Nele Wynants ed.– When Fact Is Fiction: Documentary Art in the Post-Truth Era

2. 6. 2020

Wynants, Nele, ed. When Fact Is Fiction: Documentary
Art in the Post-Truth Era. Antverpy: Valiz, 2020.
ISBN 9789492095718.
Wynants, Nele, ed. When Fact Is Fiction: Documentary Art in the Post-Truth Era. Antverpy: Valiz, 2020. ISBN 9789492095718.

V sérii publikací zaměřujících se na vyvstávající společenskopolitické fenomény v kontextu umění a architektury, jejichž design má na starosti holandské umělecké duo Metahaven, vyšel další sborník textů, uměleckých komentářů a projektů. V úvodu popisuje editorka Nele Wynants možná až příliš podrobně fenomén postpravdy jako skutečnosti, kterou dnes globálně přijímáme. Kniha je zamyšlením nad možností práce umělců, kteří jak s fikcí, tak s fakty běžně pracují. Spíše historickým příspěvkem k „novému trendu, kdy fotografové experimentují s formou a obsahem fotoknihy”, je text Fiction as a Visual Strategy in the Photobook od Stefana Vanthuyna, který hledá kořeny přiznávání a popírání fiktivnosti fotografie. Zajímavější vhled přinášejí spíše umělecké projekty pracující s fotografií, jako v případě umělkyně Elly Van Eeghem, jejíž práce se dlouhodobě vztahuje k potřebám veřejného prostoru a komunity, nebo Charlotte Lybeer, která fotografuje nejrůznější umělá městská i příměstská prostředí jako dokumenty nepovedené iluze skutečnosti.

Text | Tereza Rudolf

Tereza Rudolf

je výtvarná kritička a recenzentka zaměřující se na fotografii a současné umění. Mezi roky 2016 - 2022 se na různých pozicích podílela na dramaturgii festivalu Fotograf.  

#36 Nové Utopie

Fenomén utopie chápeme jako problematicky široký pojem, a proto se jej snažíme ukotvit především v oblasti politické ekonomie a čtenáři ho představit prizmatem co nejsoučasnější umělecké a teoretické interpretace. Termín utopie je dnes často chápán především jako historický pojem, který nepřináší mnoho nového a v širší společnosti je spjatý především s minulostí, v případě vizuální kultury a umění pak zejména s modernistickými architektonickými vizemi vyjadřujícími představy o novém uspořádání společnosti. Takovému zjednodušujícímu a do historie se nořícímu přístupu se chceme vyhnout. Samozřejmě nelze nezohlednit některé zásadní projekty, např. politické hnutí Black Panthers, umělecké vzdělávání Black Mountain College, architekturu florentských radikálních designerů UFO, Superstudio či 9999, případně i projekty Le Corbusiera či školy Bauhaus. Vždy je však nezbytné nabídnout pohled na to, jak se k daným myšlenkám vztahujeme dnes, a jak je s nimi tedy v oblasti obrazu pracováno. Východiskem pro interpretaci pojmu utopie je pro nás termín commons neboli společné sdílení. Umožňuje rozehrát v čísle pátrání po nových utopií v současné společnosti. Ptáme se po tom, jak jsou nové možnosti spolupráce, soužití, společného sdílení zdrojů, informací a komodit aktuálně reflektovány ve vizuálním umění (a s ohledem na historii odkud čerpají)? Zajímají nás oblasti komunitního a duchovního života, nových ekonomických sítí, radikální pedagogiky, současné vize možností vědeckého poznávání světa i způsoby utváření nových podob sociálních vztahů. Rádi bychom se pokusili hledat odpovědi na to, jaké jsou role a podoby utopie v současné společnosti, jež je nálepkována tolika dystopickými termíny (např. riziková či postpravdivá) a prostřednictvím tematického čísla chceme nabídnout pozitivní pohled ohledávající možná řešení současných katastrofických dat, scénářů a debat. Právě po nabízení řešení v době „permanentní krize“ je tolik voláno, jen málokdy jsou však v umění i teorii představena. Z pohledu obrazové komunikace se vedle fotografie budeme také více obracet k novým možnostem zobrazování, s nimiž umělci pracují, aby dokázali prefigurovat nové systémy komunikace a vztahů. Pracováno tedy s pohyblivým obrazem, videohrou i počítačovými animacemi.