Nathan Jurgenson – The Social Photo

Jde o jednu z průkopnických analýz proměny fotografického obrazu ve věku sociálních médií a jeho percepce a s tím spojeného nového způsobu vidění, myšlení, vizuální komunikace, ale i kritiky. Nathan Jurgenson staví svůj přístup k obrazům na sociálních sítích v analytické paralele s vnímáním analogové fotografie. Zabývá se primárními vlastnostmi a faktory, jakými bylo na svět skrze fotografickou kameru nahlíženo, a zkoumá jejich podobnost s povahou současného užití digitálního obrazu. Objev fotografie před dvěma sty lety umožnil dokumentaci světa novými způsoby. Totéž se děje v případě sociálních sítí. Skrze sítě Jurgenson zkoumá, jak jsme schopni vidět sami sebe, jak vidíme ostatní a jak vnímáme svět v důsledku digitálního časoprostoru. Sociální proměny mění pohled na vizuální aspekty ovlivňující soukromí, paměť, čas i prostor z hlediska osobního i společného na různých úrovních intenzity a společenské hierarchie.

Digitální obraz dnes vnímáme jako nový prvek v něčem důvěrně známém, jakkoli ukotveném v nekonečném digitálním časoprostoru. Okolnosti objevu fotografie mohou pomoci porozumět současnému vzestupu sociálních médií oslabujících dřívější dominantní dokumentární funkce fotografie. Z toho je patrné, že cílem fotografie sdílené na sociálních médiích není primárně tvorba obrazu, jako spíše účinek komunikace, sdílení a reflexe. Proto Jurgenson hledá způsoby nahlížení a porozumění transformacím obrazů, které současné technologie vytvářejí, skrze sdílení ve vizuálních kategoriích (např. selfie, faux-vintage obrazy či banální záběry jídla). Tyto masově sdílené formy proměňují porozumění nám samým i porozumění dění kolem nás v globálním kontextu.

Každodenně produkovanou záplavu obrazů provází faktor jepičího života, ale i příliv cizích návštěvníků k jejich prohlížení a reflexi. Do kontrastu ke každodenním miliardám většinou rychle pomíjejících obrazů síťové platformy staví Jurgenson vymezující klíčové hranice původního významu stálosti analogové fotografie. Zde také hledá styčné rozpory i paralely se situací před dvěma sty lety v souvztažnosti s boomem analogové fotografie. Oba fotografické přístupy zásadně změnily způsob dívání se na svět. A oba přístupy byly provázeny bouřlivými kladnými i zápornými reakcemi.

Jurgenson sleduje a vysvětluje principy a důležitost vizuální manipulacei relevance pravdivosti, když hovoří o sociálních médiích v paralele proměny světa v informaci. Věcnost a pravda se tu nemusejí shodovat a nová realita může být vynucenou jinou kvalitou. Vizuální komunikace skrze sítě proto může na jedné straně snižovat hodnotu jednoho konkrétního obrazu, v kontextu mnohosti a četnosti však mohou sociální mediální komunikační toky podstatně rozšířit a nasměrovat zcela novou realitu vnímání. Jurgenson zdůrazňuje, že současná mediální fotografie není primárně o tvorbě média, ale o „sdílení očí“. V záplavě digitálních obrazů však zároveň čelíme otupování našich smyslů. Tyto obrazy v digitálním sociálním proudu v mnohém spíše evokují, než vysvětlují, a vysílají spíše signály bdělosti nad situací než fakta. Je zde apel na koncentraci zaměření se na detail obrazu, jež je daleko více informativní a explicitněji dokumentární. Tento pohled vede k návratu k hlubšímu přemýšlení o obrazech v souvislostech s principy a důvody jejich rozšiřování skrze digitální sociální sítě, jimž Jurgenson ponechává jistou neutralitu, avšak s apelem na nutnost rozvíjení vizuální gramotnosti.

Text | Pavlína Vogelová