Redakční výběr Terezy Rudolf
#5 min Tereza Rudolf
20. 7. 2026
Svůj výběr připravuji na telefonu. Čas od času přepnu na režim focení a z podslunečníku zkusím vyfotit děti někonečně tunelující v písku na pláži. Vcelku přímočaře tak vybírám své oblíbené články a profily vážící se k tématům cestování, turismu, rodinné fotografie, nebo jiným než státním hranicím. Sestavuji takové čtení a prohlížení na cesty nebo o cestách.
O VYPRÁVĚNÍ PŘÍBĚHŮ, PŘISVOJOVÁNÍ MINULOSTI A QUEEROVÁNÍ HISTORIE
Tohle je můj oblíbený rozhovor. Vyšel ve festivalovém čísle Nerovný terén. Festival toho covidového roku viděly asi jen kurátorky a instalační tým, ale rozhovor Hany Buddeus s Karolem Radziszewským je natolik nadčasový a hranice přenášející, že ho ráda znovu připomínám. Přestože Radziszewský zkoumá poměrně nelehké téma, jakým jsou specifika queer scény ve východní a střední Evropě, dokáže o svých projektech, ale i osobnostech, s nimiž se na své objevné pouti setkal, mluvit vtipně, výstižně a s laskavou upřímností. Trochu pubertálně mě stále rozesmívají názvy těch projektů, jako DIK Fagazine nebo Fag Fighters.
TURISTI VŠECH ZEMÍ
Osobně si hodně cením toho, že v magazínu Fotograf vycházejí i hutnější teoretické články. Vybírám tento, který kombinuje historický vhled se současnými a nedávnými úvahami o turismu a fotografii, jejich provázanosti a sdílené minulosti. V článku se dočtete, že zatímco první fotografie z ciziny případnou touhu po dálkách uspokojovaly, pozdější turistické snímky se snaží takovou touhu vyvolat. A taky to, že “Nikdo nechce být turista.”
ANNELIES ŠTRBA – OPRÁŠIT VNITŘNÍ ZRAK
Pokud také tak trochu při fotografování rodiny přemýšlíte o tom, co to vlastně děláte, možná vám oči otevře tento půvabný profil o dnes již téměř osmdesátileté švýcarské umělkyni Annelies Štrba. Anebo můžete, stejně jako Štrba, při zmáčknutí spoušti oči zavřít a viděnou scénu empaticky navnímat. Text napsala pro Fotograf italská kurátorka Gigliola Foschi, vcelku pozoruhodná dáma na poli italské fotografie, čímž se snažím trochu vyplavat z lokálního rybníčku autorstva.
Ada Zielińska – Někdo chce prostě vidět svět v plamenech
Nevím, jestli už mám pocit, že jsem to přetáhla do příliš pozitivní roviny a je teď potřeba podívat se na fotografie několika roztavených aut, nebo si chci prostě přihřát vlastní polívčičku. Pamatuji si ale, jak moc mě práce Ady Zielińské zaujala, stejně jako její skromnost a bezprostřednost během krátkého rozhovoru, který tomuto trochu antituristickému profilu předcházel.
MÍSTO LETENKY FOTKU NA ZEĎ
Nikdo se mě o to neprosil, ale říkám si, že to cestování taky něco stojí. Ekonomicky asi nejnižší položkou je fotografiemi zaplněné místo na cloudu. Napadlo mě, že místo fotky na insta zeď, by třeba někoho potěšilo něco o trochu víc hmotného. Já jsem si zatím na Fotograf Contemporary vybrala mořské hladiny od Václava Kopeckého a tu fialovou bez názvu od Lenky Glisníkové.
Text | Tereza Rudolf
#4 min Markéta Kinterová
Redakční výběr Markéty Kinterové
Fotografie pro mne představuje především možnost, jak nahlížet na svět kolem nás. A tímto prizmatem jsem připravila výběr pěti článků níže. Snažila jsem se v něm pokrýt to, co mne zajímá, čili z části i to, co se ve světě aktuálně odehrává a o čem je důležité přemýšlet. Nejsou to úplně veselá témata, ale jsou kolem nás a neměli bychom je přehlížet. A pak jsem vybrala dvě mé oblíbené rubriky: jsou to takové krátké formáty, které mě baví číst, protože i ve své zhutněné verzi popisují nějaký zajímavý fenomén nebo postoj.
