Jan Durina – Dark Light. Jako když je nemožné přestat se dívat na katastrofu

23. 11. 2022

Jan Durina & Miriama Kardošová (Romeo & Hellion), Additional Feel, performance, 2021, foto: Natália Zajačiková

Skrytý za stromem, spoutaný, v mlze, tekoucí ledovým vodopádem. Jan Durina je intermediální umělec, který se již několik let věnuje hudbě, performanci a práci s textilem. V nejnovějších dílech jsou přítomné expresivní kostýmní prvky a vyšívané tapisérie, které sahají až k sochařským objektům nebo enviromentů. Fotografie, s níž je často spojován, je i nadále zásadním médiem, pojítkem, které charakterizuje jeho tvorbu od samého počátku.

Vizualita evokuje barokní motivy, symboliku, art brut, autenticitu, folklór, odkazy na díla různých umělců/umělkyň, hudebníků/hudebnic, spisovatelů/spisovatelek, teoretiků umění, psychologů/psycholožek. Jeho díla zneklidňují ponurou vizualitou s okultním a (homo)erotickým nábojem, probouzejí dávné magické či lidové rituály spojené s postestetikou současného umění a poetikou naturismu. Ručně vyšívané masky, které se v jeho dílech často objevují, zakrývají obličej, a zachovávají tak křehkou anonymitu a intimitu účinkujících. Jejich dynamická barevnost, materiálnost, motivy smrti, ostrých zubů, různých částí těla a celkové propojení a „sešití“ působí hypnoticky, stejně jako hluboký, zkoumavý, přímý pohled zpoza nich. Hlas, hudba, oční kontakt, tělo, pohyb a dotek ve vzájemné synergii. Jako když je nemožné přestat se dívat na katastrofu, která nás děsí, vnímat její bytostnou bolest, pravdu a krásu v jednom celku, jako když se na ni díváme skrz prsty a jsme k ní stále více přitahováni, tušíme a bojíme se, že něco podobného možná dřímá i v nás, a jsme naprosto fascinováni a ochromeni tím, co vidíme.

Masky, kostýmy, objekty, instalace a performance často odkazují k přírodě, ale také ke kultuře a nemají jasné obrysy, spíše jako by rostly a vzpíraly se určitému jednoznačnému tvaru, překrývaly se, vyčnívaly nebo šplhaly, nesouce v sobě cosi šamanského. Jan doslova doluje obsah z nejhlubších zákoutí svého vlastního bytí a vytahuje skrze mlhu na světlo drásavé obrazy a atributy různých zážitků, traumat, fobií, ale i štěstí, lásky a katarze často na hranici života a nicoty. Je v něm cosi náboženského, chvílemi postojem s otevřenou náručí připomíná novodobého mučedníka, který přiznává strach i odvahu.

Spojení s přírodou a tajemnými lesy a horami je zřejmé. Na mysl přichází období dospívání, kdy byla klíčovým zážitkem próza naturismu Dobroslava Chrobáka nebo Františka Švantnera. Dynamika, erotika, dark Liptov. Nejblíže k tomu má série Horal, v níž najdeme velký kus tatranské epičnosti. Láska k tělu a tělesnosti, určitá teatrálnost nebo hrdinství, ale ne konzumní posedlost nebo ironický odstup či retro folk. Stavy života, kdy věříme v jiné bytosti, snaha konfrontovat se s nečekanými myšlenkami, které se bojíme vyslovit nahlas. Durina otevřeně a velmi upřímně mluví o svých různých psychických problémech. Temnota, paralýza nebo extáze nejsou motivem, ale nezbytnou součástí jeho osobnosti a nejen jeho. Výrazným symptomem dnešní doby jsou právě různé typy depresí, OCD nebo bipolární poruchy, o kterých Jan veřejně hovoří. Tím dodává odvahu i ostatním, ať už se to týká nemainstreamové sexuality, duševního zdraví nebo běžných lidských potřeb. Texty písní, názvy děl nebo úryvky textů vyšité na oděvu vypovídají o potřebě tyto stavy nepotlačovat, ale léčit, být k sobě upřímný a přijmout se v jakémkoli stavu.

