Laia Abril – Když systém selhává

5. 1. 2026

Laia Abril, SHRINKY RECIPE, A History of Misogyny, Chapter Two: On Rape, 2021, s laskavým svolením autorky

Katalánská umělkyně Laia Abril již téměř deset let pracuje na svém metaprojektu A History of Misogyny. Ten zapadá do jejího širšího zájmu o biopolitiku a genderovou (ne)rovnost, což jsou témata, která prostupují většinou jejích děl. Ještě před tím, než se Abril plně zaměřila na práci s fotografií, vystudovala také žurnalistiku a dnes pracuje převážně s metodou uměleckého výzkumu. Ve své tvorbě pak postupuje poměrně systematicky – jednotlivé fotografické projekty spojuje do větších tematických celků, jako například On Sexuality a On Eating Disorders, v nichž detailně rozebírá jednotlivé aspekty daného tématu.

A History of Misogyny se skládá z několika podprojektů, ve kterých se umělkyně vrací do minulosti, aby zkoumala systematickou nespravedlnost a její pokračování do současnosti. Ty rozsáhlejší z nich, jako jsou On Mass Hysteria, On Abortion a také ta poslední, On Rape: And Institutional Failure, byly zpracovány nejen jako výstavy, ale také byly vydány knižně. Ke zpracování tématu znásilnění vedly umělkyni události z roku 2016, kdy v Pamploně skupina pěti mužů, jež sebe sama nazývala La Manada neboli vlčí smečka, znásilnila osmnáctiletou dívku během oslav svátku San Fermín. Původní rozsudek, jenž rozhodl, že pětice mužů se nedopustila znásilnění, nýbrž jen zneužití, vyvolal po celém Španělsku masivní protesty a debatu o definici tohoto trestného činu. Tento případ umělkyni přiměl k prozkoumání mýtů a stereotypů vedoucích ke zlehčování násilných činů a tím i podpoře násilníků systémem, který byl původně vytvořen pro ochranu obětí.

Natálie Drtinová

Natálie Drtinová je teoretička umění zaměřující se na průsečík umění se společenskou problematikou. Věnuje se kurátorství, psaní a bádaní. V současné době je doktorandkou na FF UK a spravuje pozůstalost Anny Zemánkové.

Laia Abril

Laia Abril je multidisciplinární umělkyně, pracující na bázi uměleckého výzkumu s médii, jako je fotografie, text, video a zvuk. Její tvorba je politicky angažovaná a zpochybňuje dominantní narativy. Je zastoupena ve sbírkách, jako jsou Centre Pompidou, V&A Museum, Reina Sofía, Photo Elysée a mnoho dalších.

#49 Mluvme Spolu

Toto číslo se věnuje jazyku – jeho podobám, možnostem i hranicím. Zabýváme se tím, jak spolu komunikujeme v digitálním prostoru, jak jazyk umělé inteligence mění naše představy o tvořivosti a jak mohou vizuální obrazy nahrazovat slova. Dozvíte se, proč jazyk nikdy není neutrální a jak dokáže formovat identitu, vytvářet nerovnosti i otevírat cestu k osvobození. V čísle najdete reflexi bell hooks, uměleckou praxi Eszter Magyar, projekty mapující romskou komunitu v Brně i vizuální eseje Claudie Larcher a Tabora Robaka. Časopis ukazuje jazyk jako nástroj komunikace, moci i odporu a zve k přemýšlení o tom, co dnes znamená opravdu spolu mluvit.