„Život plyne a zrcadlí se v obraze.“ – fotografka Marie Tomanová v otevřeném rozhovoru

JH     Nedávno jsi u nás v galerii pokřtila svou nejnovější fotografickou publikaci Kate, for You, k níž Libuše Jarcovjáková napsala poetickou předmluvu. Přestože obě pocházíte z odlišných generací, spojuje vás intuitivní přístup k analogové fotografii. Jaký máš vztah k její tvorbě? Kdy ses s jejími fotografiemi poprvé setkala a v čem tě její přístup inspiruje?

MT     Na Libušinu tvrobu jsem narazila díky Lucii Černé, která s ní úzce spolupracuje, a zkřížily se nám cesty díky jinému projektu. Libušina tvorba mě uhranula svou upřímností a začala jsem ji sledovat. Pak jsem měla pocit, že jdu tak trochu v jejích šlépějích. Libuše měla výstavu v Českém centru v Berlíně v rámci Evropského měsíce fotografie a já ji tam měla na dalším ročníku EMOP po ní. Pak měla výstavu na festivalu fotografie Rencontres d’Arles ve Francii a já jsem si v duchu říkala, že to bych také chtěla. A povedlo se – vystavovala jsem tam v rámci Louis Roederer Discovery Award a jela do Arles rok po Libuši. No a pak přišel moment, kdy jsme si s Libuší napsaly, že se musíme potkat a jednoho podzimního odpoledne v Praze v Mánesu to vyšlo. Bylo to krásné setkání a mimo jiné jsme si povídaly o dokumentech, které se o každé z nás v té době souběžně točily. Potkáváme se od té doby, co nejčastěji to jde, a plánujeme spolu krásný velký projekt kurátorovaný Thomasem Beachdelem a Lucií Černou, na který se moc těším.

JH     Série fotografií Kate je portrétní, přesto v ní citlivě rezonuje i tvá vlastní přítomnost. Samotná Kate je v mnoha ohledech proměnlivá, a mnozí diváci a divačky dokonce v některých záběrech rozpoznávali také tebe. Dokázala bys popsat, co vás s Kate spojuje na hlubší, osobní úrovni? A existuje někdo další, koho fotografuješ podobně dlouho?

MT     Myslím, že se s lidmi, které takto dlouhodobě fotografuji, ztotožnuji víc, než jsem si sama vědoma. Kate jsem soustavně fotila od roku 2017 a proměna její identity je právě to, co mě tak uhranulo. Když jsem se v Moravské galerii fotila před hlavní fotografií výstavy, kde má Kate čerstvě odbarvené žluté vlasy a za ní je sytě růžové pozadí, tak jsem si s překvapením uvědomila, že mám úplně stejně žluté vlasy a stejný účes, jako bych byla její dvojník. Vlastně mě to pobavilo a přišlo mi to trefné. Žila jsem s fotkami Kate posledních pár měsíců velmi intenzivně a otisklo se to i do mé identity. Obdivuji na Kate její otevřenost a přímočarost. Neschovává se za masky a falešné vrstvy, ale naopak je ve svém projevu velmi upřímná a sama sebou. Fotografie a krátký film Kate 2025, který jsem s Kate natočila speciálně pro výstavu, odhalují hodně z jejího nitra a přinášejí velmi osobní zpověď.

Dlouhodobě v New Yorku fotografuji také mého kamaráda Atticuse, kterého jsem potkala v roce 2019. A už přes 18 let kontinuálně fotografuji mé synovce Radovana a Bohdana v Mikulově.

JH     Dokument Svět mezi námi režisérky Marie Dvořákové, který je aktuálně v českých kinech a na streamovací platformě HBO Max, sleduje mimo jiné tvé počátky v New Yorku. Při zpětném pohledu – je nějaký moment z tohoto období, který se do filmu nevešel, a přesto měl zásadní vliv na tvůj umělecký vývoj?