Text: Zuzana Janečková

Popisky

1 | Jan Durina & Miriama Kardošová (Romeo & Hellion), Additional Feel, performance, 2021, foto: Natália Zajačiková
2 | Jan Durina, Baby Ninja Thorax, fotografie, textil, 2020
3–4 | Jan Durina, nepojmenováno, ze série Horal, fotografie, 2017
5 | Jan Durina, Racing Thoughts, výstava, galerie Tabačka, Košice, Slovensko, 2022, foto: Tibor Czitó
6 | Jan Durina, Hasarsiz, výstava, Hayy Open Space, Izmir, Turecko, 2019,
foto: İzem Yaşın

Zuzana Janečková

se zabývá hybridními uměleckými tvary, novotvary, ekoaktivismem, sběratelstvím, chůzí, pojmenováváním uměleckých děl a anonymními autorskými tendencemi, o nichž napsala Slovník anonymity. V letech 2012–2021 pracovala jako kurátorka v Galerii TIC a od roku 2012 působí v redakci slovenské verze internetového časopisu Artalk.cz. Je členkou skupiny Café Utopia. Od roku 2021 pracuje jako kurátorka a projektová manažerka v Liptovské galerii Petra Michala Bohúňa. Spravuje nové kulturně rezidenční centrum Dom Jana Hálu ve Važci.

Jan Durina

(1988) je mladý slovenský vizuální mezioborový umělec, který prostřednictvím široké škály médií vytváří zvláštní vesmír bytostí, identit a narativů, které pocházejí z tohoto světa snad jen jako jeho pokřivené zrcadlové ozvěny. Jeho tvorba není přísně autobiografická, ale otázky vlastní identity a sexuality, duševního zdraví a intimních aspektů vlastního prožívání se do ní zásadním způsobem propisují. Imaginace ovlivněná melancholií a deprivací člověka, který autenticky a bolestně odmítá normalizovaný a stereotypizující svět, ho velmi často přivádí právě k práci s tělesností a figurou, kde je „celkem zjevné, které charaktery jsou mu blízké a v kterých vtipně nebo ironicky komentuje přetékající testosteronové ego3“. Ve vlastním uměleckém přemýšlení vychází z kritických konceptů queer, feministických a ekofeministických teorií i autoteorií. Jako společný, klíčový a vše přesahující kořen jeho děl se jeví otázky duševního zdraví, lidské zranitelnosti a péče o druhé, spolupráce a nepochybně i otázky horizontálně fungujících mezilidských relací. Lidská křehkost už dávno přestala být dogmaticky potlačována jako slabost, umění jako jedno z prvních vysílalo signály o nutnosti její rehabilitace. Fotografie, textilní, ručně vyšívané a zdobené objekty i kresby Jana Duriny jsou mentálními mapami trajektorií jeho vlastního těla, které se sesypává, dočasně vágní, odmítá plnit to, co se od něj očekává, vzdoruje vlastními ranami a trhlinami a snaží se samo sebe právě jako takové milovat. Stává se lidským.

#43 Sběratelství

Toto vydání vybočuje z řady tematických čísel. Je totiž věnováno oslavám dvaceti let časopisu. A jak už to tak při narozeninách bývá (a zvlášť těch kulatých), vzpomínky na uplynulé se protínají s budoucností. Proto je toto číslo věnované našim aktivitám a jejich shrnutí a dále talentům, kterým věříme. Místo zadní části věnované obvykle teorii a aktualitám jsme se rozhodli vytvořit uvnitř čísla speciál věnovaný tématu, které po mnoho let diskutujeme, ale nyní nastal čas jej otevřít, seriózně ukotvit a díky tomu prostředí trhu s uměním u nás i změnit. Řeč je o sběratelství.