřuje se na vztahy mezi lidmi a zvířaty a kulturní stereotypy spojené s touto problematikou. Ty se stávají východiskem pro rozehrávání dalších souvislostí, které autorka vizuálně citlivě propojuje do jednoho znepokojivého sdělení. Polina se narodila na Ukrajině, ale od dětství žije v České republice. Absolvovala studium v Ateliéru fotografie Ivarse Gravlejse na FF VUT v Brně. Své vzdělání si dále prohloubila na KASK v Gentu, FAMU v Praze a v Ateliéru Environment FFA.

#36 Nové Utopie

Fenomén utopie chápeme jako problematicky široký pojem, a proto se jej snažíme ukotvit především v oblasti politické ekonomie a čtenáři ho představit prizmatem co nejsoučasnější umělecké a teoretické interpretace. Termín utopie je dnes často chápán především jako historický pojem, který nepřináší mnoho nového a v širší společnosti je spjatý především s minulostí, v případě vizuální kultury a umění pak zejména s modernistickými architektonickými vizemi vyjadřujícími představy o novém uspořádání společnosti. Takovému zjednodušujícímu a do historie se nořícímu přístupu se chceme vyhnout. Samozřejmě nelze nezohlednit některé zásadní projekty, např. politické hnutí Black Panthers, umělecké vzdělávání Black Mountain College, architekturu florentských radikálních designerů UFO, Superstudio či 9999, případně i projekty Le Corbusiera či školy Bauhaus. Vždy je však nezbytné nabídnout pohled na to, jak se k daným myšlenkám vztahujeme dnes, a jak je s nimi tedy v oblasti obrazu pracováno. Východiskem pro interpretaci pojmu utopie je pro nás termín commons neboli společné sdílení. Umožňuje rozehrát v čísle pátrání po nových utopií v současné společnosti. Ptáme se po tom, jak jsou nové možnosti spolupráce, soužití, společného sdílení zdrojů, informací a komodit aktuálně reflektovány ve vizuálním umění (a s ohledem na historii odkud čerpají)? Zajímají nás oblasti komunitního a duchovního života, nových ekonomických sítí, radikální pedagogiky, současné vize možností vědeckého poznávání světa i způsoby utváření nových podob sociálních vztahů. Rádi bychom se pokusili hledat odpovědi na to, jaké jsou role a podoby utopie v současné společnosti, jež je nálepkována tolika dystopickými termíny (např. riziková či postpravdivá) a prostřednictvím tematického čísla chceme nabídnout pozitivní pohled ohledávající možná řešení současných katastrofických dat, scénářů a debat. Právě po nabízení řešení v době „permanentní krize“ je tolik voláno, jen málokdy jsou však v umění i teorii představena. Z pohledu obrazové komunikace se vedle fotografie budeme také více obracet k novým možnostem zobrazování, s nimiž umělci pracují, aby dokázali prefigurovat nové systémy komunikace a vztahů. Pracováno tedy s pohyblivým obrazem, videohrou i počítačovými animacemi.