Ada Zielińska – Někdo chce prostě vidět svět v plamenech

#3 min Tereza Rudolf, Ada Zielińska

28. 1. 2024

Ada Zielińska, Land Desertification (Země se mění v poušť), ze série Post Tourism, 2020
Ada Zielińska, Land Desertification (Země se mění v poušť), ze série Post Tourism, 2020

Současný turista bude buď trochu cynik, naivní konzument zážitků, nebo věčně prchající romantik. Ada Zielińska scestovává ve své tvorbě různé krajiny a její fotografie obsahují jak jistou dávku romantiky, tak cynismu. Naivita v jejím případě lehla popelem dříve, než se stihla přiblížit k ústřednímu motivu autorčina zájmu – automobilu. Vlastně hořícímu autu.

#46 TurismusProfilŽivotní prostředí

V roce 2013 nechala Ada Zielińska shořet své první auto. Mluví o tom jako o současně děsivém i katarzním zážitku, který ji ale v každém případě vyslal na dlouhou cestu lemovanou plameny a vodou. V roce 2020 vydala galerie a nakladatelství Propaganda výběr těchto fotografií v autorské publikaci Pyromaniac’s Manual. Umělkyně zde představuje dvě linie fotografií. Jednou jsou automobily staršího data výroby v plamenech, druhou autorčina selfie s hořícími vraky v pozadí. Moment bázně, údivu a určitého kontemplativního odstupu tak střídá drze a současně hrdě působící pohled do kamery, který nelze nevnímat vůči této kultuře až parodicky. Z čistě ekonomických důvodů nechává Zielińska hořet starší typy automobilů, čímž se do obrazu chtě nechtě dostává určitá retro romantika.

Zatímco úmyslná kritika konzumerismu ze zmíněné série (možná právě vzhledem k použití starších vozů) přímo nesálá, věnuje se jí umělkyně v samostatném projektu Á la car(te), kde objektivu servíruje jednotlivé části tepelně upraveného citroenu. Nejvýraznější je však v tomto ohledu projekt Post Tourism, trvající od roku 2018. V rámci něj umělkyně cestovala do oblastí postižených přírodními katastrofami. Obrazy destrukce lidských infrastruktur a přírody jsou v jejím podání opět mrazivě krásné. Autorka neukazuje utrpení (ve formě ohořelých zvířat, prchajících lidí nebo hořících obydlí) tak, jak nám tyto události podávají média včetně sociálních sítí. Ze záběrů, na nichž se mnohdy objeví kus pokroucené dopravní cedule nebo billboardu, je kromě obdivujícího se oka cítit i určitý cynismus a dávka ironie zacílená vůči masovému turismu v době globální klimatické změny. Asi nejpřímější jsou v tomto ohledu fotografie ze zatopených Benátek, pořízené několik měsíců po zahájení tamního bienále. Na jedné se reklamní billboard na uměleckou přehlídku, tehdy pod názvem „May You Live In Interesting Times“, vynořuje ze zatopené ulice a na další hlásí cedule směnárny, po kolena plné vody, ale stále v provozu, jednoznačné „Change”“.

Text: Tereza Rudolf


POPISKY

1 | Ada Zielińska, Land Desertification (Země se mění v poušť), ze série Post Tourism, 2020
2 | Ada Zielińska, Untitled (Bez názvu), ze série Post Tourism, 2018
3 | Ada Zielińska, Malibu Driveway (Příjezdová cesta v Malibu), ze série Post Tourism, 2018
4 | Ada Zielińska, Untitled (Bez názvu), ze série Post Tourism, 2018

#46 TurismusProfilŽivotní prostředíMaterialitaExperimentInstitucionální kritikaTurismus

Tereza Rudolf

je výtvarná kritička a recenzentka zaměřující se na fotografii a současné umění. Mezi roky 2016 - 2022 se na různých pozicích podílela na dramaturgii festivalu Fotograf.  

