Emília Rigová – oltaRIG
#2 min Emília Rigová
1. 10. 2024

Její dílo je muzeem či kabinetem kuriozit sebe samé. Referencemi by mohly být Warburgův Bilderatlas, mood walls v pokojích teenagerů, nástěnky na Pinterestu či detektivní nástěnky, které zkoumá kunsthistorik W. J. T. Mitchell.
Jedná se o obrazově-sémantické zhuštění: dárky od přátel, fetiše, suvenýry, talismany, oblíbené „romské“ rekvizity, miniatury a fragmenty vlastních děl, jako například videoantologie. Vše uspořádané pro pohled z dálky i objektiv kamery do jakési mentální mřížky jedné velké police. Je to autoportrét, intimní a zároveň přísně zeditovaný. Toto (sebe)inscenování a oltář vlastní identity je pozváním k dobrodružství čtení a interpretačnímu kanibalismu.
Zpracováno podle textu Petry Hanákové k samostatné výstavě E.R. Kale bala, parno muj (2020) v Schemnitz gallery.
„Rasizmus a kolonializmus majú spoločné to, že obe tieto slová su izmy, ktoré sú založené na moci a tá vyprodukovala slovo otrok - tak v mentálnom ako aj fyzickom svete a rovnako pohľad My a Oni ktorého sa celý svet nevie zbaviť do terajších čias.“
Popisky
1 | Emília Rigová, oltaRIG, 2020, S laskavým svolením autorky
2 | Emília Rigová, Blind Man´s Bluff, 2012, Kolekce – barevná fotografie na papíře 40 × 60 cm (4 díla)
3 | Emília Rigová, 2 textilní objekty – červený šátek a černá kukla, výšivky na látce, S laskavým svolením autorky