Dalibor Chatrný – Kostlivci v Interpretacích fotografií Jindřicha Štreita

#2 min Pavlína Vogelová, Jindřich Štreit, Dalibor Chatrný

11. 3. 2021

Interpretace fotografií Jindřicha Štreita, 1996

V roce 1996 realizoval Dalibor Chatrný mimořádný cyklus Interpretací fotografií Jindřicha Štreita. Zahrnuje výběr ze Štreitova systematického fotografického dokumentu z podhůří Jeseníků v 60. až 80. letech minulého století, poodhalující autentičnost specifických existenčních podmínek zdejších lidí. Jejich životy tvoří pevnou sounáležitost s často vymezeným časoprostorem odrážejícím celou škálu sociálního i psychického rozpoložení ve všech fázích života. Dominantní autoritativní roli zde mimo jiné zastává místní farář, provázející zdejší obyvatele od jejich narození až po konečné naplnění životů.

Chatrného i Štreita spojuje zájem o fenomén člověka a jeho životní cestu. Proto Dalibor Chatrný ve Štreitově fotokomoře vysbíral poměrně velké množství vyhozených, Štreitovu oku technicky nevyhovujících fotografií, jež pak přetransformoval do svého výrazového vizuálního komunikačního rejstříku přesunů, přemaleb, perforací či koláží.

Chatrný svým konceptuálním zásahem do vybraných fotografických obrazů Štreitova celoživotního tématu Vesnice vyzval fotografický dokument k dialogu s vizuální rovinou konceptu. V uhrančivé, až humorně a s nadsázkou uchopené sérii Chatrný respektuje prostor krajiny a situace nafocené Štreitem, aby se sám cíleně zaměřil na figurální objekt. Agresivní přemalbou figuře vtělil roli kostlivce, čímž metaforicky vytvořil specifickou transmutaci smyslů, vymezující přirozenou evoluční podstatu prostého bytí. Postava kostlivce v dané sérii představuje pomyslného průvodce po rekonstrukci myšlení, cítění a uvědomění si vnímání života. Jeho imaginativní povahu zde vnímáme jako prostředníka, průvodce pro sestup do středu magie tvůrčího projevu. Chatrného kostlivci zasazení do Štreitem předdefinované situace narušují hranice kauzality. Kostlivec prochází reáliemi nejbanálnějších situací a vztahů, jako by prožíval a uskutečňoval svůj mýtus imaginativní hry ve své úplnosti. Vtahuje diváka skrze své nejsubjektivnější vzpomínky a zážitky do hmatatelných limitů reality, co, kdo a proč jsme. Má vymezené imaginární pole svého miniaturního dějiště včetně role hledající sebe sama, přesto v sobě mísí existenciální úvahy s černým humorem.

Text: Pavlína Vogelová

Popisky

Všechny fotografie | Interpretace fotografií Jindřicha Štreita, 1996

Pavlína Vogelová

je kurátorkou fotografie a filmu v Historickém muzeu Národního muzea a doktorandkou na Katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V minulosti působila v Moravské galerii v Brně. Ve svém výzkumu se zaměřuje na intermediální přesahy dokumentu a experimentální tvorby fotografie a filmu ve vztahu k historii, vědě, umění a vzdělávání.

Dalibor Chatrný

výtvarník, konceptuální umělec, malíř, grafik a pedagog. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Akademii výtvarných umění v Praze. Vedle vlastní umělecké tvorby působil do roku 1992 na pražské AVU, poté vyučoval na Fakultě výtvarného umění na Vysokém učení technickém a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V jeho tvorbě vystopujeme vlivy informelu, konkretismu, kinetismu, jeho doménou je zejména abstrakce a konceptuální experiment se strukturami a prostorovými proměnami.

#38 Smrt, Když Si Pomyslíš

O smrti nikdy nemluví se svými blízkými třetina populace. Lze konstatovat, že společnost globálního severu přišla o přirozený postoj k ní. Skrze ideál nekonečného růstu, konzumní život a kult věčného mládí se smrt postupně proměnila v tabuizované téma. Přítomnost smrti společnost oddálila skrze systém zdravotnictví zaměřeného na efektivitu zlepšení fyzického stavu a způsobila tak co nejvyšší odklad exitu také v rámci sdíleného vědomí většinové společnosti. Význam a hloubka procesu odcházení je snižována. Výsledkem může být potlačení strachů z konce života, které znemožňují jeho přítomné prožívání. Pro teoretiky fotografie jako Susan Sontag nebo Rolanda Barthese bylo médium fotografie svým druhem smrti nebo jejím otiskem. Jak uvádí Sontag – fotografie vyjadřují nevinnost, zranitelnost životů směřujících ke své zkáze, a tato spojitost mezi fotografií a smrtí pronásleduje všechny fotografie lidí. Křehká hranice mezi smrtí a životem byla předmětem umění od nejstarších kultur. Jaké podoby má téma konce života dnes? Nemusí být snadné projít veškeré emoční vrstvy týkající se smrti, ale pokusíme se představit různorodé momenty setkání se s kontextem smrti a různorodé úhly pohledů na ní ideálně tak, abychom mohli úctu a vděčnost k životu přijmout a nechat na nás působit v přítomnosti. Umění přijmout smrt se v ten okamžik může stát uměním žít.