Ada Zielińska

je polská vizuální umělkyně pracující převážně s fotografií, videem a instalací. V duchu postfotografie vytváří přirozené nebo uměle modelované scény, které mají diváka esteticky a emočně uchvátit podobně jako samotnou autorku. 

#46 Turismus

Redakční výběr Terezy Rudolf

#5 min Tereza Rudolf

Redakční výběr Terezy Rudolf

Fotograf ZoneRedakční výběrFotograf Magazine

Svůj výběr připravuji na telefonu. Čas od času přepnu na režim focení a z podslunečníku zkusím vyfotit děti někonečně tunelující v písku na pláži. Vcelku přímočaře tak vybírám své oblíbené články a profily vážící se k tématům cestování, turismu, rodinné fotografie, nebo jiným než státním hranicím. Sestavuji takové čtení a prohlížení na cesty nebo o cestách.

Sanaz Sohrabi – Jsou vůbec někdy obrazy nevinné?

#7 min Tereza Rudolf, Sanaz Sohrabi

Sanaz Sohrabi – Jsou vůbec někdy obrazy nevinné?

#41 Postdigitální FotografieProfilArchiv

Byť se to tak může někdy zdát, fotografie neexistují nikdy jen tak samy o sobě. A o těch pořízených strojově nebo pro archivní a dokumentární účely to platí dvojnásob. Jak ukazuje umělecká tvorba Sanaz Sohrabi, obrazy (a ty reprodukovatelné především) jsou součástí mnohdy nechtěných svědectví zapletených do husté pavučiny vztahů. Umělkyně pak ve své práci tato vlákna rozplétá, ale i znovu splétá do umně utkaných koberců.

Pozemšťané*ky

#3 min Tereza Rudolf

Pozemšťané*ky

#40 Pozemšťané*kyEditorialŽivotní prostředí

Globální oteplování je skutečnost, se kterou se buď chceme konfrontovat, nebo ne. Jen málokdo z nás, shodují se vědci, je ale schopen smyslově pojmout „klima“, a tedy i vědomě prožít klimatické změny. Čas člověka jako jednotlivce je vázán spíše na počasí. Fotografie je potom záznamové médium, které překonává lidský čas, a může tak být vodítkem, jak vidět a snad i prožít a pochopit klimatické změny.

Oreet Ashery – Umíráme, jak žijeme: opakování kapitol o vzájemné rovnosti

#7 min Tereza Rudolf, Oreet Ashery

Oreet Ashery – Umíráme, jak žijeme: opakování kapitol o vzájemné rovnosti

#38 Smrt, Když Si PomyslíšProfilLGBTQ+

Humor, ostrá kritika i ironie jsou motivy dlouholeté umělecké praxe Oreet Ashery vycházející z její bezprostřední zkušenosti umělkyně žijící v multikulturním prostředí a současně pocházející ze společensky a nábožensky konzervativnějšího zázemí. Performativní akce, kterými se Ashery otiskuje do veřejného prostředí, jsou ale pouze jednou součástí komplexního seriálu o umírání a současně odcházení z veřejného života – Revisiting Genesis – skrze který se vyjadřuje ke stále ještě přehlíženému i špatně artikulovatelnému tématu smrti.

Nerovný terén

#4 min Tereza Rudolf

Nerovný terén

#37 Nerovný TerénEditorialIdentita

Jsem dost silná na to opustit vyjeté koleje? Ukončit nefungující vztahy? Ptá se Kateřina Konvalinová v rytmech doznívajícího pop-songu v textu, který je dopisem na rozloučenou. Ať již měníme naše vztahy s lidmi, nebo k planetě, je naše váhání příznakem strachu. Strachu vykročit mimo prošlapaný terén. Ovšem právě to jiné, druhé a neznámé se nachází mimo naše běžné vjemy a každodenní cesty. Předmětem zájmu následujícího čísla i k němu se vážícího ročníku festivalu Fotograf je potřeba překonat strach, udělat první krok a hledat možnosti setkávání na nerovné půdě.