Andrej Pešta – Baro frajeris

Andrej Pešta – víc než jen fotograf

Pešta se během svého života věnoval různým formám tvorby – psal, maloval, koval, dokumentoval. Jeho fotografická tvorba však po dlouhá léta zůstávala ve stínu ostatních aktivit. Ačkoli patřil ke členům kulturně-společenské organizace Svaz Cikánů-Romů, kde působil jako redaktor periodika Románo ľil, vedoucí folklorního souboru Jagóri i aktivní účastník jazykových diskusí o standardizaci romštiny, jeho fotografický archiv se dostal do povědomí teprve ve 21. století – z jeho vlastní iniciativy.

Zaměstnanci muzea se o existenci stovek negativů dozvěděli přímo od Pešty, který je předal s poznámkou, že jde o redakční archiv Románo ľil. Jejich zpracování však trvalo téměř patnáct let a výběr snímků do knihy proběhl až po jeho smrti. Samotná publikace obsahuje výběr z téměř stovky fotografií doplněných popisy různé hloubky. Mnohé z nich však zůstávají bez doprovodných údajů – čímž vytvářejí prostor pro diváckou představivost a asociativní čtení obrazů.

Tematicky lze Peštovu tvorbu rozdělit do tří hlavních okruhů – rodina, redakční činnost a osobní řemeslná tvorba. Fotografie tak primárně nepředstavují samostatná umělecká díla, ale jsou fragmenty osobního příběhu, dokumentárními stopami jedné aktivní a výjimečné existence.

V prostředí, kde byli romští autoři často chápáni spíše jako objekty než jako aktivní tvůrci pohledu, představuje knižní zhodnocení Peštovy práce významný průlom. V českém (a slovenském) kontextu dosud chybí publikace, která by se věnovala fotografickému dílu romského autora čistě z estetického hlediska. Peštova kniha sice vznikla v rámci muzejní, historicko-etnografické linie, ale i v této podobě je jedinečná – nejen tím, co ukazuje, ale především tím, čí hlas v ní zaznívá.

Andrej Pešta je výjimečnou postavou nejen romské kultury, ale i středoevropské vizuální historie. Amatérský fotograf, literát, výtvarník – ale především člověk, který s nadšením dokumentoval svět, v němž žil. V 60. letech se aktivně zapojil do etnoemancipačního hnutí spojeného se Svazem Cikánů-Romů a stal se jedním z těch, kteří obrazově zaznamenávali dění v něm zevnitř. Nešlo o vnější, antropologický pohled, ale o pohled člena komunity – hluboce osobní, autentický a často jemně ironický.

Baro frajeris – Velký frajer

Název výstavy zní jako přátelské mrknutí, ale zároveň nese silné poselství. V romském kontextu jde o výraz respektu – pro někoho, kdo má styl, sebevědomí, postavení. A právě takový byl Andrej Pešta. Výstava jej představuje v různých situacích – na zahradě, u bazénu, obklopeného rodinou, v intimním i běžném prostoru. Ne jako exotický objekt pozorování, ale jako člověka, který má kontrolu nad svým životem, vlastní vizi a schopnost tvořit.

Pešta si dokázal postavit saunu, udírnu či zahradní altán. Vlastnil auto, rybařil, jezdil na výlety. Žil život, který mnoha Romům v době socialismu připadal jako nedosažitelný sen – a většinové společnosti jako nepředstavitelná anomálie. Výstava Baro frajeris tak nesleduje pouze samotného autora, ale zároveň přispívá k proměně obrazu romského muže v kolektivní paměti. Je pak především o konstrukci identity, o sebepojetí – tedy o tom, jak si člověk vytváří obraz o sobě, ať už vědomě, či nevědomě. V tomto kontextu není důležité, kdo drží fotoaparát nebo kdo fyzicky stiskne spoušť. Důležitější je to, co samotný akt fotografování vyjadřuje. Jedinečnost tohoto autora spočívá v jeho až obsesivní potřebě zaznamenávat sebe sama v nekonečném procesu sebepozorování a zrcadlení. Nejde jen o autoportréty v běžném slova smyslu, ale o systematické zkoumání vlastní identity skrze obraz, znovu a znovu, v různých polohách, kontextech, náladách. Jako by se Pešta prostřednictvím fotografie snažil pochopit, uchopit, nebo možná dokonce vytvořit sám sebe.

Jeho fotografická tvorba tak vytváří jedinečný vizuální archiv života Romů během socialismu – období, které bývalo často reprezentováno výhradně z pozice většiny. Pešta zaznamenával každodennost: oslavy, rodinu, chvíle odpočinku, ale i běžné momenty, které by jinak zůstaly nezdokumentované. Výsledkem není jen soubor snímků, ale komplexní vizuální paměť jedné komunity, která tehdy byla ve veřejném prostoru zobrazována převážně stereotypně.

Výstava Baro frajeris v pražské galerii Fotograf Zone posouvá vnímání Peštovy tvorby do nového rámce. Nesoustředí se jen na dokumentární charakter jeho fotografií, ale klade důraz na tělo – konkrétně romské (Peštovo) tělo, které se objevuje před objektivem i za ním. Tuto výstavní koncepci vytvořila kurátorka Emília Rigová – vizuální umělkyně a zároveň Romka – čímž vytvořila novou, vrstevnatější perspektivu. Vzniká významový trojúhelník: romský autor, romské subjekty a romská kurátorka. V našem kulturním prostoru jde o vzácnou situaci, která narušuje obvyklou hierarchii pohledů – kdo se dívá, na koho se dívá a kdo určuje význam.

To, že jsou Peštovy fotografie dnes vystavovány v etablovaném uměleckém prostoru – a nikoli výhradně v institucích zaměřených na menšinové kultury –, svědčí o posunu ve společenském vědomí. Ukazuje se, že tyto obrazy už nejsou jen „etnografickým materiálem“, ale plnohodnotnou součástí vizuální kultury a umělecké historie.

Pešta nebyl technicky dokonalý fotograf – a právě v tom spočívá síla jeho díla. Nesnažil se o formální estetiku, ale o zachycení skutečnosti, kterou žil. Na jeho fotografiích vidíme muže, který není redukován pouze na příslušnost k etniku, ale který má zájmy, identitu, důstojnost. Vidíme rybáře, otce, mechanika, turistu – muže se smyslem pro vážnost i humor, který si uvědomoval význam vlastní existence a chtěl ji zaznamenat.

V době, kdy byli Romové většinou zobrazováni buď romantizujícím, nebo stigmatizujícím způsobem, byly Peštovy snímky něčím téměř přelomovým. Zaznamenat Roma jako subjekt se zálibami, s hrdostí, s každodenností – to bylo tehdy radikální gesto. A možná jím zůstává dodnes.

Text: Emília Rigová

Andrej Pešta – Baro frajeris
Galerie Fotograf Zone
Vernisáž: 29. května, 18:00
Trvání výstavy: 30. května – 18. září 2025
Kurátorka: Emília Rigová
Výstava je součástí festivalu romské kultury Khamoro 
a vznikla za podpory Muzea romské kultury v Brně.