Karel Slach

1. 3. 2022

Karel Slach, Cesty Vysočiny, 2020
Karel Slach, Cesty Vysočiny, 2020

Navzdory celoživotnímu soužití s analogovou kamerou se Karel Slach (Tábor, 17. 12. 1940), primárně kameraman a filmový dokumentarista, v několika posledních letech zhlédl v digitálním fotografickém prostoru. Zvolil jednoduchou, nicméně funkční metodu záznamu jednoho pro něj strategicky významného bodu v krajině Vysočiny. Elementární záznamy nálad a atmosféry střídání ročních období v krajině Slach obratem transformuje do čtvercových kódů obrazových map. Sobě vlastním přístupem k zobrazování mikrosituací a gest tak vytváří mimořádně komplikované záznamy situací v krajině v neustálém toku času. Ohledává tím a zprostředkovává nám tím i svůj vztah k sobě samému, ke krajině, k nejelementárnějším nuancím zákonů přírody dotýkajících se každého z nás.

Všechny fotografie: Karel Slach, Cesty Vysočiny, 2020

Text: Pavlína Vogelová

Pavlína Vogelová

je kurátorkou fotografie a filmu v Historickém muzeu Národního muzea a doktorandkou na Katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V minulosti působila v Moravské galerii v Brně. Ve svém výzkumu se zaměřuje na intermediální přesahy dokumentu a experimentální tvorby fotografie a filmu ve vztahu k historii, vědě, umění a vzdělávání.

#41 Postdigitální Fotografie

Komplexní vidění celého světa fotografie a potřeba neuzavírat toto médium do jednotlivých bublin či mezi skupinky příznivců je vlastní málokterým teoretikům/čkám fotografie. Jedním takovým byl právě Filip Láb. Účastnil se s námi debat při přípravách čísel časopisu, patřil do redakční rady. Filip předčasně odešel z tohoto světa. Jeho výjimečné rozkročení mezi fotožurnalistikou a schopností reflektovat současné umění bylo unikátní a přesně tento typ porozumění a otevřenost, která napomáhá bubliny prolínat, místo se do nich uzavírat, nám všem bude chybět. Toto číslo má rozvíjet odkaz Filipa Lába a jeho poslední knihy se stejnojmenným názvem Postdigitální fotografie. Filipův přínos spočíval jak v zájmu o médium fotografie a technologické aspekty jeho dalšího vývoje, tak ve sledování mediálního světa a odkrývání manipulací, které fotografie dokáže až nebezpečně brilantně zprostředkovávat. Začněme o postdigitální fotografii prvním digitálně upraveným snímkem na světě. Je od Johna Knolla a zobrazujeí jeho přítelkyni na Tahiti. Umělec Constant Dullaart věnoval zmíněné Jennifer celý projekt využívající filtrů Photoshopu se schopností okomentovat jak nedávnou minulost, tak položit otázky ohledně budoucího vývoje práce s obrazem. Jiným exemplárním příkladem, ze kterého by Filip hýkal nadšením, je kauza kolem fotožurnalisty Jonase Bendiksena, o jehož knize plné postprodukovaných snímků píše Adam Mazur. Co je postdigitální fotografie? V případě tohoto čísla je to spektrum přístupů, souvislostí a technologických aspektů počínaje technologií deep face a využíváním umělé inteligence pro automatické vyhledávání obrazů přes (ne)skrytou uhlíkovou stopou dat, fake news a pojem postpravdy k manipulaci skrze postprodukci až po umělecké přístupy od desktopového dokumentu z home-office či divokou postinternetovou estetiku nebo lapidární rozmixování fotek například do tekutého slizu. Pestrá nabídka.