Jan Durina

1. 9. 2022

Jan Durina, ze série Cute & Tragic, 2019 & ze série Horal, 2017
Jan Durina, ze série Cute & Tragic, 2019 & ze série Horal, 2017

Horal + Cute & Tragic

Projekt kombinuje snímky ze série Horal a projektu Cute & Tragic, který je prezentován formou fotografií a záznamů performance. Masky a kostýmy vystavené v rámci projektu Cute & Tragic se vyznačují fantastickou formou, bujnou dekorací a precizním provedením. Všechny převleky a doplňky si autorka vytváří sama, šije a vyšívá ručně pouze z druhotných materiálů secondhandového oblečení. Navazuje na zkušenosti ze střední školy oděvního designu, které spolu se zájmem o fotografii posouvají k uhrančivému vyprávění spojenému s tématy duševního zdraví, identity, sexuality a queer. Zatímco série Horal referuje k mnoha jevům a pocitům charakteristickým pro dnešní dobu, ačkoli mnohé atributy pracují s ustálením v jakémsi bezčasí. Kdo je to ten Horal? Okouzlující persona sněkolika tvářemi, která si s sebou přináší i své sociální role či pozůstatky do odlehlých koutů Tater.

Jan Durina byl nominován do Futures Talents organizací Fotograf Zone v roce 2022.

Projekt FUTURES, spolufinancovaný programem Kreativní Evropa Evropské unie, je platformou, jejímž cílem je zvýšit kapacitu, mobilitu a viditelnost vybraných umělců a překlenout rozdíly mezi začínajícími a zavedenými umělci.

 



POPISKY

Všechny fotografie: Jan Durina, ze série Cute & Tragic, 2019 & ze série Horal, 2017

Jan Durina

(1988) je mladý slovenský vizuální mezioborový umělec, který prostřednictvím široké škály médií vytváří zvláštní vesmír bytostí, identit a narativů, které pocházejí z tohoto světa snad jen jako jeho pokřivené zrcadlové ozvěny. Jeho tvorba není přísně autobiografická, ale otázky vlastní identity a sexuality, duševního zdraví a intimních aspektů vlastního prožívání se do ní zásadním způsobem propisují. Imaginace ovlivněná melancholií a deprivací člověka, který autenticky a bolestně odmítá normalizovaný a stereotypizující svět, ho velmi často přivádí právě k práci s tělesností a figurou, kde je „celkem zjevné, které charaktery jsou mu blízké a v kterých vtipně nebo ironicky komentuje přetékající testosteronové ego3“. Ve vlastním uměleckém přemýšlení vychází z kritických konceptů queer, feministických a ekofeministických teorií i autoteorií. Jako společný, klíčový a vše přesahující kořen jeho děl se jeví otázky duševního zdraví, lidské zranitelnosti a péče o druhé, spolupráce a nepochybně i otázky horizontálně fungujících mezilidských relací. Lidská křehkost už dávno přestala být dogmaticky potlačována jako slabost, umění jako jedno z prvních vysílalo signály o nutnosti její rehabilitace. Fotografie, textilní, ručně vyšívané a zdobené objekty i kresby Jana Duriny jsou mentálními mapami trajektorií jeho vlastního těla, které se sesypává, dočasně vágní, odmítá plnit to, co se od něj očekává, vzdoruje vlastními ranami a trhlinami a snaží se samo sebe právě jako takové milovat. Stává se lidským. 

Fotograf Zone