Sanaz Sohrabi – Jsou vůbec někdy obrazy nevinné?

Ať již se jedná o fotografie, filmové záběry z archivů, či obrázky stažené z internetu, Sanaz Sohrabi pracuje téměř vždy se snímky, které sama nepořídila. „Obraz“ ve smyslu anglického „image“ je pro ni zásadní stavební jednotkou a prostorem nepřeberného množství otázek. Sohrabi se již ve svých starších pracích (např. Auxiliary Mirrors, 2016) vyrovnává s tím, že statut zobrazení vždy podléhá nějaké tradici. Současně její tvorba reflektuje proces, který nastává při novém oběhu obrazů, tedy přenos původního (a v případě Sohrabi často ideologického) významu nebo jeho rozpouštění, odlupování či přelepování. 

Práce Sohrabi jsou pak oporou myšlenky, že jak „druhý život“, tak další vrstvy obrazů jsou s fotografiemi a videi bezprostředně spjaty, a to nejen ve chvíli jejich pomyslného zrození, resp. pořízení, ale již dlouho předtím. Jsou tedy náhodnými i úmyslnými svědky jisté vizuální tradice, ale také převládajícího dobového či ideového narativu a otiskem kolektivního vědomí a paměti. Zajímavým příkladem práce s obrazy jako důkazy a reprezentacemi je projekt Script for Groundless Images, 2018. Sohrabi pro něj vybrala úryvky z archivu, který pod hlavičkou amerického Kongresu shromažďuje videorozhovory s veterány války v Zálivu, ale i dalších blízkovýchodních konfliktů, jichž byly Spojené státy součástí. Tato práce je archivem „na druhou“, neboť samotní mluvčí si jako vizuální pomůcku ke svému vyprávění berou své vlastní fotografie. Není pochyb o tom, že tento státní archiv reprezentuje pouze určitý segment vzpomínek. Opakování detailů ve vyprávěních ale může diváka utvrdit v pocitu, že jde o záznam toho, jak se věci skutečně staly. Nepříjemné mrazení tak musí pociťovat každý, kdo si z dějepisu zapamatoval alespoň onu otřepanou frázi, že „historii píší vítězové“.

Možná i proto se Sohrabi ze vzdoru vůči přehledné čitelnosti událostí, která je falešná, ve své novější práci uchyluje k více rozostřenému vidění. Syndromes (od 2019) jsou autorkou překreslené odtajněné dokumenty CIA vztahující se k tzv. Válce tankerů, která probíhala v letech 1984–1988 mezi Íránem a Irákem se zapojením světových mocností jako USA nebo SSSR. Projekt tak spojuje výzkumné a umělecké zájmy Sohrabi, a to nejen ty geopolitické, vztahující se obchodu a cirkulaci ropy, či vizuálně mocenské, jež se vztahují k oběhu obrazů a narativů s nimi spojenými. Zdůrazňuje právě onen fakt, že zásadní není jen to, co je na obraze, ale rovněž, a mnohdy především to, co na obraze není. Velké tmavé plochy kreseb umístěné tam, kde byly v dokumentech začerněné informace, provokují naši touhu po co nejpřesnějším vyprávění historické události, kterou však nikdy není možné zcela naplnit.

Text: Tereza Rudolf

POPISKY

1 | Zveřejněný tajný dokument CIA „DOC_0000268293“, Replikace začerněných citlivých informací ze spodní části strany 9. Blíže nespecifikované technické informace o lodích vojenského námořnictva. Digitalizovaný velkoformát, vytištěno na vinylu Phototex, různé rozměry, 2019
2 | Zveřejněný tajný dokument CIA „DOC_0000268293“, Replikace začerněných citlivých informací ze strany 10. Dokument s názvem „Útoky v Perském zálivu, leden–květen 1987,“ zobrazuje námořní mapu Hormuzského průlivu a na ní poté ropné tankery,
vojenské základny na pevnině a pokyny k pozicím a pohybu lodí. Digitalizovaný velkoformát, vytištěno na vinylu Phototex, různé rozměry, 2019.
3 | Zveřejněný tajný dokument CIA „DOC_0000268293“, Detailní záběr strany 11, velká plocha dokumentu začerněná organizací CIA a zašlý snímek s popisem „Letoun Dassault Mirage F.1 společnosti Dassault-Breguet opalující střelu AM39 z dílny Aérospatiale.“ Digitalizovaný velkoformát, vytištěno na vinylu Phototex, různé rozměry, 2019
4 | Zveřejněný tajný dokument CIA „DOC_0000268293“, Detailní záběr strany 7 zobrazující odpalování blíže neurčené řízené střely. Digitalizovaný velkoformát, vytištěno na vinylu Phototex, různé rozměry, 2019