Shalva Nikvashvili – Umění i umělci jsou mrtví. No a?

#3 min Shalva Nikvashvili, David Laufer

15. 6. 2025

Shalva Nikvashvili, I AM AN ARTIST, video still, 2023
Shalva Nikvashvili, I AM AN ARTIST, video still, 2023

Shalva Nikvashvili rád provokuje. Hraje si s identitou, maskami, tělem a svou pozicí „umělce“. Jeho performativní tvorba, kterou šlo zhlédnout i v pražské galerii SVĚTOVA 1, oplývá BDSM kostýmy a manifesty kritizujícími svět umění. Na instagramu se stal celebritou – navzdory četným blokacím pro sexuální obsah jsou Nikvashviliho explicitní příspěvky paradoxně tím, co na sítích funguje nejlépe. Podobně pobuřující i lákavá je i jeho antipozice v současném umění.

#48 About MeProfilLGBTQ+

„UMĚNÍ JE MRTVÉ A UMĚLCI JSOU TAKÉ MRTVÍ,“ stálo na kusu látky, kterou Nikvashvili držel během své performance I AM AN ARTIST loni na jaře v berlínském kulturním prostoru MOLT. Před obecenstvem stál v lodičkách, tělovém oblečku a krajkovém spodním prádle, na hlavě rudou masku, z níž trčely šrouby. S vycpaným břichem vypadal jako těhotný. Fetiš, parodie, šok. On sám by ale tuto moji interpretaci možná odmítl. Na předešlém kusu látky ostatně stálo: „KURÁTOŘI JSOU ŠNECI“.

Svou performanci Nikvashvili rozvíjí ve stejnojmenném satirickém dokumentu, kde v masce a s parukou hraje fiktivní umělkyni Evu Meinsteim. Snímek je prý inspirován životem – Nikvashvili vyrůstal v chudobě, po pádu Sovětského svazu musel utéct z homofobní Gruzie do západní Evropy, kde roky nesměl pracovat kvůli svému pasu, skončil na ulici, a tak tvořil. Evin život je v mnohém ale spíše parodií. Věčně „hledá inspiraci“ ve sprše či na mobilu a stále jen opakuje, jak je její umění „velmi důležité“ a plné „idejí“. Skutečnost, že i umění je práce, nicméně platí i pro Evu – musí svou zaneprázdněnost totiž konstantně předstírat. Umělecký svět ji za to také ocení. Své dílo draze prodá, byť se musí podřídit své galeristce.

Nikvashvili se snímkem i svou tvorbou snaží rozbít idealizovanou představu umělce*umělkyně s velkým U. Tím si ale sám nasbíral mnoho oddaných sledujících – jeho instagram je plný selfie, masek a ironických proklamací dávajících najevo, že není jako ostatní umělci. Nikvashvilimu vadí přílišná intelektualizace umění a diváctvu na závěr dokumentu ukazuje holý zadek. Nenahrazuje všechna ta parodie ale až příliš vlastní sdělení? Možná. Umělci už jsou ale stejně mrtví. A Nikvashviliho nudí svá díla komukoliv vysvětlovat – hlavní pro něj jsou pocity, které jimi vyvolává. 

Text: David Laufer

 

 

POPISKY

Všechny fotografie: Shalva Nikvashvili, I AM AN ARTIST, video still, 2023

#48 About MeProfilLGBTQ+IdentitaSociální médiaVideo artPerformanceAbout MeHumor

Shalva Nikvashvili

narozen v gruzínském Signagi, žije a pracuje v Německu. Ve své praxi pohlíží na otázky identity pomocí transgresivních přístupů k idiosynkrazii, vizuálnímu zkoumání a modifikacím aplikovaným na portrét.

David Laufer

David Laufer píše o internetových (hudebních) subkulturách a identitě, umění a módě ve virtuálním věku. Pracuje pro umělecký prostor SVĚTOVA 1 a platformu Artyčok.TV. Studuje nová média na FF UK a je laureátem ceny Vinyla pro mladé hudební publicisty a publicistky.  

#48 About Me

Pojďme mluvit o sobě. Pojďme zjišťovat, co jsme a nacházet, kdo jsme. Je to důležité, protože stejně tak, jako je potřeba rozhlížet se okolo sebe, je zásadní rozhlížet se i uvnitř sebe sama. Jak se proměňuje naše já v čase? A jak toto vše zachytit? Pro toto číslo jsme se rozhodli sledovat autorstvo, které si klade podobné otázky a které má navíc schopnost je zajímavým způsobem obrazově reflektovat. Emília Rigová dlouhodobě tematizuje postavení romské menšiny a skrze práci s vlastní tělesností zdůrazňuje hlas Romů, který často bývá odsouván na okraj. Libuše Jarcovjáková se od útlého věku věnuje fotografické sebereflexi a její fotografie a deníkové záznamy vystihujících ideologické napětí bortícího se socialismu či života LGBTQ+ v subkulturách. Silnou linii tvoří téma genderové a queer identity vetkané v pracích Doroty Frankové, Roberta Gabrise, Sashi Chaiky, Františka Feketeho a Shalvy Nikvashvili. Původní umělecká autoterapie, k níž je obvykle potřeba také nemalá dávka odvahy odhalit se, se zde stává terapií společnosti.

„Život plyne a zrcadlí se v obraze.“ – fotografka Marie Tomanová v otevřeném rozhovoru

#10 min Marie Tomanová, Jan Hladonik

„Život plyne a zrcadlí se v obraze.“ – fotografka Marie Tomanová v otevřeném rozhovoru

Fotograf ZoneRozhovorAutoportrét

Marie Tomanová je jednou z nejvýraznějších tváří současné fotografické scény, která svými portréty zkoumá intimitu, identitu i proměny vztahů v čase. V rozhovoru se ohlíží za výstavami v Arles i New Yorku, přibližuje vztah s Libuší Jarcovjákovou, sdílí zkušenost s natáčením dokumentu „Svět mezi námi“ a promlouvá o síle zrcadlení, které prostupuje její tvorbou.

Co o nás vypráví moře?

#2 min Maya Schweizer, Christelle Havranek

Co o nás vypráví moře?

Galerie Fotograf ZoneVýstavaVideo art

Galerie Fotograf Zone představí 19. června esejistický snímek The Starfish německo-francouzské umělkyně Mayi Schweizer, který zkoumá Středozemní moře jako archiv naší kolektivní paměti. Tento experimentální film je součástí nového kurátorského programu Video Room, který pražskému publiku představuje výrazné osobnosti mezinárodní i lokální filmové scény.

Andrej Pešta – Baro frajeris

#9 min Emília Rigová, Andrej Pešta

Andrej Pešta – Baro frajeris

Galerie Fotograf ZoneVýstavaRomská kultura

Andrej Pešta (1921–2009) je mimořádně mnohovrstevnatou osobností – člověkem, který balancoval mezi společenským aktivismem, výtvarnou tvorbou a literární invencí. V úvodním textu publikace O Fotki¹ přibližuje ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová nejen svou osobní zkušenost s Peštou, ale i jeho pozoruhodnou všestrannost. Vzpomíná na něj jako na muže, který se už v 60. letech objevoval na fotografiích po boku významných romských intelektuálů a lídrů – například Tomáše Holomka – a zároveň připomíná slova romistky Mileny Hübschmannové, která Peštu označila za talentovaného vypravěče a literáta s bujnou fantazií.