Fotograf Zone – Nadia Markiewicz

Zabývám se otázkami tělesného postižení, náhody a identity, ke kterým se vztahuji prostřednictvím slovníku zábavního průmyslu. Rozhodnutí, která ve své tvorbě dělám, se zakládají na mé osobní zkušenosti i mém vlastním, aktuálně probíhajícím výzkumu kulturních reprezentací handicapu.

„Supernormal“ je termín, kterým Harlan Hahn označoval standardizovaný model krásy. V cyklu videí sehrávám ženské postavy evropských filmů režírovaných muži a oplácím divákovi pohled, který na mě sám upírá. Prostřednictvím postprodukce jednotlivých scén si též pohrávám s chybovou realitou.

Všechny fotografie: Nadia Markiewicz, Supernormal, videoperformance, 2020

Nadia Markiewicz

je vizuální umělkyně, performerka, autorka instalací a videoartu. Je doktorandkou na Akademii výtvarných umění Jana Matejki v Krakově. V roce 2023 byla rezidentkou Zahraničního studia a kurátorského programu v New Yorku. Magisterské studium absolvovala v Ateliéru prostorových aktivit prof. Mirosława Bałky na Akademii výtvarných umění ve Varšavě (2020). Studovala také na Akademii Gerrita Rietvelda v Amsterdamu (2010–2011) a absolvovala stáž v Ateliéru performance na FaVU VUT v Brně pod vedením Julie Béna a Jakuba Jansy (2021). Je držitelkou ocenění Europe Beyond Access, které uděluje Zachęta – Národní galerie umění ve Varšavě a British Council (2021), a získala Grand Prix na 10. Bienále mladého umění Rybie Oko v Baltské galerii současného umění ve Słupsku (2022). Svá díla a performance představila mimo jiné v Muzeu moderního umění ve Varšavě (2023), Kunsthalle Bratislava (2022), Městské galerii Arsenał v Poznani (2022), Zachętě – Národní galerii umění ve Varšavě (2021) a Sto Lat Gallery v New Yorku (2021).

#39 Slast, Bolest

Máme chuť podrobit revizi naše vztahy. Tentokrát vztahy mezi lidmi. Vztahy mezi gendery, jejichž hranice nejsou tak pevné, jak jsme si ještě nedávno možná mysleli, a jsou zcela prostupné. Na nebinární nebo na proměnlivé identity společnost reaguje velmi různorodě: sexismem, vehementní exkluzí, skrytou exkluzí, skleněnými stropy nebo snahou o inkluzi. Vzájemné poměry těchto sil se vyvíjejí, neustále mění a my jsme se rozhodli se jimi zabývat a nebýt na to tentokrát sami. Udělali jsme experiment a našimi hostujícími editujícími se stal kolektiv ateliéru Nové estetiky na Katedře fotografie FAMU v Praze: Nikol Czuczorová, Nikolaj Jessen, Andrej Kiripolský, Zuzana-Markéta Macková, Tobias Páral, Ezra Šimek, Leevi Toija, Max Vajt a Hynek Alt s Jenem Kratochvilem. Spolupráce rozšířila škálu perspektiv o věkovou skupinu aktuálně studujících. Společně jsme se dobrali nejen k výsledku tištěného čísla, ale také k nové podobě digitálního obsahu, sérii podcastů a videí. Pomohli zcitlivět a zpřítomnit témata zobrazená na mentální mapě, kterou vytvořili při koncipování čísla, a lobbovat za revizi zažitého vnímání vybraných množin, které tvoří páteř obsahu: slast, bolest, chaos, jouissance, úzkost, odpovědnost, orgasmus, nebinární jazyk, aktivismus, perverze, sociální experiment. Řetěz asociací může pokračovat při listování časopisem anebo při poslechu podcastů, jejichž nemalou ambicí je referovat mluveným slovem o vizuálním umění. Bude to slast, provázená bolestí, jinak by to ani nemohla být slast.