#4 min Barbora Vanická Čápová
Redakční výběr Barbory Vanické Čápové
Vybrat pouze pět článků z tolika skvělého obsahu vyžadovalo velké úsilí. Proto jsem se rozhodla vytvořit tematický výběr soustředěný na motiv ostrova jako paralely v obecných představách o naší společnosti: místa mezi přijetím a vyloučením. Ostrovy budí pocit neprobádaného území, místa, které by nám mohlo patřit. Má to ale jeden háček: Panují zde vlastní pravidla. To, co se z pevniny jeví jako odlišné či nepatřičné, zde může získat prostor k existenci mimo běžný řád.
#3 min Tereza Rudolf, Ada Zielińska
Ada Zielińska – Někdo chce prostě vidět svět v plamenech
Současný turista bude buď trochu cynik, naivní konzument zážitků, nebo věčně prchající romantik. Ada Zielińska scestovává ve své tvorbě různé krajiny a její fotografie obsahují jak jistou dávku romantiky, tak cynismu. Naivita v jejím případě lehla popelem dříve, než se stihla přiblížit k ústřednímu motivu autorčina zájmu – automobilu. Vlastně hořícímu autu.
#7 min Tereza Rudolf, Sanaz Sohrabi
Sanaz Sohrabi – Jsou vůbec někdy obrazy nevinné?
Byť se to tak může někdy zdát, fotografie neexistují nikdy jen tak samy o sobě. A o těch pořízených strojově nebo pro archivní a dokumentární účely to platí dvojnásob. Jak ukazuje umělecká tvorba Sanaz Sohrabi, obrazy (a ty reprodukovatelné především) jsou součástí mnohdy nechtěných svědectví zapletených do husté pavučiny vztahů. Umělkyně pak ve své práci tato vlákna rozplétá, ale i znovu splétá do umně utkaných koberců.
#3 min Tereza Rudolf
Pozemšťané*ky
Globální oteplování je skutečnost, se kterou se buď chceme konfrontovat, nebo ne. Jen málokdo z nás, shodují se vědci, je ale schopen smyslově pojmout „klima“, a tedy i vědomě prožít klimatické změny. Čas člověka jako jednotlivce je vázán spíše na počasí. Fotografie je potom záznamové médium, které překonává lidský čas, a může tak být vodítkem, jak vidět a snad i prožít a pochopit klimatické změny.
#7 min Tereza Rudolf, Oreet Ashery
Oreet Ashery – Umíráme, jak žijeme: opakování kapitol o vzájemné rovnosti
Humor, ostrá kritika i ironie jsou motivy dlouholeté umělecké praxe Oreet Ashery vycházející z její bezprostřední zkušenosti umělkyně žijící v multikulturním prostředí a současně pocházející ze společensky a nábožensky konzervativnějšího zázemí. Performativní akce, kterými se Ashery otiskuje do veřejného prostředí, jsou ale pouze jednou součástí komplexního seriálu o umírání a současně odcházení z veřejného života – Revisiting Genesis – skrze který se vyjadřuje ke stále ještě přehlíženému i špatně artikulovatelnému tématu smrti.
#4 min Tereza Rudolf
Nerovný terén
Jsem dost silná na to opustit vyjeté koleje? Ukončit nefungující vztahy? Ptá se Kateřina Konvalinová v rytmech doznívajícího pop-songu v textu, který je dopisem na rozloučenou. Ať již měníme naše vztahy s lidmi, nebo k planetě, je naše váhání příznakem strachu. Strachu vykročit mimo prošlapaný terén. Ovšem právě to jiné, druhé a neznámé se nachází mimo naše běžné vjemy a každodenní cesty. Předmětem zájmu následujícího čísla i k němu se vážícího ročníku festivalu Fotograf je potřeba překonat strach, udělat první krok a hledat možnosti setkávání na nerovné půdě.
#2 min Tereza Rudolf