Josephine Pryde – Intimní portréty myšlení

Pryde v ní představila řadu fotografických sérií, doplněných objekty sestavenými například z proutěných košů či jiných menších předmětů poskládaných ve větší celek. Toto uspořádání je pro Pryde symptomatické; ačkoliv je často vnímána primárně jako fotografka, fotografie je jen jedním z médií, která ve svých výstavách využívá. Její prezentace vždy propojují fotografii s elementy ve formě sochy či instalace, které fotografickou tvorbu Pryde staví do nového kontextu a dávají vzniknout odlišným významům.

Pryde se tak v rámci svých výstav zabývá i samotným procesem produkce výstavy, od počátku až po její finální vystavení a komunikaci v rámci umělecké instituce. Její fotografická tvorba je soustředěna primárně do větších celků ve formě sérií. Jednou z nich je například série fotografií morčat, která se pohybuje na pomezí portrétové fotografie a obrázků roztomilých zvířátek, které si vyměňujeme s rodinou a známými na internetu. Pryde použila právě morčata vzhledem k jejich propojení s laboratorními pokusy. Výsledná série Scale (2012), ve které umělkyně mění jak zátiší, tak hloubku a zaměření každého portrétu, působí zvláštním, do jisté míry znepokojivým dojmem, a to zejména v kontrastu k sériím jako Conception (2011), nebo It’s Not My Body (2011). Jak názvy naznačují, obě tyto série se zabývají tématem početí a těhotenství. V Conception Pryde zachytila výrazy žen, které reagovaly na pozitivní výsledky těhotenského testu a v sérii It’s Not My Body pracovala s překrýváním obrazů lidských embryí z magnetické rezonance a fotografií pustých krajin. Výsledek druhé série sloužil jako reakce na debaty ohledně těhotenství, potratů a možnosti matky rozhodnout o svém těle.

Minulý rok byla Pryde nominována na britskou Turner Prize za výstavu Lapses in Thinking by the Person I Am,² prvně uvedenou v CCA Wattis v San Franciscu. Tato výstava se skládala ze série fotek Hands Für Mich (2014–2016), a miniaturního, avšak funkčního modelu vlaku. Na tom se návštěvníci mohli svézt a fotografie zavěšené na stěnách sledovat z velmi pomalu se měnící pozice, téměř jako by sledovali reklamní billboardy z okna opravdového vlaku. Projížďka na posprejované miniatuře slibovala v dnešní době tak žádanou interaktivní složku výstav, ale poskytla ji v záměrně velmi nezáživné formě. Kombinace série Hands Für Mich a miniatury vlaku byla představena již poněkolikáté, vždy lehce obměněná. V případě zrekonstruování Lapses in Thinking by the Person I Am pro výstavu nominovaných na Turner Prize udělala Pryde v původním konceptu malé, ale podstatné změny – vlak se stal nehybným a celek byl doplněn o kuchyňské desky, na které umělkyně nechala přes léto sluncem vypálit obtisky předmětů různých tvarů. Tyto desky byly v době mezi nominací a zahájením výstavy exponovány na třech místech: v Londýně a Berlíně – dvou městech, ve kterých Pryde v posledních letech působí – a v Aténách, které se staly důležitým bodem střetu mezi Evropou a uprchlíky. Pryde, která mimo vyučování současné fotografie na Universität der Künste také působí jako koordinátorka zahraničních stáží pro studenty UDK, považuje cestování a možnost žít v cizině za právo každého člověka, a ne něco, co by mělo být otázkou náhody. Její série kuchyňských desek a snad i zastavený vlak tak sloužily jako komentář mobilitě v post-brexitovém světě. Kuchyňské desky, vyrobené podobnou metodou jako staré fotogramy, působily velmi kontrastně k sérii Hands Für Mich, která si naopak vypůjčuje ze současnějších estetických módů, a to zejména z reklamní fotografie.

Hands Für Mich, na první pohled připomínající stock fotografie, je svým způsobem sérií portrétů. V centru těchto portrétů jsou však ruce a různé předměty, kterých se ruce či prsty dotýkají: svetr, hruď, pero či řada dotykových zařízení, jako je světelná lampa a obrazovky tabletů a telefonů. Dotyk či jakási haptická kontrola se tak stává hlavním tématem této série a sjednocujícím faktorem jinak poměrně různorodých fotografií. Přiblížení a zaostření na bod dotyku podtrhuje jeho význam v současném světě, kdy se stává formou myšlení, vykonává důležitá rozhodnutí, organizuje společenské vztahy a mlží hranice mezi virtualitou a realitou. Zařízení komunikačních technologií, která se stávají prodloužením našeho těla a plní důležité role, jsou v současné době v podstatě nenahraditelná. Pryde ve své sérii podtrhuje intimitu těchto dotyků a s využitím reklamní estetiky z ní dělá něco velmi přitažlivého; něco, co nám na moment pomůže zapomenout na skrytá nebezpečí ve světě, ovládaném chytrými softwary.

Text | Natálie Drtinová

POPISKY

1 | pohled do instalace, The Turner Prize 2016, Tate Britain
2 | For Myself 2, chromogenický barevný tisk, 79×63 cm, 2014
3 | Für Uns 3, chromogenický barevný tisk, 79×63 cm, 2014
4 | Your Secure and Private Path, chromogenický barevný tisk, 79×63 cm, 2015
5 | A Friend, barevný tisk, 79×63 cm, 2015
6 | Sorry Not Sorry, chromogenický barevný tisk, 79×63 cm, 2016
© se svolením autora a Simon Lee Gallery London / Hong Kong