MT     Marie Dvořáková si dala nadlidský úkol vtěsnat do hodiny a půl šest let mého a Thomasova života a musím říct, že se toho ujala naprosto bravurně a výsledek je úžasný. Dokument jede v rychlém a živém rytmu stejně jako New York, nepostrádá intimitu a napínavé momenty a zároveň je okořeněný humorem. Myslím, že se Marii povedlo nás zachytit velmi realisticky, takoví, jací jsme, bez nějakých pozlátek, a myslím, že v tom je velká síla tohoto dokumentu. Samozřejmě v našem životě bylo spousta dalších formativních momentů – právě třeba výstava na Rencontres d’Arles nebo Paris Photo či první výstava v Tokiu nebo focení pro Metu, ale to by pak už vydalo na seriál a byl by to úplně jiný příběh.

JH     Vidět na filmovém plátně šest let vlastního života musí být intenzivní zkušenost. Dozvěděla ses prostřednictvím dokumentu něco nového o sobě samé? Překvapila tě nějakým způsobem podoba Marie Tomanové tak, jak ji film zprostředkovává?

MT     Po prvním zhlédnutí dokumentu jsem šťouchla do Thomase, který seděl vedle mě, a s nadšením jsem mu říkala: „Thomas, we are actually funny!“ To bylo něco, co mě mile překvapilo a nečekala jsem to. V dennodenním shonu a pracovním nasazení občas člověk zapomene na ty malé chvíle, které přinášejí radost do života a jsou tak důležité. Dokument mi je připomněl… A jinak je tam samozřejmě několik momentů, které už v dnešní době vnímám jinak. Třeba nadšení ze zelené karty a prohlášení, že jednou budu hrdá Američanka. To už v dnešní době vidím naprosto jinak, ale to je krása časosběrného dokumentu – přináší příběh takový, jaký je, přesně v té dané době. Můj život se od té doby, co Marie Dvořáková začala točit, velmi změnil a díky dokumentu jsem si uvědomila velký posun jak kariérní, tak osobní.

JH     V rámci proma k filmu se často objevuje tvůj autoportrét v červených šatech, který portál Fotograf Contemporary nedávno uvedl také jako limitovanou edici. Můžeš přiblížit kontext vzniku této fotografie a příběh, který se k ní váže?

MT     Autoportrét v červených šatech jsem vyfotila před zrcadlem v ložnici v našem starém bytě v East Village. Sedím na posteli v komplet oblečku od Gucci – od červených šatů po ponožky, gaťky a boty. Je v tom trochu šmrnc červené Karkulky a zároveň si pokaždé vzpomenu na obraz od Velázqueze díky zrcadlové hře, která se ve fotografii odehrává. Fotím sama sebe, ale když se na fotografii podíváte, tak evokuje, že fotím vás. Je to o identitě, o tom, kdo jsem já, kdo jste vy. Zrcadla, ve který se zrcadlíme. Je to autoportrét, který vypovídá o intimitě, odrazu vlastního já a bytí.

JH     Jak se podle tebe proměňuje role fotografa v době, kdy vizuální prostor zaplavuje každodennost? Co pro tebe zůstává v tvorbě podstatné navzdory proměnám světa kolem?

MT     Středem mojí tvroby je můj vlastní příběh, který se vyvíjí, mění a transformuje, stejně jako doba. Plyne a zrcadlí život. Někdy v souladu, někdy v rozporu, ale na tom vlastně nezáleží. Důležité je tvořit. Nefotím pro diváka. Ten prvotní impuls tvořit vychází zevnitř, z nitra. Dokud budu žít, tak budu fotit.  

Text: Jan Hladonik

POPISKY

1 | Marie Tomanová, Autoportrét v červených šatech, 2020
2 | Marie Tomanová a Thomas Beachdel, foto kredit: Marie Tomanová, 2025
3 | Marie Tomanová, Kate, For You, 2025
4 | Svět mezi námi, Pilot Film, 2025
5 | Marie Tomanová, Kate for you, křest knihy, 2025, foto: Martina Moravková