Martin Newth – Event Horizons: návrat bez místa

Autor ve své sérii Event Horizons pracuje s obrazem simulované krajiny z herního světa, který se prostřednictvím kompozice, práce se světlem a prostorovou hloubkou vědomě hlásí k tradici krajinářské fotografie přelomu 19. a 20. století. Tento odkaz však narušuje skutečnost, že jde o fotografie konstruované krajiny uvnitř digitálního herního prostředí. Použití analogového velkoformátového fotoaparátu, fyzické manipulace s materiálem a domácího vyvolávání tuto ambivalenci dále podtrhuje. Při pohledu na výsledné snímky je možná nesnadné ubránit se pocitu nostalgie, který je umocněný kontextem lockdownů během pandemie covidu a s nimi spojenou zkušeností pohybu v ohraničených, často digitálně zprostředkovaných krajinách. 

Nostalgický tón ale není regresivní nebo sentimentální. V duchu fotografických prostředků totiž ukazuje na skutečnost, že bezprostřední vztah k realitě je neoddělitelný od mediace a že obraz již nelze chápat jako otisk světa, nýbrž jako jeho technologicky formovanou stopu. Projekt tak neartikuluje opozici mezi přírodou a technologií ani mezi starými a novými médii, ale jejich neoddělitelnost. Analogová fotografie s prachem, škrábanci a po domácku vyrobenými vývojkami v tomto případě netvoří protiklad k hladké digitální simulaci, a naopak nabízí její podstatné zpomalení a ztělesnění.

V Newthově doprovodném eseji Event Horizons: Survival, Technology, Photography and Phantom Pain se objevuje odkaz na příběh chlapce, který si šetří na videohru, aby se v jejím virtuálním světě mohl znovu setkat se svou rodinou. Herní prostředí v tomto případě neslouží jen jako únik z reality, ale jako prostor, v němž se může vrátit to, co bylo v reálném světě nenávratně ztraceno. Tento motiv připomíná román Únava materiálu českého autora Marka Šindelky, v němž sledujeme chlapce-uprchlíka hledajícího svého bratra. Jeho cesta má strukturu herní sekvence, avšak na rozdíl od videohry se tělo skutečně opotřebovává, krvácí a selhává. Na těchto příkladech vidíme, že materiální zkušenost a fatalitu reality, paradoxně vnímáme až skrze její zprostředkované formy.

V krajinách Event Horizons se vrací inscenovaná touha po krajinném výjevu, který je v době digitálně (a dříve analogově) medializovaného světa vždy již ztracený. Tento návrat není voláním po vzkříšení krajinářské fotografie, ale spíš ozvěnou zatíženou vědomím její nutné ztráty. Dílo je ryzím fotografickým vyjádřením, které rekurzivně dokládá, že fotografovo hledání místa bezprostředního kontaktu s realitou nemůže být nalezeno jinak než prostřednictvím obrazu. 

Text | Barbora Trnková

POPISKY

1 | Martin Newth, Estuary, SotF 
2 | Martin Newth, Sunset, RDR2
3 | Martin Newth, Mountain, SotF
4 | Martin Newth, Cliff, SotF
5 | Martin Newth, Waterfall, SotF
6 | Martin Newth, Leaf, SotF
7 | Martin Newth, Valley, RDR2
8 | Martin Newth, Nocturn, RDR2