Sufian Massalema – Veřejné sprchy

Pojďme mluvit o sobě. Pojďme zjišťovat, co jsme a nacházet, kdo jsme. Je to důležité, protože stejně tak, jako je potřeba rozhlížet se okolo sebe, je zásadní rozhlížet se i uvnitř sebe sama. Jak se proměňuje naše já v čase? A jak toto vše zachytit? Pro toto číslo jsme se rozhodli sledovat autorstvo, které si klade podobné otázky a které má navíc schopnost je zajímavým způsobem obrazově reflektovat. Emília Rigová dlouhodobě tematizuje postavení romské menšiny a skrze práci s vlastní tělesností zdůrazňuje hlas Romů, který často bývá odsouván na okraj. Libuše Jarcovjáková se od útlého věku věnuje fotografické sebereflexi a její fotografie a deníkové záznamy vystihujících ideologické napětí bortícího se socialismu či života LGBTQ+ v subkulturách. Silnou linii tvoří téma genderové a queer identity vetkané v pracích Doroty Frankové, Roberta Gabrise, Sashi Chaiky, Františka Feketeho a Shalvy Nikvashvili. Původní umělecká autoterapie, k níž je obvykle potřeba také nemalá dávka odvahy odhalit se, se zde stává terapií společnosti.